Slova

Nejdříve nenápadný, poté strhující, nakonec nepřekvapivý. Velice slušný snímek o neúspěšném spisovateli, který si úspěch získá až poté co přepíše cizí příběh a začne ho vydávat za svůj nápad. Cooper je čím dál tím více populární a jeho herecká kreace je v tomto případě příjemně minimalistická. Zoe Saldana je spíše na okrasu ale Jeremy Irons jako strhaný stařík exceluje. Jeho vyprávění v parku na lavičce je pro mě nejlepší částí filmu, která mě i donutila film opravdu vnímat a s napětím očekávat, jak film a jeho postavy skončí. O to větší bylo moje zklamání z konce, kde se prakticky nic nevyřeší. Přesto poutavé, velice zajímavé a skvěle zahrané. (20.03.2013)

Slova, co vlastně jsou slova? Používáme je každý den, vypouštíme s z úst, píšeme s nimi, aniž bychom si jejich význam nějak blíže uvědomovali. Když je člověk spisovatel, měl by jejich význam znát určitě lépe, obratněji s nimi manipulovat a používat je jinak, než kterýkoliv jiný smrtelník. Ale co se stane, když tak slova, co spisovatel použije ve své knize nejsou jeho? A přesně o tom vypráví tento sympatický film, který začíná čtením ukázky z knihy známého spisovatel v podání Deniise Quaida a postupně nám rozplétá, ne jeden, ale hned tři příběhy, které mají spolu hodně společného. Herecky zahráno velmi solidně, byl jsem překvapen hlavně z Bradleyho, kterého jsem znal povětšinou úplně z jiných filmů a v Jeremyho případě nebudu nosit dříví do lesa. Není to asi úplně čistá čtyřka, objektivně tak asi 3 a půl, ale nebudu krkna a zaokrouhlím to směle nahoru. Kromě již zmiňovaných herců také za sympatické ženské herecké obsazení a poté hlavně za hudbu, která se filmem proplétá velmi nenápadně, ale mile, skoro po celou dobu jeho trvání. (26.01.2015)

Slova jsou film z rodiny naivity pro pokročilé, jako bylo Pokání nebo Zeptej se prachu. Každý malý intelektuál má radost, protože se tu cituje John Fante. Z hereckého výkonu Bradleye Coopera mi bylo fyzicky nevolno a nezachránil to ani Jeremy Irons hrající na jistotu. V momentě, když už jsem si začala rvát vlasy, trochu jsem se nechala ukonejšit vloženým příběhem s Benem Barnesem a Norou Arnezederovou z Paříže poloviny 40. let, ale ani to nebo pouhá přítomnost Johna Hannaha nedokázala povznést výsledný tvar nad běžný blábol (čti: ambiciózní drama s trojí narativní linkou a pokusem o myšlenkový přesah). #čsfdprojekce (19.09.2012)

Silné 4* a to ze dvou důvodů - je to originální film a je to příběh, který vás nutí k zamyšlení. Obyčejný divák se zamýslí nad moralitou problému autorství a filmový fanoušek bude navíc přemýšlet nad tím, jak přesně se příběhové linie proplétají, co je jen fikcí a co je vlastně realita. Konečný twist jsem čekala už asi od poloviny filmu, takže jsem ráda, že scénárista nakonec zvolil otevřený konec a dovolil tak divákům vybrat si ten jejich vlastní. Z herců mě kupodivu dostal nejvíc asi Dennis Quaid. Pozn. Přišlo mi zajímavé, jak zavádějícně, co se týče kontextu, byl sestříhaný trailer. To už se dneska moc nevidí. (22.12.2012)

Hezký film, plný inspirujících myšlenek. Tematizuje vztah reality a fikce a mimo jiné ukazuje, jak se někdy náš život může dílem náhody navždy změnit. Současně je to film, jehož umělecká výpověď podle mě balancuje kdesi hlubokými životními moudry, které mohou citlivého diváka rozlítostnit, a banálními poznatky, nad jejichž povrchností lze bezstarostně mávnout rukou. Osobně bych se opatrně přiklonil spíše k prvnímu náhledu, protože se mi nakonec tahle pohodová podívaná opravdu líbila. A to především zásluhou zajímavých postav, sympatického obsazení (z Olivie Wilde jsem šel do mdlob), a hezké kamery i hudby. Plný počet ale nedám, protože se nemohu ubránit určitému vágnímu pocitu, jako by tento film chtěl mermomocí sdělit cosi závažného, ale prostě se mu to nepodařilo. A mimochodem připomněl mi částečně jiný film Tajemné okno, a jistě by se snímků s podobným námětem dalo najít i víc. Ale co už, za sebe můžu tento film s klidným svědomím všem pouze doporučit. (18.09.2012)