Tajemství za slovy
The Words
The Words
Kamera:
Antonio CalvacheHudba:
Marcelo ZarvosHrají:
Bradley Cooper, Jeremy Irons, Zoe Saldana, Olivia Wilde, Dennis Quaid, Ben Barnes, Željko Ivanek, Liz Stauber, J.K. Simmons, John Hannah, Michael McKean (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Když Rory Jansen (Bradley Cooper) vydá svou první knihu, je výjimečná. Je to událost, která se přihodí jednou za generaci a která rozbouří literární svět i veřejnost. Přátelé ji s nadšením doporučují, kritika je také nadšena. Kniha je všude – od knižních klubů, po letadla a akademickou půdu. Stylem, který je svěží a moudrostí o životě, se zdá být jaksi nadčasovou. Rory se okamžitě stává literární hvězdou. Charismatický, talentovaný, inteligentní, mladý autor má zdá se všechno: báječný život, milující manželku (Zoë Saldana), svět mu leží u nohou - a to vše díky jeho slovům. Ale čí to jsou slova? A čí to je nakonec příběh? V okamžiku, kdy Rory dosáhne nejvyššího úspěchu, jej vypátrá Starý muž (Jeremy Irons) a konfrontuje jej s faktem, že on je skutečným autorem novely. Starý muž vypráví o nádherných nicméně tragických vzpomínkách na své vlastní mládí v období po druhé světové válce v Paříži, které ho přivedly k napsání knihy. Když Rory vidí, že jiný muž zaplatil za pravdu a svůj životní příběh, je konfrontován s nevyhnutelnou otázkou kreativity, ambice a morální volby, kdy je vydáván na milost těmto pohnutkám. Příběh napsaný jako příběh v příběhu. Roryho život je sám o sobě fikcí. Za tím vším je skutečný živý literární lev, Clay Hammond (Dennis Quaid). Sváděn a zaplétán do rozhovoru o skutečném významu této novely, krásnou a mazanou absolventkou (Olivia Wilde), nemůže zabránit spojení mezi příběhem a jeho vlastní tajnou minulostí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (578)
Snímek rozvíjí tři perspektivy, kterým přes jednu rádoby reálnou úroveň vdechuje život a nechává je dál žít svým příběhem až do samotného konce, kde s otevřeným koncem metaforuje dvě roviny a spojuje všechno v jednu. Romantický silný příběhm, co atmosférou přenáší diváka do spisovatelského prostředí. ()
Typický hollywoodský produkt "s ambicí", který však nenabízí nic, co bychom už stokrát neviděli snad vyjma složité rádobysofistikovné narativní struktury, která však do jisté míry ničí emocionální dopad hlavního příběhu, pokud by se za tím nablýskaným vizuálem a pěknýma tvářičkama Saldanové a Coopera snad měl nějaký skrývat. Nechci se rozčilovat nad tím, že spisovatele hrají samí hezouni a všechno je neuvěřiteně předvídatelné a banální, tak už to v Hollywoodu bývá, ale vadí mi to tehdy, když z filmu cítím umělecké ambice, jako v tomto případě. Jo a Quaid začíná bejt oteklej jak Mickey Rourke. ()
Nejdříve nenápadný, poté strhující, nakonec nepřekvapivý. Velice slušný snímek o neúspěšném spisovateli, který si úspěch získá až poté co přepíše cizí příběh a začne ho vydávat za svůj nápad. Cooper je čím dál tím více populární a jeho herecká kreace je v tomto případě příjemně minimalistická. Zoe Saldana je spíše na okrasu ale Jeremy Irons jako strhaný stařík exceluje. Jeho vyprávění v parku na lavičce je pro mě nejlepší částí filmu, která mě i donutila film opravdu vnímat a s napětím očekávat, jak film a jeho postavy skončí. O to větší bylo moje zklamání z konce, kde se prakticky nic nevyřeší. Přesto poutavé, velice zajímavé a skvěle zahrané. ()
Hodně dobrej filmeček, který velmi mile překvapil. Hvězdičku strhávám za pasaže, kde hraje Dennis Quaid, ač mám tohohle herce velmi rád, zde mi jeho role nějak nesedla. ()
Způsob, jakým je film vyprávěn, je zneklidňující a nechává diváka ve stálém napětí,ačkoliv není těžké předvídat věci příští. Spisovatelské téma je pro mě přitažlivé, stejně jako sláva, jenž šťastlivci, chváleného kritikou a obletovaného čtenářskou veřejností dodává jakousi auru neobyčejnosti, která ho de facto předem omlouvá za příležitosti, které z něj udělají zloděje - tím mám na mysli epizodu s Olivií Wilde, která nesklouzla do laciného "bla bla - flirt, bla bla - drink, bla bla - hotelový pokoj a bla bla - úchyl", tady budiž přičteno ke cti Dennisu Quaidovi, že úchylně jen vypadal, aby nás zmátl, ačkoli tato póza, vedle o třicet let mladší Olivie, zřejmě nevyžadovala zvláštního sebezapření :-). A ano, ten film byl hlavně o postavách, na které se moc hezky dívalo a které se moc dobře poslouchalo, a to včetně románové hudby (jak to jen udělali, že ji tak nazývám?). Samozřejmě musím vyzdvihnout experta přes zarudlá víčka - Bradley Coopera, decentní Zoe Saldanu i úctyhodného Jeremy Ironse, kteří pomohli z nijak převratného, morálně laděného námětu vykouzlit takhle příjemnou záležitost. ()
Jednoduché a divácky vřelé převedení sofistikované vyprávěcí struktury do filmu a zároveň velké překvapení, které se nescvrkává jen na uslzené americké melodrama, ale nabízí také témata a otázky spojené s autorstvím a hranicí mezi fikcí a realitou. Nedořečenost závěru vlastně ani nezavání tím, že by debutující režiséři nevěděli, jak svůj snímek zakončit - i tady opět odkazují k podstatě sebe samého a ukončují příběh naprosto stejně jako všechny tři vrstvy vyprávění tím, že vlastně žádný konec nemají. Ten totiž následuje až po posledních slovech knihy a vlastně i po závěrečných titulcích filmu, který symbolicky načrtává čtvrtou strukturu celého příběhu. Perfektní herecké výkony a vysoká technická kvalita navíc Slovům přidávají na diváckém zážitku, který tentokrát zůstává těsně pod maximem. ()
Nemastná neslaná dráma, ktorá v sebe kombinuje patetickosť "červenej knižnice" so skutočne silnými scénami. Rovnako na hojdačke je to aj s hercami, od tých zlých ("mladý Irons") až po tých výborných a charizmatických (Irons) - presne uprostred je Bradley Cooper. Režiséri tiež akoby nevedeli, či chcú primárny útok na slzy alebo niečo sofistikovanejšie a prepracovanejšie. Dobre sa na to pozerá, ale je to aj dobrý film? ()
Kvôli zápletke, téme, alebo už len názvu, som sa na tento film nesmierne tešil (to som ešte ani netušil, že tam hrá napríklad Jeremy Irons). Nevedel som presne, čo mám čakať, ale určite som čakal viac. Ten film odhalí takmer všetko po chvíli a neprinesie žiadne prekvapenie. O nejakej invencii nemôže byť ani reč. Jediné čím sa The Words vyšplhali v mojich očiach na 3*, je myšlienka, v ktorej nejde len o slová. Aj keď, kvôli obsadeniu Bena Barnesa to bolo ťažké prekúsnuť. To je prototyp slizkého človeka. Videl som ho niekde "hrať" druhý krát a dúfam aj naposledy. Našťastie to vykompenzovali krásne herečky. :) ()
Velice povedené drama. Viděl jsem už několik dramat o spisovatelích, ale tenhle film je jednoznačně nejpovedenější. Rory Jansen najde knihu a vydá jí jako jeho vlastní. Jenže na scéně se objeví starý pán, který je autorem této knihy a Rory mu jí dá se říci "ukradl". Jak se tedy zachová Rory a jaký je příběh starého muže? Film má také velice příjemné herecké obsazení, Bradley Cooper, Zoe Saldana, Jeremy Irons všichni perfektní. ()
Nezajímavá moralita o tom, že krást se nemá a přeceňovat knihy je nebezpečné. Dva banální milostné příběhy rozdělené časem spojuje kniha, která změnila životy dvou mužů, ale jinak, než původně doufali. ()
Tak nějak nevím, mám rozporuplné pocity a to není dobře. Asi mě to mělo nějak citově zasáhnout, zaclouvat se slovem morálka a přebrat si vnitřně hodnoty jako hlavní hrdina(několik). Nic z toho se nejen nestalo, ale překombinovaný děj mi vyšel naprázdno bez odezvy, bez větší hloubky. Protože na otázku či bych já ukradla scénář a porvala bych se sama se sebou, mám téměř jasno. Spíš určitě bych si to nelajsla ač s rizikem prozrazení či bez něj, takže tímto úklidem ve svém nitru pro mě ztratil nemastný neslaný počin tvůrců příšerného Monstra význam. Nehledě na to, že tuším v co vyústil závěr, čímž vše předchozí dokomolil a smotal do gordického uzlu. ()
S odstupem dne přemýšlím nad pocitem z The Words a vidím to asi takhle: Líbila se mi linie Bradleyho Coopera, líbila se mi i linie Jeremyho Ironse. Už si tak ale nejsem jistý s příběhem Dennise Quaida, u kterého mám čím dál víc pocit, že tam byl skoro navíc. Konec filmu se snaží o mind-blowing pocit, který se po posledním záběru na chvíli dostavil, ale větší hloubku v tom bohužel nevidím. Tak či tak, The Words je zajímavý film s pro mě efektním stylem vyprávění, které mi u každého takového filmu dodá několik procent artovosti a příjemné chvění po těle. 6/10 ()
Film, který působí, jako by cosi z kouzla předlohy bylo ztraceno v překladu na filmové plátno. Tu potencionální předlohu bych si ráda přečetla. Tenhle film bych si znovu pustila leda tak na začátku nějakého romantického večera. To, že je to příběh o psaní a vyprávění a spisovatelích, je spíš berlička, která má dodat na sofistikovanosti ději, který se skládá z několika přímočarých příběhů. ()
Povrchní historka s povrchními vztahy, lidmi, smýšlením, chováním, jako opajcnutá z červené knihovny nebo nějakého mainstreamového časopisu pro ženy. Sice se to snaží klamat tělem a vyprávěním ve vyprávění se dělat složitějším, než to celé je, avšak jde o průhledný a prostinký příběh bez čehokoliv navíc, nudný, nudně podaný, bez zvratů. Jediným poselstvím je, že láska je nad slova, a že pro úspěch by člověk neměl chtít přijít třeba o Zoe Saldanu. Nevím, mně ve filmu přišla otřesná a domů bych ji fakt nechtěl. Btw, jaké byly motivace její postavy? ()
Před zhlédnutím jsem vlastně ani nevěděl, co od filmu očekávat. Vše co jsem o filmu věděl bylo, že v něm hraje Bradley Cooper. S překvapením a potěšením jsem tak odkrýval zajímavě vyprávěný příběh spisovatele v podání Coopera, kterému v úspěchu brání fakt, že píše romány pro úzkou skupinu lidí. Přes dva roky tak stagnuje, i když talent nepostrádá. A když už se schyluje k tomu, že by se svého snu vzdal, objeví cizí rukopis a spatří v něm svou šanci. A jelikož je rukopis považován za velmi dobrý, vydává jej pod svým jménem. Úspěch se dostaví a z knihy je bestseller. Paradoxně díky tomu se ale dostane do rukou autora tohoto příběhu, dnes již starého muže. Toho ztvárnil Jeremy Irons a musím přiznat, že mu role sedla. Irons si najde Coopera a konfrontuje jej s tím, že autorem knihy je on sám. Od této chvíle film spadá do dramatické roviny a podsouvá nám myšlenku na to, jak taková situace může změnit život, pokud se jí necháme strávit. Oba si to spolu vyříkají, Cooper se zbavuje depresí a vše končí zdánlivě šťastně. Vše ale zamotává třetí dějová linie, ve které je celý děj filmu dějem knihy postavy Dennise Quaida a hlavně postava Olivie Wild, která vše zpochybňuje. Film tak nechává konec filmu na rozhodnutí divákovy. Potěšilo mě setkání Bradleyho s Ronem Rifkinem. Že by pomrknutí na Alias? BECHDEL TEST: NE. ()
Rozpačitej režijní debut, ale to neni nic novýho pod sluncem. Uvítal bych zejména větší smysl pro detail a hůř čitelnou pointu. Postava Zoë potom správně měla bejt plešatá, jak vehementně ji tvůrci tahali za vlasy. Co mě naopak příjemně potěšilo, byl soundtrack a spontánní minidávky humoru, to se fakt povedlo. ()
Film o plagiátorství paradoxně sám není ničím jiným než fádní hollywoodsky limonádovitou variací na jiná zajímavější umělecká díla. Originální zde není ani námět (srov. např. divadelní hru Pavla Kohouta "Kyanid o páté" z roku 1996 s takřka identickou zápletkou, pouze v jiných reáliích a s výrazně propracovanější psychologickou charakterizací postav; dále pak mnohé o poznání nápaditější filmy o proplétání reality a spisovatelské fikce včetně geniální Resnaisovy "Prozřetelnosti" i relativně nedávných titulů "Adaptace" Spikea Jonzeho a "Horší už to nebude" Marca Forstera), originalitu však postrádá i zpracování, včetně narativního zauzlení vyprávěných příběhů (viz různé filmy o příbězích v příbězích, kde k nejvydařenějším patří například už klasický "Rukopis nalezený v Zaragoze" W. J. Hase; ostatně je třeba připomenout, že vynálezcem principu zacyklujícího se flashbacku je historicky Jára Cimrman se hrou "Němý Bobeš"). Závěrem snad ještě řečnická otázka: Může být na prahu 21. století vůbec něco otřepanějšího než milostný příběh Američana v Paříži? ()
Nádherný film plný štěstí ale i smutku, s výborným obsazením a výbornou hudbou fascinujícím příběhem velká spokojenost. ()
Když už nic jiného, tak byl tento film zajímavě vystavěný. Připomněl mi totiž matrjošku (pro mladší ročníky Russian doll, i když čert ví, nestíhám ty politické změny sledovat, takže dnes už je to možná Ukrainian doll) tím příběhem v příběhu v příběhu. I když se mi podařilo rozklíčovat, jak se tvůrci snažili předstírat, že má jejich snímek větší hloubku, než doopravdy měl, musím nesouhlasit s mnohými uživateli, kteří se u filmu nudili a za sebe můžu říct, že jsem si tuhle půldruhou hodinu prostou akce užil, protože ve mně vyvolala myšlenky a pocity, které bych ani nečekal. / Poučení: Chceš být spisovatelem? Neber si příklad z dvojice Tuček/ Šlajs. ()
Těžko se vyjadřovat k něčemu, co dokáže tak hluboce zasáhnout. V některých případech se lépe hledají slova pro kritiku, snadněji se vypisují negativa, než klady pro která se mi v tomhle případě těžko hledají slova. Příběh, který svou naivitou byl předem odsouzen k nezdaru mě doslova uchvátil a ukázalo se, že pokud je napsán s citem, lze i v dnešní době vyčarovat něco pěkného a nečekaného. Až s úsměvem přijímám fakt, že jsem film nechával bez zájmu ležet ladem a pozornost poutal ke kasovním trhákům roku (což je téměř vždy průšvih) a filmům, které byly tzv. víc na očích. I když ze zkušenosti vím, že dobré filmy je nutno hledat hlouběji, že se objeví zpravidla tam, kde je čekáme nejméně. Ačkoliv film nabízí některá (dovolil bych se tvrdit poetická, kdybych nevěděl, že poetismus vznikl v naší zemi) klišé romantického dramatu, koukám na něj jako celek a vnímám ho jako sdělení pro nás všechny, kteří vnímáme životy, úspěchy, lásku už hodně pokřiveně a ovlivněné dobou. Film nám dává naději, že v každém je kousek úspěchu, že každý může dosáhnout svého životního vrcholu - ovšem s přihlédnutím na to, že každý je něčemu předurčen, nikdo není schopný všeho, čeho si usmyslí a každý člověk, jak bylo ve filmu řečeno, má své hranice. Tyto hranice jsou ať už fyzické, duševní, tak i etické a morální. Snad možná proto si řekneme, kolik lidí dnes píše knihy, kolik neumělů se snaží prosadit tam, kde mnohem lepší selhali a jen výhody dnešní doby, kdy tleskáme každému, kdo se před nás postaví s něčím dalším, jim dávají možnost tak činit. Kolik příběhů zemřelo perem rádoby pisálků a kolik příběhů napsaných, bylo zmařeno špatným filmovým režisérem. Každý příběh má svůj smysl, každé slovo v životě má svou váhu, své minulé i příští a je na každém, zda si vybere své vlastní, nebo je ochoten pro úspěch obětovat na kříži slávy, život někoho jiného. Až tak dramatický odkaz film nemá, avšak vzít si z něj lze mnoho. Někomu bude stačit jednoduchá myšlenka etiky, lásky a zrady, stejně jako pochopení, svědomí a odvahy. Každý si zde najde své vlastní odpovědi, svá vlastní slova, kterými jednou možná pomohl, urazil, zranil anebo tak ještě učiní. Slova, která nelze vzít zpět, která nelze už říci jinak, slova, která přecházejí v činy, které řídí vše, co bude a my se za ně můžeme jen a jen omluvit. Nikdy už je ale nemůžeme zcela ospravedlnit. ()