Neodvolatelná mise

Kopia rovnomenneho filmu z roku 1964 ale v mnohych ohladoch prekonava svoj original. Vyborne herecke obsadenie, hlavne Richard Dreyfuss ako prezident, Brian Dennehy a moj oblubeny Goerge Clooney. Neuveritelne napinava zalezitost od zaciatku az do konca, filmu prospela aj kratsia metraz oproti originalu. A o dost lepsie spracovany a emotivnejsi zaver filmu. Pohlad na usmiatu tvar dievcatka, ktoru zaleje svetlo a... ...a potom koniec. (16.09.2009)

Dokonalé retro, vypiplané do detailů včetně matných záběrů z nemnohých exteriérů. Tomu již chyběly jen zaoblené rohy, jež kdysi zkreslovaly televizní kamery. Základem úspěchu je samozřejmě výtečný scénář. I když se zde nesešla herecká první liga, podali zúčastnění výkony této ligy hodné. Neodvolatelná mise se škodolibým úsměvem vytrčila prostředníček na všechny vysokorozpočtové filmy s jejich Cruisy a dokázala, že kvalita filmu rozhodně není úměrná sumě za jeho výrobu utracené. Když jsou špičkové dialogy, dá se takřka za pár dolarů natočit krásná záležitost. (22.12.2022)

"Máme pojistky pojistek!" tvrdí generál Bogan a skutečně věří tomu, že k zahájení nukleární války je potřeba souhlasu všech zodpovědných mozků, synchronizovaného otočení klíči a zmáčknutí červených tlačítek. Drobný technický problém však vyšle směrem k Moskvě šest bombardérů, jejichž velitelé jsou vycvičeni ke splnění úkolů a k ignorování vizuálních signálů i hlasových pokynů prezidenta. V Pentagonu se zatím začíná prolínat demagogie a paranoia ("Co když jsou za tím Rusové?") se zoufalými pokusy o záchranu světa. Je to napínavé i mrazivé a závěrečný výčet zemí vlastnících jaderný arzenál dává tušit, že něco podobného nemusí být do budoucna jen filmovou fikcí. (13.03.2010)

"Jak může tohle? Co může ale jiného?" Téma studené války, tolikrát přenesené na filmové plátno. Tentokrát tedy ne filmové, ale televizní - a možná to přidává na hodnotě, je to komornější a svým způsobem uvěřitelnější. Nejdřív mě bavilo sledovat, kdo ze slavných se k této skupince, která se snaží odvrátit katastrofu, ještě přidá. Ale pak mě chytil samotný příběh. A černobílá tomu taky sluší. Je to jiné a zajímavé a rozhodně tohle než všechny ty nabubřelé, monstrózní americké popcorn megafilmy. (16.02.2011)

Předvčírem jsem viděl originál z roku 1964 a zároveň jsem se dozvěděl, že existuje i tento remake, takže jsem si ho hned sehnal. Kdybych měl vybrat, která z verzí je lepší, opravdu bych se rozhodoval dost těžko. Nejsilnější zbraní originálu je rozhodně Henry Fonda. Tady jeho roli hraje Richard Dreyfuss a nemůžu říct, že by to zahrál úplně špatně, ale pokud je budu srovnávat, tak je to asi jako srovnávat 12-ti letou skotskou a tuzemák z Božkova. Na originálu se mi taky víc líbil svižnější střih a trochu nápaditější kamera (nájezdy na detail atd...). Tady jsem měl spíš pocit, že se dívám na divadelní hru. Naopak remake mě potěšil vynechánim několika nudnejch a pro děj celkem zbytečnejch scén na začátku a obsazenim vedlejších rolí. Originál byl prostě film Henryho Fondy. Ostatní byli spíš do počtu. Tady mě zaujali i jiný herci (Harvey Keitel, James Cromwell, George Clooney...). Kdyby tu bylo hodnocení v procentech, tak možná dám originálu o 1% víc. Nicméně tento film je jeden z těch mála remaků, co se můžou klidně srovnávat s originálem. Jestli se na to budete chtít podívat, tak si myslim, že je celkem jedno, po který verzi sáhnete. Doporučuju obě. (01.10.2008)