Černý Petr

Po celou stopáž Černého Petra jsem se svíjel v křečích smíchu, které střídali panické záchvaty zaseklého úsměvu. Vím, že pro někoho se může jednat o nudu, která vede...nikam. Možná za to může fantasticky uvěřitelný Ladislav Jakim (jeho Petr je pro mě nejsympatičtější postavou v celé české kinematografii) nebo "vesnicko-obyčejný" scénář, který Forman s Papouškem sesmolili víc než bravůrně, prostě Petr- Černý Petr je pro mě neskutečně originálním dílem. Zamrzí především to, že se na českých obrazovkách vyskytuje vzácně a jeho hledání je snad těžší než vysvětlování logaritmických funkcí. 95% a Jakime: "Ahóój! " (04.01.2009)

Černého Petra, spoločne s Láskami a Panenkou považujem za tri vrcholy českého obdobia Miloša Formana. Nie je asi najlepší, ale určite mi je generačne najbližší, veď Ladislav Jakim bol odo mňa o rok starší a Pavla Martínková o dva roky mladšia. A vo Vladimírovi Pucholtovi vidím viac podobnosti so mnou, než mi je to milé. Takže nemôžem byť k tomuto filmu zlý, aj keby som chcel. Je to dokument o dobe, ľuďoch, stereotypoch a bezvýchodiskovitosti. Dnes som si v tanečnej epizóde všimol aj dievčinu, ktorá v Konkurze narobila taký príjemný rozruch svojim Kapitánom. Plný počet hviezdičiek nemôžem dať, aj keď mám Černého Petra rád, pretože v niektorých momentoch strácal na tempe. (25.02.2012)

Je úžasné, jak efektivní mladý, napůl debutující, Miloš Forman byl, s takovým málem udělat tak celistvý a dospělý film. Začátek stále ještě dosti ponurých 60. let, v nichž doznívá bezčasí předešlé dekády a generace otců (otec Petrův - vedoucí samoobsluhy - zednický mistr) vnitřně zdevastovaná válkou a padesátými léty, která v ryze patriarchálním rozpoložení společnosti (fascinující promluvy Jana Vostrčila o funkci žen ve společnosti a obchodě) vytváří svou chladnou a neempatickou dominancí značnou generační propast, zpoza níž vše odcizeně sleduje generace nová, generace, jež se nudí a chce se především bavit. Forman si všímá především jazykové roviny (fráze zaplevelující jazyk) a malosti a provinčnosti českého člověka, stejně jako pocitu jiného plynutí času tehdejších mladých. Jeho film stojí někde na pomezí dokumentárního a hraného, klíčové je rozvíjení poetiky trapnosti a reflektování společenských rolí... Skvělí jsou formanovští naturščici (jimž vévodí Jan Vostrčil coby nejvýraznější hrající neherec) a těch několik již legendárních scén (zvláště ,,Ahooooj! ... Hoj..."). Takhle se kdysi iniciovala Česká nová vlna... (18.11.2006)

Nebyť roku vzniku tohto filmu, podozrievala by som autorov, že mi dali do obývačky skrytú kameru a potom spísali moje dialógy s dcérou....naozaj geniálne napísané a vlastne aj stvárné. "Rady do života" verzus "absolútna ľahostajnosť". Asi by som mala prehodnotiť moje výchovné metódy! Kto zažil, pochopí. Videné v rámci Season Challenge Tour vol. 2. (12.08.2016)

Banalita všednodennosti v socialistickém Československu aneb příběh o ničem a o všem. První lásky, první zaměstnání, rodičovská kárání. To není film, to je život. --- "Cos mu udělal, já jsem jeho nejlepší učedník! - Co bych mu udělal? - Nekecej! - Nic sem mu neudělal! - Já jsem jeho nejlepší učedník, cos mu udělal? - Nic. - Cos mu udělal?! - Fakt nic! - Počkej, počkej, ty mě nevěříš, jo? Ty mě nevěříš...vona mi nevěří, že já jsem nejlepší...Zdeňku! Zdeňku! Pojď sem! - Co je? - Řekni jim to? - Co jim mám říct? - No, co říkal mistr! - Vo čem? - No vo mě! - Že jsi namazanej." (06.01.2009)