Slova

"Chtěl být spisovatelem, ale nenacházel slova." Hele to je o mně. Ovšem literární úroveň mých textů mne nekompromisně odsuzuje k tomu, že úspěchu u kritiky mohu dosáhnout pouze opsáním neznámýho díla. V tom samozřejmě Rorymu rozumím, ale jelikož se příliš často nepotloukám po pařížských bazarech, tak se mi nejeví příliš reálně možnost objevení geniálního neznámýho díla psanýho v mý mateřštině. Jenže Rory to štěstí měl, což mu zaručilo úspěch i morální dilema a mně příjemně strávenej čas u dramatu, který naštěstí bylo spíše pohodový než přehnaně dramatický. (03.05.2013)

Občas to díky těm velmi spontánním a otevřeným emocím vypadalo, jako kdyby Anthony Minghella ožil a natočil další ze svých vypiplaných, scénáristicky brilantně zvládnutých a pocitově odzbrojujících dramat. Nestalo se tak, pár slabších momentů se u tvůrčí dvojice Klugman Sternthal našlo (specielně kolem Quaida), ale celkový pocit je naprosto vyjmečný. Po delší době film, který stojí za to a je jiný, než většina ostatních nejen pro ty, co nemají nakoukáno. (08.04.2015)

Ladně rozvrstvené vyprávění do tří přehledných linií se společnou pointou tematizace spisovatele, jeho vášně psát, touhy mít úspěch, nároku na autorství... Avšak film vůbec nepůsobí, jako by měl být čistě o psaní, v centru jsou charaktery, jejich emoce a prožívání. Působí to nesmírně kompaktně, uceleně a vyspěle, a to i bez jasného zakončení, či omamných twistů. Herecké performance jsou na výši, vystupování postav vypadá velice prožitě. Začínající scenaristické/režisérské duo má taktéž zářnou budoucnost a já zkrátka nemám s čím být nespokojen! 8/10 (21.12.2012)

Super námět s oscarovým potenciálem, možností vícevrstvé myšlenkovosti a velkou hereckou příležitostí pro zúčastněné. A nežeby se nevydařil. Jen se nevydařil natolik, jak by si zasloužil. Flashbacky, které měli diváka nechat procítit bolest postavy Jeremy Ironse jsou udělané kýčovitě, což oslabuje celý základ filmu. Rovina “v současnosti” je ale funkční, rozhodnutí Bradleyho Coopera v jeho situaci chápeme a dobře zahrál i následné pocity viny a snahu všechno napravit. Nadstavba s Dennisem Quaidem se snaží o sumarizaci myšlenek s odstupem času a dokonce o intelektuálně hravou relativizaci, ale přišla mi trochu zbytečná, alespoň z pohledu přínosnosti pro příběh. (08.05.2020)

The Words nabízí vytříbený vizuál v podobě dokonale zabaleného, luxusního dárku, na jehož výzdobě se podílí především krásné tváře hlavního partnerského dua, Bradleyho Coopera a Zoe Saldany. K nim by se mohla směle přidat i "Thirteen" Olivia Wilde, která svým kočičím pohledem dokáže svést téměř kohokoliv:) Po herecké stránce to u mě vyhráli Jeremy Irons a J.K. Simmons (sakra, proč tomu chlapovi někdo konečně nedá nějakou pořádnou hlavní roli?:) I když The Words obsahují všechny ty podnětné filozofické rozhovory a moudra o životě, psaní a samotné existenci člověka, měla jsem pocit, že je zde i tak větší důraz kladen na onen vymazlený vizuál. Bradley je krásný chlap, ale když přišlo na scénu s pláčem, či nějaké jiné scény směřující k dramatičnosti, měla jsem často dojem, že působil lehce křečovitě a strojeně. Ale co, hereckou kariéru má v podstatě teprve před sebou a možná do určitých rolí a výkonů musí pouze dospět. Hudba Marcela Zarvose je nádherná. The Words jsou kvalitním snímkem, který kdyby trochu ubral vší té dokonalosti a prvoplánovosti a přidal o trochu více přirozenosti, byl by možná ještě lepší. (22.09.2013)