Neviditelná

Vcítiť sa do svojej divadelnej postavy, okúsiť jej bolesť a smútok a skrze ne vo finále po psychickej stránke tak pomôcť sama sebe, je fajn námet. Uznávam, Neviditeľná obsahuje peknú pointu, ale všetko ostatné vrátane réžie a hercov ma zaujalo iba minimálne. Režisér zvolil veľmi nezáživný spôsob dramatizácie, žiadne emócie, nevýrazná hudba, priemerní herci.... V tomto smere mohol trochu pomôcť sociálny rozmer, ale aj ten bol nerozvinutý a utopený v priemernosti, vlastne tak ako všetko ostatné. 50/100 (01.06.2015)

*Das Filmfest,Prague 2012* Veľmi by som chcela vidieť celú tú "geniálnu" hru zvrátených psychopatov. Hlavná herečka nevládze niesť film na svojich nahých ramenách, aj keď sa snaží, pretože jej nič iné neostáva. Obdivujem rýchly návrat do života po tom,ako si na neho siahne. Či je ten návrat vydarený, fakt neviem. Silné emócie mi však priniesli scény z rodinného prostredia medzi Josephine a jej sestrou,či matkou. Výkrik do tmy, ktorý aj tak ostal nepovšimnutý, zahladený, neviditeľný. (22.10.2012)

„Proč jste mě přijali?!“ - „Tak se podívej, jak teď sedíš. Na to se nemůžu dívat! Přijali jsme tě, protože jsme si mysleli, že tam něco je. Že tam musí ještě něco jiskřit. Ale tady nejiskří vůbec nic.“ Ale aby nakonec toho jiskření nebylo na jednu křehkou duši až příliš…V hlavní roli Dánka se strhanou matkou, postiženou sestrou, ale hlavně trémou, komplexy, zranitelností, nejistotou a s ní souvisejícím do země zadupaným sebevědomím. Zkrátka (N)neviditelná. Ale co když si jí přesto někdo všimne? Jde o emocionálně místy docela náročnou podívanou, u které se divák musí chtít naladit na hlavní hrdinku, vcítit se do ní, pokus se ji pochopit a spolu s ní prožívat všechny její vzestupy a pády. A mě to bavilo. Hlavní zásluhu na tom má výborná Stine Fischer Christensen, která mi přišla typově i výrazově naprosto přesná. Líbil se mi i vývoj její postavy a také to prozření. Trochu méně mě už bavila ta teatrálnost a přehnanost divadelního prostředí, která samozřejmě byla účelová, ale asi nikdy mě nebude bavit se ni ve filmech dívat. Za mě slušné 4*. (14.02.2021)

Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF (08.07.2011)

Porovnávanie s Black swan je podľa mňa mierne od veci, pretože ťažko čakať od každého filmu, že príde s niečím novým. Vlastne sa to nedá čakať už dnes od žiadneho. Nemecká verzia herečky s traumou je samozrejme civilnejšia a menej okázalá, ako americká, to je ale dané aj východzím žánrom, ktorý si režiséri zvolili. Pohľad do hereckých kruhov, kde je každý "tak trochu" bohém, všetci sú ale čistí blázni, čo nám neustále režisér hry prízvukuje. Mimochodom ten je zvolený excelentne, je to proste nesympatický sliz, ktorý chce dostať všetko do postele a večne fajčí. Film stojí na výkone hlavnej predstaviteľky a tá je lepšia herečka, ako jej postava. Príjemná festivalovka, kde sa dejú emocionálne vyhrotené situácie, ale na plátne v nás katarziu vyvolať nedokážu. (21.05.2015)