Trans

Těžko hodnotit něco tak ... zvláštního. Na druhou stranu, kdyby se mě někdo zeptal, jestli se mi to líbilo? Odpověd mám jasnou. Takže tak. (31.12.2020)

Britský Trans patří k detektivkám, které "pravdu" mnohokrát pootočí - a nakonec překombinují. Jak střídá útržky vzpomínek s variacemi dějů, mluvící hlasy s klipovou stylizací a psychoterapeutické divadlo s milostným trojúhelníkem, tváří se film hlubokomyslněji, než opravdu je, a upadá do monotónní pasti. Leč když se hrdinka svlékne, kino tají dech; bod navíc. (01.05.2019)

Rafinovaná hypnóza a záměrné zmatení diváka v prospěch co největší dezorientace, která by ho přiblížila k samotným hrdinům. Kousky podobného ražení jako Počátek nebo Věčný svit neposkvrněné mysli měly jasně danou a promyšlenou strukturu, díky níž mohl divák podle jasného návodu film dekódovat - to se ale neděje v Transu. Danny Boyle se po konvenčním začátku upomínající na žánr heist movie přenese do hypnotického módu, který ztratí pevnou strukturu a začne se rozpadat na sled scén, při nichž nevíme, v jaké části mysli, snu či nadvědomí které postavy se nacházíme. Převrací se naruby žánrová očekávání, vztahy mezi postavami a události jsou nahlíženy z jiných úhlů - je vlastně dost možné, že to celé nedává smysl, ale díky Boyleovu dynamickému zpracování (videoklipovitost, digitální kamera, elektronická hudba) to může být jedno. S odstupem několika dní se mi navíc vybízí hned několik naprosto odlišných interpretací filmu, což je jedině dobře. (15.06.2013)

U škatulky "mysteriózní" už tradičně očekávám bordel v hlavě, a i když v ní Danny Boyle provedl důkladnou domovní prohlídku, ty nejrafinovanější skrýše minul a finální úklid odbyl, přesto nemohu tvrdit, že bych se nebavila. (24.02.2014)

Skoro 2 hodiny jakési ujeté trans blbosti. Ty 2 hvězdy jsou jen za provedení, které je jako vždy od Boyla působivé a za prsatou krásku Rosario. (31.07.2014)

Zaujímavá zápletka navnadila,no môj celkový záujem skončil do prvej "akože"hypnózy. Odvtedy som rátal minúty a neskôr doslova sekundy kedy to skončí. Tak ako to môže niekto vnímať ako hravú, kreatívnu, umeleckú, dokonale sediacu a prekombinovanú hru (asi väčšina), tak isto to môže niekto vnímať ako hlúpučkú, naivnú, nelogickú, nudnú (to predovšetkým!), nasilu pozliepanú a akože cool sračku (menšina a lá jojinecko:)) (16.09.2014)

Chvíľami som si pri sledovaní deja tohto filmu pripadala ako v rozprávke o Pyšnej princeznej. Našli? Nenašli. Našli, nenašli, našli, nenašli....len veľmi pomaly a niekedy veľmi chaoticky som si skladala jednotlivé čriepky príbehu, a keď som už mala pocit, že to je ono, tak to aj tak bolo inak...v konečnom dôsledku bola táto postupná hypnotická skladačka najzábavnejšia na celom filme. To ostatné síce zábavné nebolo, ale zato aspoň napínavé. Nuž a ponaučenie z tohto filmu? Podobné ako pri Gone girl ...s inteligentnou, ženou si neradno zahrávať. (10.03.2015)

Zábava je pohltená šialenou prekombinovanosťou, ktorá je v mnohých prípadoch unavujúca. Neustále zvraty, rafinovanosť a originalita sa nedá uprieť, v každom prípade musí byť divák ostražitý, aby sa nestratil v deji. (11.08.2013)

V podstate neviem čo napísať, resp. aký postoj zaujať. Prehnaná videoklipovosť, prehnané vysvetľovanie, prehnaná fatálnosť. Zápletka sa vlastne kumulovaním zjednodušuje. Alebo skôr stráca úroveň. A napriek tomu, mindfuck! Na túto tému sa mohli točiť filmy už dávno. A možno sa aj točili, len ja som ich nevidel. Mohla to byť pokojne poviedka od Agathy Christie. Ale nie takto. Očami Dannyho Boyla Trance pôsobí ako film z budúcnosti! A za to si zaslúži obdiv. (13.08.2013)

Mé pocity a dojmy z tohoto snímku vyjádřil už ve svém komentáři uživatel Superpero. (25.04.2015)

Na jednu stranu hypnotické a vyzuálně efektní, ale při tom překombinované, zmatené jak vlaštovka v zimě, prázdné jako exnutý půlitr a hloupé jako libovolný český politik... (06.08.2015)

K tomu, abych dala filmu plný počet, mi chyběly pouhé dvě věci: začátek a konec. Střední část byla omamující! Ten začátek bych i odpustila, i když mě vyděsil. Očekávatelnou otravou. Říkala jsem si: proč jsem, probohy, šla na nějakou nudnou honičku mezi děsně cool lupiči a policajty, ala Dennyho parťáci? Jenomže to jsem se pletla. Danny Bolye mi připravil obrovské překvapení a to ne jenom jedno. _____ Předvídatelný a opruzující začátek měl opodstatnění. Byla to jen předehra v hlubokém ponoru do zkaženého nitra a hlubokých ran v psychice všech zúčastněných. Jung i Freud by si libovali, kolik archetypů by tam našli: voda, oheň, zbraně, žhnoucí světla křižovatek připomínajících známý obrázek ženského ústrojí..... oproti tomu byl už ten v reálu zobrazený vyholený ženský klín jen slabota. A tohle všechno navíc vtipně. Perfektní hudba i využívání základních barev, dost často na podpoření vědomí, že jsme jen ve snu, i ztemnělých a matných. Neuvěřitelný výkon Jamese McAvoye, který zprvu tolik hází svými sladkými uličnickými úsměvy, až jsem si říkala: chlapče, tohle už zavání rutinou. A najednou předvede zlom v charakteru i výrazu. A vzápětí další. A znovu. Až mě přibil do sedadla a ohromil jako málokterý herec. Věřila jsem mu všechno - žárlivost, lásku, vášeň, touhu zabít a zničit něco, co ho dokáže tak vykolejit, že ten svůj klukovský úsměv ztrácí až se v něm probouzí monstrum, které se prodere na povrch a je viditelné i ve výrazu jeho tváře. Přes jeho šarm z něj šel strach. ___ Hra s psychikou hodně připomíná film Počátek, ale jen nápadem, nikoliv prožitím a ztvárněním. Zatímco Počátek je vyumělkovaný a nepřesvědčivý, tohle je chytré, rafinované a otevřené všem možným výkladům. Je to nepřesné, matoucí a vzrušující zároveň. Jako sny. Kdyby se někdo takhle hluboko ponořil do naší mysli, co by asi našel? A co bychom o sobě zjistili my? _____ Vážnější výhradu mám ke konci. Je logický, jasný a relativně krutý. Překáželo mi jen pár nepřesností, které tady nechci rozebírat, abych neprozradila pointu._____ Protože tenhle film fakt stojí za to být viděn. /29. 6. 13./ (30.06.2013)

Snímek jednoznačně vyčnívající z řady, navíc s jedinečným soundtrackem, takže je rozhodnuto. Oblíbené téma manipulace, vědomí, nevědomí, aj. psychopraktik je prakticky bezbřehé jak neuchopitelné. (22.01.2016)

Tuze překombinované, přehypované a přetwistované. Boyleovo filmová řeč mě vždycky baví a baví mě i nehledě na to, jak mě zaujme samotný film a příběh. Právě příběh je pro mě tou jedinou, ale zato zásadní slabinou. Každým dalším odhalením, každým dalším přehodnocením všech doposud známých pravd se děj stává méně a méně nosným a na konci je už jen takovou směšnou čalamádou. Nijak mi nevadí filmy postavené na nějakých zásadních twistech, v 90. letech jsem na velké části z nich vyrůstal, nicméně málokdy se podobná křehká příběhová konstrukce nezřítí jako domeček z karet. Trans je toho pro mě důkazem. 5/10 (25.02.2017)

Někde kolem půlky filmu jsem tak trochu nedával pozor a to se mi vymstilo, protože doteď nechápu tu linku, kde psycholožka spí s Frankem. Prostě nechápu. Vlastně je tam o dost víc věcí, které nechápu. Ale jako celek se mi to líbilo, je to takové správně zašmodrchané a je tu spousta silných momentů, moc pěkná a moc nahá paní Rozárka Dausonová a taky - u Boyla tradičně - výbornej soundtrack. (24.03.2019)

Boyle je prostě pan metronom, mistr neutuchajícího tempa. Při výkladu v autě jsem takhle prakticky nedejchal, a třebaže jsem v součtu "ztratil nit" snad i víckrát než samotnej Simon, účinek měl na mě Trance stále intenzivní. Mimo jiné díky vážně dech beroucímu výkonu McAvoye (a vůbec celý ústřední trojice). Musim si to dát ještě jednou, i s titulkama - a pokud mi záhy všecko doklapne tak, jak má, milerád povýšim na plnej počet. (16.08.2013)

Danny Boyle točí filmy nejen o drogách, ale zřejmě i na drogách, protože jinak si neumím vysvětlit, jak mohl zazdít příběh s tak slibným potenciálem a zabalit to do divného hávu zbytečného násilí (ne, opravdu nemusím vidět, jak vypadá prostřelený penis) a rádoby šokující pointy. U poloviny scén divák tápe, co je realita a co je hypnóza a to mě začalo po hodině značně nudit. K dobru mu připisuju jen hodně povedený soundtrack v čele s Mobym. (16.09.2013)

Viděno během Challenge Tour - Filmový lov: Úkol číslo 7 - film s názvem na jedno slovo. Danny Boyle šlápnul pěkně vedle. Mám pocit, jako by jsem viděl ujetou a úchylnou počítačovou hrou s našlapanou hudbou a jediným kladem všeho stominutového utrpení měla být právě jen ta hudba, pár pěkných obrazů a nahá Rosario Dawson. Lidský mozek, sny, podvědomí, psychologie, to všechno jsou témata, která mě dozajista zajímají, ale pokud má dojít na jejich filmové provedení, tak rozhodně ne takovým způsobem, jakým to předvedl Danny Boyle. Obrovské zklamání. (04.06.2015)

Dobře film velmi potěšil začne excelentním začátkem loupeže a zničeho nic puf.... obraz je fuč a musíme celým filmem projít který je nesmírně zamotaný a přitahuje diváka k pravdě. Celý film jsem přemýšlel kde jsem jednou danou scénu viděl a bylo to v tomhle videoklipu. Akce Filmová Výzva Yoshimitsu (06.09.2018)

Po opakovaném shlédnutí jsem musel jít s hodnocením o hvězdičku níž, protože to, co mi zprvu přišlo jako nápadité, se napodruhé projevilo jako otravné. Myslím tím nekončící sérii velkých odhalení, při kterých jsem se motal tak dlouho v kruhu, až jsem měl pocit, že mě někdo zhypnotizoval a posadil na řetízkový kolotoč. Z velkých odhalení mě nakonec zaujalo to, které předvedla Rosario Dawson, potěšila mě Tuppence Middleton ač pouze v mini roli a v noci mě děsí McAvoyův slizký úsměv. (15.08.2017)