Druhá šance

Pro mě příjemné překvapení. Navzdory Carellovi a anotacím to vůbec není komedie a ani těch pár úsměvných momentů na tom nic nemění. Spíš je to komorní drama, které s místy odlehčeným nadhledem sleduje zoufalý pokus zachránit si život utopený v umírajícím manželství, kde ti dva žijí spolu, ale každý sám, uvězněni hluboko v každodenní rutině a neměnných rituálech. Ani jedna z hlavních postav není jednoznačně kladná, ani jedna není jediným viníkem. Každý má své chyby, které jsou následkem součtu chyb nasekaných postupně během dlouhého vztahu. Jejich cesta za změnou je hořká, bolavá a dlouhá a nevadí, že v rámci zjedoušení se vše zdánlivě točí jen kolem vyhaslého sexu. To ostatní je za ním snadno čitelné. Varovný prst vztyčený pro ty, kdo mají v plánu společné stáří a "žili spolu dokud nezemřeli." Carrela je jen lehce zaměnitelným nástrojem, který se nijak výrazně neprojeví a přenechává, což je dobře, veškerý prostor hlavní dvojici. Meryl Streepová, ale tentokrát zejména Tommy Lee Jones jsou totiž excelentní. V každé scéně, v každém záběru. Jediným rušivým prvkem, který mi po půl hodince filmu už skutečně lezl na nervy jsou otravné písničky, které režisér narval do každé chvilky, kdy nikdo nic neříká a je to možná poprvé, kdy jsem je při sledování nějakého filmu uvědomil jejich nasazení. (20.01.2013)

Ona zastydla v princezničkovém ukňouraném věku a on je věčně nespokojený nevychovaný hulvát, co neumí ani pozdravit. Jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Jejich vztahu tedy fandit nelze, protože oba jsou vzor vší nesympatičnosti a to je věc, kterou ani vynikající herci nezmění. Navíc veškeré vztahové problémy a vzájemné odcizení se po jednatřiceti letech manželství jsou tu devalvované do sexuální sféry; což je u nekomediálního filmu "ze života" na pováženou, zvlášť když Streepová s Jonesem hrají pár v krizi středního věku, ale oba tentokrát vypadají na svůj podzim života, takže to působí poněkud bizarně. A k tomu režisérova záliba, že když neví jak s tím dál pohnout (a to je velmi časté), tak pustí nějakou náladou nepadnoucí písničku... Grrr, darmo spílat. (18.11.2012)

Už úvodná predtitulková scéna napovedá mnoho. Druhá šanca (uff, zasa tie naše názvy) na podnose predkladá problémy každého normálneho dlhoročného manželstva, v ktorom sa ozubené kolieska jednoducho časom musia obrúsiť. Naše hlavné duo nezíduc z plátna zažíva brutálny stereotyp plný nezáujmu, oddelenej spálne a nulovej intimity. Koncert sa rozbieha hneď od začiatku a hoci mám Meryl rád, tu sa nechala mierne zatieniť dokonalým Tommy Lee Jonesom, ktorého nevrlý a životom otrávený starý páprda je na zožranie. Pobavil som sa dokonale a bavilo sa aj celé kino (asi 20 ľudí??? áno, pretože Resident Evil časť 157 je viac popiči). Frankel s Meryl opäť boduje! (18.09.2012)

Fantastické obsazení, výborný scénář, excelentní dialogy a aktuální tématika, která je podána velmi bezprostředně, přirozeně a citlivě. Spíše se jedná o vztahové drama než komedii, ale usměvných okamžiků, které vycházejí z reálných životních situací a problémů, je i tak dostatek. Osobité, upřímné a nesmírně přirozené! Tleskám! Režisér David Frankel potvrzuje svoji kvalitu a stává se žánrovou jistotou. Recenze zde. 9/10! [5.9.2012_novinářská projekce_kino Lucerna] (07.09.2012)

Vypadá to, že filmaři se v posledních měsících rozvzpomněli na zpravidla opomíjenou skupinu starších diváků. Společně s Báječným hotelem Marigold, Láskou a u nás zatím nepromítaným Quartetem je Druhá šance jedním z filmů o hledání harmonie v pozdním věku. Oproti třem evropským filmům je ten Frankelův jasněji vymezen jako komedie, v níž problémy stáří generují přednostně humorné, nikoli tragické situace. Komediálním naladěním a poněkud zjednodušujícím protěžováním sexuální stránky věci vychází Druhá šance vstříc také mladšímu publiku, které se může lehkou formou poučit, co za jejich nepřítomnosti rodiče řeší. Hlavně díky představitelům hlavních rolí, kteří dokáží s grácií simulovat i orální sex, se ona lehkost ani v nejchoulostivějších momentech nepřeklápí do vulgárnosti. Pravdou je, že Streepové i Jonesovi lépe sedí vážnější poloha, kdy se jim prakticky beze slov daří vyjádřit únavu z manželství, z něhož vyprchala veškerá spontánnost (rutinní příprava snídaně). Ve většině scén je nicméně problém vztahové opotřebovanosti pojednáván přímočařeji – otevřeným dialogem na pohovce u manželského poradce (kterého jsem Carellovi, i když se snažil hrát s vážnou tváří, nevěřil). Celá dekonstrukce jednoho manželství působí vinou terapeutického orámování velmi nuceně a film se po sympatickém úvodu, kdy jsme ve zkratce obeznámeni s příčinou ženiny nespokojenosti, mění v psychologickou příručku, jejímž nezastíraným cílem je apologetika manželského svazku. Ač je iniciátorkou změn žena, film vyznívá v zásadě anti-feministicky, ve smyslu „i když žijete s nepraktickým, sardonickým škrtem, pořád je to váš manžel, tak se koukejte postarat, ať vás soužití s ním zase baví.“ Za herecké výkony a za snahu pootevřít také na poli amerického mainstreamu téma rozvedené například v německém Sedmém nebi mnohem důsledněji, si Druhá šance přesto alespoň jednu šanci zaslouží. 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, sportovec, Wargoo (05.02.2013)