Chuť odpadu
Frisch auf den Müll - Die globale Lebensmittelverschwendung
Taste the Waste
Čerstvé, ale v kontajneri
Obsahy(1)
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Více než polovina vyprodukovaného jídla se nikdy nedostane na talíře spotřebitelů. Místo toho skončí v kontejnerech nebo na skládkách. Řeč přitom není jen o zkažených potravinách, ale i o naprosto nezávadných produktech, kterým často ještě neprošla záruční lhůta. Jen v zemích Evropské unie potká tento osud 90 milionů tun jídla ročně, což je dvojnásobek objemu potravy, která by stačila k nasycení všech hladovějících na světě. Jak je možné, že dochází k ničení takového množství jídla? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (45)
Dokument, ktorý je výborný v tom, že nielen situáciu zaznamenáva pre diváka a poukazuje na bludný kruh systematickej produkcie a konzumnej spoločnosti, ale predstavuje aj nejedno riešenie a východisko, ako z tejto situácie von. Smutná realita ilustrovaná mnohými príkladmi je vyvážená možnosťami zmeny a názornými ukážkami, že to niekde už skutočne funguje a je len na nás, či iba flegmaticky prijmeme fakty, alebo s tým aj niečo urobíme. 85% ()
Další z řady dokumentů na téma „konzumní společnost a plýtvání“… Vyhodí se asi padesát procent všech vyrobených a vypěstovaných potravin! Věděli jste to? Domácnosti věci vyhazují, protože podlehnou reklamám a kupují více, než co skutečně potřebují. Největší hříšníci jsou supermarkety, které vyhazují vše, co se neprodá. Nejde to darovat, rozdat, musí se to vyhodit, aby si spotřebitelé koupili opět to nové, čerstvé, načančané. Doba spotřeby často nesouvisí s trvanlivostí potravin. Věděli jste to? Supermarkety mají smlouvu s dodavateli (např. pekaři), že ještě v sedm večer musí být plný regál. Většina se neprodá, ale opět vyhodí. Věděli jste to? To, co nevypadá dobře (zahnutá, ale jinak zdravá okurka, potlučené jablko) se vyhazuje rovnou. Prodávají se jen rovné okurky, protože ty zahnuté se blbě dávají do krabic a vyhazují se rovnou. Věděli jste to? Tipl bych si, že většina lidí většinu věcí z toho neví. Supermarkety mají ve velkých městech rozhodně smysl, ale měly by se chovat zodpovědněji, stejně jako my všichni, nebo to blbě dopadne. Je to sice dvanáct let starý dokument, něco se už asi změnilo k lepšímu, ale jen málo a jde to pomalu. Mrkněte se a třeba lehce upravte své nákupní zvyklosti. ()
Nejhorší na dokumentu je jeho český překlad, protože vůbec neodpovídá obsahu. "Z popelnice do lednice" by se v nejlepším případě mělo přeskupit na "do popelnice". Největší část filmu je totiž o tom, jak a proč tuny nezávadných potravin končí v kontejneru a jak a proč se s nimi jednotlivci či organizace snaží nakládat. Dále se řeší fungování řetězce VÝROBCE (farmář) - ZPROSTŘEDKOVATEL (supermarkety) - ZÁKAZNÍK (lidé) a jen okrajově se objevuje téma freeganismu - totiž získávání jídla z kontejnerů. Samozřejmě to tak bylo popsáno v recenzi, jenže z vlastní zkušenosti vím, že mnoho lidí odradil už název, mysleli, že se budou dívat na bandu anarchistických pošuků, kteří pořádají nájezdy na popelnice. - - - Líbilo se mi, že natáčení nebylo omezeno jen na západní a střední Evropu (Francie, Německo, Rakousko), ale točilo se i v jiných částech světa (Japonsko, USA, Kamerun, Itálie). Z dokumentu mi v hlavě zůstalo několik zajímavých nápadů - např. používání prošlého chleba jako topiva pro další pečení v německé pekárně, včelařství uprostřed Manhattanu či důraz na poznání původu jídla. Domnívám se, že je pravda, že současný člověk je odtržený od toho, co jí. Neví odkud potraviny pochází, jak se zpracovávají, tedy co všechno se s nimi děje, než se dostanou na jeho stůl. A myslím, že je moc důležité tyto informace šířit. Také mi v hlavě utkvěla slova Itala, který pořádal večeře vařené z odpadních zbytků: - Měli bychom nakupovat jen to, co skutečně potřebujeme. - Měli bychom sníst všechno, co nakoupíme. - Měli bychom být skromnější. ()
Nesmyslné plýtvání od sběru či výroby, až po prodej produktů, které kvůli krátké expirační době putují do kontejnerů. I přestože jsou potraviny stále čerstvé, "kvalita supermarketu", standardizované či vizuální potraviny i zákony EU, to vše rozhoduje o tom zda-li se potraviny vyhodí a nebo putují do supermarketu k prodeji, kde díky kratší expirační době po zakoupení produkt jednoduše vyhodíme a jdeme koupit nový. ()
Ze zprávy na začátku letošního roku: "Každý rok svět vyprodukuje okolo asi čtyři miliardy tun potravin. Z toho se přitom 30 až 50 procent ke koncovému spotřebiteli vůbec nedostane." http://zpravy.ihned.cz/c1-59097170-lidstvo-rocne-vyhodi-polovinu-potravin-jidlo-odpadky-dve-miliardy-tun-studie) ___ Český příspěvek k celosvětovému plýtvání potravinami (LN, 28.07.2011): "V Česku se ročně vyhodí milion tun potravin. Pro představu, kdyby se všechno vyhozené jídlo naložilo na nákladní auta, muselo by jich být přes třicet tisíc a srovnány za sebe by vytvořily kolonu z Prahy až do Bratislavy. Z části jde o odpad, ale podstatný díl tvoří i zboží, kterému končí spotřební lhůta, ale je nezávadné. Pokud by však firmy chtěly prošlé potraviny někomu darovat, musely by z nich zaplatit DPH. Proto raději jídlo vyhazují. Milion tun je však odhad, přesné množství potravin, které prodejci vyhazují, v zemi nikdo neeviduje." Atd. ___ Je zbytečné vynášet nějaké moralizující soudy, protože znehodnocení potravin, jakož i dalších zdrojů energie, je pouze vedlejší jev globálního hospodářství obecně i trhu konkrétně. Je to jen (příliš velká) daň za luxus blahobytu. Tento dokument tak nezmění nic a nakonec může posloužit jedině jako návod, jak se uživit bez peněz v městské džungli. ()
Galerie (23)
Reklama