Bohemian Rhapsody

Freddie jednou řekl : "Jsem rád, když lidi odcházejí z koncertů Queen pobavení, s pocitem příjemně strávené doby. Písničky Queen mi připadají takové odpočinkové, stejně jako dobrý film - z toho odcházíte s tím, že to bylo dobré a snáz se vracíte ke svým problémům ". A já k tomu dodám, že měl a má stále pravdu. Jako k životopisnému filmu bych asi měla pár faktických připomínek, ale mně to bylo tentokrát úplně fuk a nechala jsem se unášet muzikou, která jen tak nezmizí z našich hlav, potažmo našeho jávství. Mají v sobě něco, co se mnohým jiným a známým kapelám nepodařilo, byť se snažily sebevíc za celou svojí kariéru. Tudíž jsem to polykala jako film o jednom klukovi s velkým talentem, velkým srdcem, který mohl mít spoustu věcí o kterých se nám může jen zdát, ale najít třeba jen skutečného přítele byla téměř nadlidská dřina. Byl to film, kde pracovaly moje emoce na plný pecky a ano i slzy jsem uronila a to bych měla připomínky ke scénáři. A nakonec ještě jedna Freddieho hláška : "Ty moje zuby. Nelíbí se mi, jak vyčuhujou. Nechám si je upravit, ale pořád nemám čas. Jinak jsem ovšem naprosto dokonalý". (22.05.2019)

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)

Banálněji, klišovitěji, zploštěněji, protivněji a vylhaněji už to nešlo. Kobercová poprava všeho osobitého, životného a charismatického, co FM a Queen ztělesňovali. Zábavně podaný ostrovtipný rozbor toho, co všechno je na tomhle "biopicu" špatně, najdete tady (objevila jsem Pitch Meetings sice až po roce od téhle bolesti, ale i tak to přináší hojivou satisfakci: https://www.youtube.com/watch?v=1RajlWbY7uQ&ab_channel=ScreenRant (08.01.2019)

QUEEN - asi nejzásadnější pop-rocková skupina své doby, která pozitivně ovlivnila můj život i hudební vkus. Pro mě osobně se jedná o největší kapelu všech dob, jejíž nadčasové dílo nebude nikdy překonáno (stejně jako její nezaškatulkovatelný a nenapodobitelný směr, který je směsicí rocku, popu, jazzu, disca i opery). Bohemian Rhapsody není nějakým hlubokým dramatem, který by divákům odkrýval nečekané či šokující informace anebo skandály z divokého Mercuryho života, ale není ani plochým kalkulem, jak někteří fanoušci naznačují. Je oslavou hudby geniálních muzikantů, kteří se ve své době dotýkali nebes a jejichž umění lidé opěvují dodnes. Oscar pro hlavního představitele, Ramiho Maleka, je rozhodně ve správných rukou (i když Mercurymu není vůbec podobný), stejně, jako soška za vynikající zvuk. Hlava má jasno, čtyři hvězdy. Srdce tíhne spíš k pěti hvězdám. Ale hlavě neporučíš. Čirá filmová i hudební energie a dokonalý film na domácí kino. Volume do prava! (05.02.2019)

Bryan Singer se svým dotáčkovým kumpánem Dexterem Fletcherem natočil úžasně strhující film, který jde asi nejlépe přirovnat k pár let starým Rivalům Rona Howarda. Proč? Především proto, že oba jsou technicky precizní, a oba sledují osudy těch, kteří příliš nezapadali a museli se potýkat s nepřízní osudu, byť každý jinak, a kteří se stali legendami. A v nemenší míře proto, že oba filmy dost zkreslovaly realitu, aby se dosáhlo lepšího dramatického efektu:) V případě Bohemian Rhapsody je zřejmé, že je to důsledek přísného dohledu ostatních členů Queen nad tvůrčím procesem, což jde doložit i důvody, proč nevznikl snímek se Sachou Baronem Cohenem v hlavní roli (ne, to že měl skoro o 15 čísel víc než Freddie, nebylo rozhodující;)). Výsledkem je, jak jsem psal v úvodu, strhující film, který je nutné vidět v kině, aby vás mohl závěrečný Live Aid nátěr patřičně zatlouct do sedadel a zároveň vás donutit šít sebou do rytmu. Hudba Queenů zkrátka a dobře vládne, a díky tomu jde skoro odpustit i opravdu velké odchylky od skutečného toku času a skutečného chování postav na plátně od jejich reálných předobrazů. Které jsou mimochodem na stupnici vizuální podoby někde mezi 8 a 10 body z 10. Nejblíž originálu je rozhodně Gwilym Lee jako Brian May. Rami Malek, jakkoliv podává bravurní výkon ve všech polohách (včetně hlasových), bohužel působí o poznání křehčeji než skutečný Freddie, a mám dojem, že přehnal i míru "gay stereotypní afektovanosti" v civilním chování hlavního hrdiny. Naproti tomu jevištní podobu legendárního zpěváka ovládl s hodinářskou přesností. Kino po projekci tleskalo - já ne, ale i tak pro mě s mojí nemalou láskou k té neuvěřitelně proměnlivé a silné hudbě, kterou ti čtyři světu dali, byla Bohemian Rhapsody velký zážitek. I tak si ale myslím, že jednoho dne by měl Freddie Mercury dostat nijak nesterilizovaný a neuhlazovaný životopis, který by ho ukázal takového, jaký opravdu byl. A který by neohýbal stěžejní události tak, jako to dělá tahle vypulírovaná částečně vylhaná megaatrakce, byť ty lži slouží zpříjemnění zážitku diváka, a dodávají nemalou dávku humoru. Nejlepší vtip je samozřejmě Mike Myers aka Wayne z Wayneova Světa jako fiktivní producent, který Queenům vyfuckuje Bohemian Rhapsody:) Přes všechny výhrady dávám 90 %. A doporučuji některý z dokumentů o Queenech (třeba Freddie Mercury: Příběh, nebo Queen: Days of Our Lives) nebo nějakou knihu o nich - nebo o něm. O člověku, jehož hlas byl Made In Heaven, jehož život byl jako Great Pretender, podle hesla I Want It All, a jehož Show Must Go On. (18.11.2018)