Cigán

Na začiatku som bol veľmi prekvapený. Zjavujúci sa mŕtvy otec? Krásne nájazdy kamery a príjemný ústredný motív? Všetci rozprávajú po rómsky. Až som sa čudoval nad nízkym hodnotením. Potom ale film začal napredovať. Pomaly rozvíjať motívy a motivácie. Snažil sa poukazovať, definovať, meniť a dávať nádej. Snažil sa byť skutočným, krutým, nespravodlivým a dokumentárnym. Chcelo to byť poetické a zároveň tak tvrdé ako realita sama. Bola tu snaha o vytvorenie bezchybného koloritu jednej komunity so všetkým čo k tomu patrím. A aj napriek sympatickému hlavnému hrdinovi, ktorý tiež len dumal a rozmýšľal až mu z toho nakoniec trklo a on sa to celé rozhodol zakončiť artovo, mi bolo všetko čo sa tam dialo strašne jedno. Nechcem tvrdiť, že treba aby sme sa stotožnili. To tam ako tak funguje. Ale dakedy treba aj trocha emócií. Strach z niečoho dramatického je v tomto prípade taký veľký, že najviac ľúto je nám pštrosov a aj to zaujímavé prostredie zanikne, keď tu chýba neha. A takýchto sociálnych a morálnych sônd do rómskej komunity bolo tak veľa, že Šulík nemal možnosť, alebo nechcel byť iným a zaujímavým. Veľké sklamanie. (19.07.2014)

Tento film nechce nic vnucovat a nikoho omlouvat. Já jsem přesvědčen, že věci jsou tak, jak jsou. Prostě přesně takhle to mezi Romy je a přesně takoví jsou. Jsem přesvědčen, že pokud se film někomu nelíbí, je to člověk, který nikdy nepřijme fakt, že Romové jsou součástí naší společnosti. Film je natočen velmi dobře, líbila se mi kamera i zvuk, herecké výkony byly nenucené. Byl jsem příjemně překvapen. Jen jsem ještě nikdy neslyšel, že by se nějaký Rom jmenoval křestním jménem Žiga (nebo Žigo). (06.04.2017)

Film je sledom sekvencií, vyplňujúcich všetky stereotypy, spojené s rómami. Takže z môjho pohľadu mu chýba silnejší príbeh, ktorý by nás ihneď od začiatku zahákol a pri ňom by len tak mimochodom vyvierali všetky problémy, na ktoré chcú tvorcovia upozorniť. Tuto je to presne naopak, akoby bol príbeh chlapca a jeho otčima skôr na príťaž. Posolstvo je jasné, zacyklenosť a bezvýchodnosť života v osade, kde je jediným východiskom z biedy iba "ženská nindža". Tú náš chalan ale nemá. Inak Jano Mižigár je sympatický (výzorom pripomína M.N.Shyamalana), ale jeho postava je tak nejako zbytočne pasívna, čo je škoda a tak potom ani záver nemôže vyznieť tak, ako by mal. Šulík čiastočne opustil svoju poetickosť a pripomenul ju vlastne iba v záverečnom zábere a svojim spôsobom aj veľmi problematickými, podľa mňa absolútne zbytočnými, hamletovskými duchárskymi vsuvkami. Nedokázal ju ale nahradiť bezprostrednou autenticitou a surovosťou života v osade. (19.05.2016)

No, je pravdou, že režisérský záměr "jejich negativní smýšlení o nás a jednání směrem k nám jsme si vyvolali svým způsobem my" není tím nejlepším tahem, protože je vidět, že tohle slyšet nikdo nechce. Mám dojem, že některé záběry vypadají lacině a já přemýšlím, jestli tohle byl taky záměr. Oceňuji hlubokomyslné pohledy do očí malého Adame, poněvadž mám dojem, že oddělují děj: definice, smíření, adaptace, revolta. To, že vybrali průměrnou lokalitu, svědčí o tom, že zas tak upřímné to buďto být nemělo a nebo, že se tak nějak ostýchali to do diváka napálit v plných. Pštros jako nejrychlejší zvíře má zřejmě taky nějakou roli, pokud scénárista nechtě být jen vtipný. No a každopádně je pro mě osobně důležité postavit naprostý brak jako Bastardi proti tomuhle. Tohle se pak jeví jako úplně jiní kafe. Nikdo vás nenutí od začátku, abyste s nimi sympatizovali, nikdo vás nenutí, abyste byli proti nim, spíš tak nějak je vám dána možnost, abyste viděli, jak funguje cigánská fajta, ze které prakticky není možnost uniknout (což dokazuje i závěr, který byl předvídatelný, tj. "stejně tam skončíš, i když se budeš bránit"). Bludný kruh je pro ně to, co mi prozatím ne, že bychom nepochopili, ale je to to, co mi prozatím nechceme chápat, neb to nekoresponduje s naší představou. Ján Mižigár je a byl, jak už to tak vypadá, tím největším geniálním tahem. To se každopádně pochopit dá. (28.09.2011)

Martin Šulík se zjevně snažil překonat mantinely národní kinematografie a natočit univerzálně evropský artový film, výsledkem je ale nešťastně unifikované cosi, co by se dalo nejspíše nazvat uměleckým pel-melem, jeho snímek totiž nefunguje ani jako artový film, ani jako sociální drama, tím méně v rovině spirituální a mysteriózní (motiv zjevování zemřelého otce byl vůbec tak nějak nevěrohodný a nadbytečný). Cigán jistě najde své místo na festivalech, širokému publiku ale zůstává nepřístupný, jelikož je v něm patrný zjevný kalkul, kterým nemyslím jenom toho v závěru běhajícího pštrosa... A i přes nezpochybnitelně realistickou mizanscénu ho trápí stejný neduh, jaký trápil třeba i žánrově zcela protichůdný Vejdělkův Roming, totiž velmi diskutabilní (ne)autentičnost... (06.02.2012)