Obsahy(1)
V roce 1979 natočil Vít Olmer pro slovenský pořad Račte vstúpiť jeden z posledních, ne-li poslední rozhovor s Janem Werichem. Po letech se k němu v novém snímku vrací. Zamýšlí se nad tím, jak se naše společnost, která Jana Wericha tolik ctí a váží si jeho tvorby a názorů, staví k jeho odkazu. Nejsme náhodou ve stejné situaci jako kdysi, kdy jsme vedli soukromý život odlišný od toho veřejného? Neříkáme na veřejnosti opět něco jiného, než co si myslíme? Nebojíme se pojmenovávat věci pravými jmény? Prostřednictvím konfrontace s Werichovou osobností se režisér snaží zjistit, jak na tom naše současná společnost je. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Zajímalo by mne, co to vlastně Vít Olmer hledal? Jan Werich to určitě nebyl. Rušivá roztřesená kamera Davida Hahna snímaná z ruky, podivné obrazové experimenty (pseudoumělecké švenky, snímání interview přes větev stromu), k tomu naprostý synkretismus Olmerovy ,,cesty" - meeting extrémní levice, Romové, Paroubek, nezaměstnaní, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, děti v základní škole, Vít Olmer hladící po tváři romskou sociální pracovnici... A nejzajímavější je asi ekonomický koncept - pan režisér si koupil dodávkový Mercedes a nechal ho polepit Werichovými citáty, aby mohl natočit sotva hodinový dokument? Tohle se prostě muselo vyplatit... ()
V podstatě nezajímavý a nijak nepřínosný mišmaš, a lá Olmer no, ale ano, historie se skutečně opakuje a to nemusím být ani jasnovidec, abych dovedl vidět do budoucnosti. Ten Paroubek tam ale skutečně seděl, myslím si, že před Jyrkou by si pan Werich srdečně odplivl. Pan Werich by byl novou dobou, příchodem demokracie do čekystánu natěšený asi jako většina naivních lidí tenkrát, ale později s příchodem určitých lidí a jejich praktikování šokové terapie by jeho nadšení hodně rychle vyprchalo a to nemluvím radši ani o dnešku, myslím si, že by byl něco jako Karel Kryl. Poslední rozhovor good, "blb se skutečně jako blb narodí a taky zemře". Malé plus; jako filmového fandu, mě potěšila informace že pan Werich měl rád herce Redforda a Newmana a herečku Streisand, kdy se s docela velkou razancí zmínil i o jejím židovském původu (což se konkr. tady u nás moc nenosí), kterou sice vůbec nemusím, ale budiž.. O ničem:-( ()
Hm, tak od chvíle >sláva nazdar výletů< a všech těch debilních keců štábem kdesi na ulici lovených zoufalců (...pravnučku Hulíkovou na chatě želbohu nevyjímaje, fakt - ovoce od stromu hodně daleko padlo a trošku zahnívá...) kolem to celé šlo do... Třeba do kolen. . . . Fakt ale nechápu, proč tuhle na téměř hodinu (ne)uměle natahovanou formou jalově bezduchou a obsahem manipulátorsky tlachací slátaninu Olmer vůbec vyrobil(?) a proč si pro léčení svých >tenzínapětítlaků< bere do huby Jana Wericha? Leda že zase šlo jen o to producírovat se ještě jednou na chvíli před kamerou a podojit erár - nebo spíš aby pan rejžisejr nechcípl hlady. Werich se ovšem chudák musí v hrobku zase obracet, jak se V.O. umí na jeho účet na svý starý kolena otáčet. Smutné pane Olmer, smutné... Tak ještě že se v té matérii plácá cosi o "duševní pleši", že... Vymáchal bych vám za to s chutí tu vaši vypelichanou palici ve vápnu... °-( . . . Jednu hvězdičku tedy jen za ty historické záběry z posledního rozhovoru s J.W. a jiné archivní výstřižky, zbytek čuročirý hnus a šmíra. - - - - - (Poprvé viděno 15.12.2011 na >ztraceném prostoru< , hodnocení 5., komentář zde jako druhý - 15.12.2011) ()
Čím začít? Tak pro pořádek: Olmerův "poslední" rozhovor s Werichem je ve skutečnosti z roku 1977 a definitivně poslední interview televizním kamerám poskytl již vážně nemocný Werich štábu režiséra Josefa Dlouhého 11. prosince téhož roku. Tím padá veškerá aureola tohoto paskvilu, který je vším, ale rozhodně ne dokumentem. Neexistuje scénář, chybí důvod a schází smysl. Namísto toho jsme svědky zoufale trapné ankety mezi cikány, dělníky, nezaměstnanou lůzou, rozčílenými seniory, demonstranty, dětmi ze škol a jako bonbonek je mezi zpovídané zařazen i Jiří Paroubek, který si je jist, že by Werich s Voskovcem stáli na jeho straně barikády. A výsledek? Nic jsme se nedozvěděli ani o dnešní společnosti, najmě o Werichovi. Neustále bylo opakováno několik jeho výroků o blbosti, ale sám dokument nepřinesl myšlenku žádnou. Celé to smrdí protekcí a vyhozenými penězi, přitom stačilo odvysílat samotný desetiminutový rozhovor a nevytvářet k tomu takový nepovedený tyjátr. Lid se nebaví a Werich přišel zkrátka. ()
Nakej Vit Olmer mi drze przni pamatku na Jana Wericha. Jako nevim, co mi o Werichovi reknou romove na uradu prace, dalsi romove v panelaku, anebo mala decka ve skole.. To je snad spatny vtip? Jen ten posledni zaznam Wericha me rozlitostnil... Je to skutecne nespravedlive, jak nase tela chradnou. ()
Rozhodně nejhorší dokument, jaký jsem kdy viděl. Ale to se stává že člověk vidí nějakou blbost. Mě vadí, že se pořád najde někdo, ať je to kdokoliv, kdo je ochoten financovat takového nýmanda jakým je režisér tohoto dokumentu. Olmer již přesvědčil několikrát, že ve skutečnosti není režisér, ale spíše někdo kdo touží po tom něco umět ale bohužel neumí, no říkal jsem si že na dokumentu o Janu Werichovi, tedy na takto nosné látce, opravdu není co zkazit. Ale spletl jsem se a viděl jsem opravdovou dokumentární sračku. Moc mě to mrzí, hlavně kvůli panu Werichovi. Ale taky mi vadí naprosto vyhozené peníze investora. Nebyla to náhodou Česká televize která prý musí šetřit kde se dá? ()
Na začátku tohoto dokumentárního filmu stál rozhovor Víta Olmera s v té době zakázaným Janem Werichem pro pořad Račte vstúpiť!, pořízený roku 1977. Unikátní snímek, který byl dlouhá léta považován za ztracený Olmer použil v konfrontaci s aktuální současností, aby posléze zjistil, že myšlenky zemřelého velikána pozoruhodně korespondují s dneškem. ()
Druhá hvězdička za posledních 10 minut původního záznamu z roku 1977 (poslední rozhovor s Janem Werichem, na který jsem se hlavně těšil). Zbytek dokumentu je jinak téměř o ničem. O Janu Werichovi (nebo spíš jeho odkazu) se sice občas mluví, ale dokument se jinak zaměřuje spíš na současnou neuspokojivou politickou a sociální situaci... primitvní rozhovory s nezaměstnanými, romy, dělníky, důchodci, školáky dokumentu také zrovna moc nepřidávají, ba naopak mu spíše škodí. Pohled na starého, téměř hluchého a nemocného Jana Wericha byl pro mě velmi smutný a hodně mě mrzí, že tento velikán nedostal během své kariéry díky tehdejšímu režimu více prostoru. A je věčná škoda, že se nakonec musel vzdát své možná životní role v jedné z prvních Bondovek, která mohla o jeho výjimečnosti dát vědět celému světu. ()
Díky za posledních deset minut! ()
Těšila jsem se na Pana Wericha, který mě nezklamal, ale zklamala mě režie a chaotický obsah a něco , co nemělo s Panem Werichem nic společného. Velké P je záměr, Pan Werich si ho zaslouží! ()
Jen 2* - hlavně za nevyužitý potenciál. Natočit film, co není "dokument o Janu Werichovi", ale spíš o tom, co z něj je v dnešním světě a jak se svět k němu má, to je skvělý nápad - jen by se nesměl tak odfláknout, jako se to stalo. Takhle máte před sebou jen kupu střípků bez ladu a skladu: ale podívejte se na to - i ty střípky stojí za to, a budete mít dlouho o čem přemýšlet. ()