Chuť odpadu
Frisch auf den Müll - Die globale Lebensmittelverschwendung
Taste the Waste
Čerstvé, ale v kontajneri
Obsahy(1)
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Více než polovina vyprodukovaného jídla se nikdy nedostane na talíře spotřebitelů. Místo toho skončí v kontejnerech nebo na skládkách. Řeč přitom není jen o zkažených potravinách, ale i o naprosto nezávadných produktech, kterým často ještě neprošla záruční lhůta. Jen v zemích Evropské unie potká tento osud 90 milionů tun jídla ročně, což je dvojnásobek objemu potravy, která by stačila k nasycení všech hladovějících na světě. Jak je možné, že dochází k ničení takového množství jídla? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (45)
247. Společnost přežívající na bludech se ve výsledku chová obludně, normalizace daleko za hranicemi normálnosti, rajče, jablko, brambor, okurka a další výpěstky, pro něž odchylka ve zbarvení, velikosti či tvaru mimo rozpětí uznatelného standardu znamená okamžité vyřazení a likvidaci, ukázka naprosto scestného chování, plýtvání v rozsahu, který už ani nelze označit omylem nebo velkou chybou, ale jen těžkým zločinem, patologický stav ve světě hladu a bídy, opravdu velmi, velmi silný dokument, kam nás dovedlo odtržení od přirozené produkce vlastních potravin, drobného pěstování a chovu, kdy vše je pečlivě účelně zužitkováno a nikdy nic nekončí jako nepotřebný odpad. ()
Bezesporu zajímavý dokument, z kterého mi zřejmě nejvíce utkvěla myšlenka jednoho německého pekaře. Ten starý chléb zpracovává na alternativní otop. Čeští pekaři z něj znovu pečou, takže je pouze sázkou do loterie, jestli se vám chléb do druhého dne rozdrobí, zplesniví, nebo z něj zbudou drobky s plísní. ()
Občas lehké sklouzávání k alternativní levicové agitce, ale vesměs dobře uchopený dokument, ze kterého musí být i tržně orientovaným divákům lehce nejisto. Dle selského rozumu by ovšem měla neviditelná ruka trhu zmáknout spoustu z těch předkládaných problémů. Chce to jen chtít a mít odvahu jít do rizika. A to asi nikdo nechce a jak je vidno ani k tomu nějak v tom našem "západním" světě není vůle. Se závěrem se nedá než souhlasit, každý musí prostě začít u sebe, jinak se nic nezmění... ()
Zacarovany kruh, ze ktereho snad neni cesta ven. Pokud by jidlo pred expiraci prodavaly markety s vyraznou slevou, "cerstve" zbozi by pak uz v regalech cekalo zase jen na slevu pred expiraci. Jeden market zacne prodavat zeleninu s nejakym lehkym defektem a lide budou pro zeleninu jezdit jinde. Opravdu netusim, jak z toho ven. Dokument, ktery vede k zamysleni. Bez ohledu na Afriku, tu zakonzervovat a nechat vyhnit, at mohou zacit znova. I kdyby to bylo technicky mozne a vsechen nadbytek se tam svazel, tak jim to ve finale jen ublizi. ()
Netušila jsem, jak až moc se v tzv. vyspělé společnosti plýtvá jídlem, že např. banány ke spotřebiteli cestují 10 000 km jenom proto, aby se hned hodily do koše, protože jsou přezrálý. Nebo, že klidně vyhodí jogurty, které mají šest dní do konce data spotřeby. U nás se to sice až tak nepraktikuje, ale stejně celkově celá západní společnost prý vyprodukuje tolik odpadu, že se z něj na skládkách tvoří metan, který zamořuje ovzduší takovým způsobem, že kdybychom snížili plýtvání jídlem o polovinu, došlo by k takovému snížení plynů ovlivňujících klima v ovzduší, jako kdybychom se zbavili poloviny všech aut na světě. Tak a co teď s tím? Je dobře, že se o tom alespoň informuje, doufám ale, že když už máme na světě tolik placených odborníků, tak že to plýtvání dokážou nějak rozumně zarazit. Vím, každý má začít u sebe, jenže tady je problém, že v naší společnosti jsou peníze na prvním místě. To, co nadnárodní korporace provádí např. v Kamerunu je fakt svinstvo. Jen tak si zabavují pole chudých farmářů, vlastně je zotročují a nic se neděje? Když se něco podobného dělo u nás to bylo řevu. Jak to, že tady se mlčí?! Doufám, že jednoho dne se lidstvo vzpamatuje, jinak... ()
Galerie (23)
Reklama