Hon na lišku

Zuřící vůl. Ztlumené podzimní barvy. Dlouhé pauzy mezi větami. Převážně pomalé pohyby celkově dost odměřené kamery. Absolutně žádný humor. Miller se tolik snaží dát nám najevo, jak vážné sociálně-psychologické drama (sport je záminkou, nikoli podmínkou vyprávění) natočil, až to vede nejen k dusivé atmosféře, ale taky k vypravěčské těžkopádnosti (Capote měl alespoň titulní postavu s jejím smyslem pro humor). Pouze tušená tragédie odrazuje od smíchu nad prostetickým nosem (z profilu často zabíraného) Du Ponta, který svůj čas dělí mezi nakupování tanků, pozorování ptáků a podplacené zápasy s ramenatými padesátníky. Jako dramaturgický prostředek ke zlidštění monstrózního miliardáře slouží Mark, který se svým novým patronem sdílí nenaplněnou touhu po uznání (ať už matkou, bratrem či národem), a umožňuje nám pohlížet na Du Pontovo výstřední chování s větší shovívavostí. Napjatý vztah dvou mužů Millerovi slouží k nahlédnutí do temných uliček reaganovské (vítězoslavné) Ameriky i k univerzálnímu zamyšlení nad líbivým obrazem, který si o sobě Spojené státy vytvářejí (mediální manipulace představuje ve finále jednu z klíčových tematických linií). Du Pont zosobňuje zdegenerovanou verzi amerického uctívání vítězů. Jeho vítězství jsou vratké konstrukty, jimž sám moc nevěří, a slouží pouze k uspokojení jeho frustrovaného ega. Z cesty bezcitně odstraňuje vše, co jeho obraz o vlastní dokonalosti narušuje a ke stejnému jednání vede Marka, jehož ústup ze světa drobných radostí a vřelých mezilidských vztahů, ze světa reprezentovaného jeho bratrem, zpravidla obklopeným družnou společností, připomíná proměnu Damonovy postavy v Behind the Candelabra. Podobně jako Scott Thorston pro Liberaceho, je také Mark pro Du Ponta jen další trofejí, dalším hercem v představení, jenž protřelejší z obou mužů inscenuje ke zlepšení vlastního renomé. Hon na lišku, není z filmů, které bych si „užíval“ nebo „vychutnával“, ale nadhozenými myšlenkami mi přišel podnětný nejen jako anti-rockyovská revize osmdesátkového hurá patriotismu, ale i jako komentář k třídní nerovnosti. 75% Zajímavé komentáře: Triple H, MessiáŠ, Madsbender, JitkaCardova, frolish (28.03.2015)

Furt se tam po sobě válej urostlí chlapi (s výjimkou Steva Carella, pak je to válení trochu divný a homo) a k tomu hraje podkresová hudba, jako když unavený pianista brnká v baru nad ránem jednou rukou utahanou melodii pro těch pár štamgastů, co ještě nešli domů. ____ Je to smutný příběh, ale atmosféra je spíš nudná než melancholická, s mnohými bezeslovnými záběry podmalovanými právě nepatřičnou muzikou. (01.04.2018)

Bennett Miller film vybrousil takřka k dokonalosti, působí uceleně a s jasným tahem na bránu. Nic zde není navíc a nestrhává pozornost stranou. Proč potom jenom tři hvězdy? Na rozdíl od Moneyballu je Foxcatcher bohužel místy tak trochu nuda a těch míst je bohužel víc než prstů na ruce. Hlavní herci jsou fajn, Carellovi Oscarová nominace určitě neunikne, ale ta příběhová strohost trochu mrzí. PS: Zajímalo by mě do jakého sportu Bennett Miller zabrousí příště. (07.01.2015)

Životopisné filmy mám rád, líbí se mi, jak v každém díle dřímá kus historie, nicméně zde jsem necítil žádné emoce, celý film je roztahaný až hrůza a obsahuje tolik hluchých míst, že jsem je zhruba v polovině filmu přestal počítat. A když už si říkáte, že hůř už to snad ani nejde, udeří Vás do tváře nastrčené emoční berličky, se kterými si celý scénář vypomáhá ale ve většině případů se zcela minou účinkem. Z celého filmu přímo čpí ta snaha zaujmout a přijít s něčím novým ale udělat z poměrně zajímavého příběhu látku rozpláclou na tak neúměrné stopáži tím receptem asi nebude. (13.01.2015)

Na začátku filmu Tatum nahodil tupý výraz a ten mu z tváře neslezl až do konce. A občas to bylo silně protivné. Příběh sám o sobě by chtěl být psychologickým thrillerem a na papíře to nejspíš i tak vypadalo, ale ve skutečnosti je jen těžko definovatelným dramatem plným bezobsažného blábolení. A nahoru ho moc netahají ani výborné výkony Carella a Ruffala. Příliš se nepovedly ani záběry ze zápasů. Řecko-římský styl boje mi sice nic moc neříká, takže netuším, jak moc bylo těch pár sportovních sekvencí věrných realitě, ale jednotlivé boje postrádaly náboj i napětí. Velké zklamání. 30% (17.06.2015)