Hon na lišku

Steve Carella byl tak odpudivý, že musím pochválit maskéry za dobře odvedenou práci a nakonec i za jeho výkon. Myslím, že takhle jsem ho ještě neměla možnost vidět v žádném filmu. Celkově byl Hon na lišku podaný tak chladnou formou, že jsem cítila odtažitost i vzhledem k oběma bratrům a to je velká škoda, tam byl ten potenciál trochu promarněný. Když už, tak alespoň Mark Ruffalo byl nepřijatelnější pro mé oko. (05.07.2018)

Tak tohle mě totálně nechytlo.Jediné co stojí za pozornost je přeměna Steva Carella jinak se film vlekl tak pomalým tempem jako slimák.Pokud tohle je jeden z kandidátu na nominaci na Oscara tak mi přijde zvláštní.Příběh o zápasníkovi co vyhrál olympiádu a je to jeho celý život ,ale je ve stínu bratra ,který taky zápasí a tak veme za vděk pomocnou ruku v podobě Johna du Ponta-člověka osamělého bez přátel,ale bohatého ,který v Marku Schultzovi uvidí přítele a připomínku toho co on by sám chtěl dokázat,ale ne všechno dopadne s happy endem a John du Pont nakonec v návalu emocí udělá nečekané rozhodnutí.Za mě 60 % a tři hvězdy. (08.01.2015)

Temné dejiny športu, tentokrát z prostredia zápasenia. Box, futbal a podobne príťažlivé a komerčné športy sa predávajú lepšie aj v kinách, preto tvorcovia nemohli nechať nič na náhodu. Obsadenie luxusné, téma desivá a spracovanie temné ako pri najkvalitnejších thrilleroch. Niekoho možno zmätie pomalé tempo, to však má svoj zmysel, ticho pred búrkou nikdy nebolo hlasnejšie. 80%. (01.02.2015)

Po Millerovom Moneyball som sa na Foxcatchera tešil. Prvá polovica je veľmi výživná čo sa týka zadefinovania postáv aj celkovej atmosféry. Potom sa z toho stane ale akási variaca na Spielbergovho Lincolna. Začne to byť ukecané, motívy postáv nejednoznačné a celkové vyznenie filmu sa tak nevyhne rozpačitosti. Športu je tam málo a keď tam už je, sú to nejaký chlapci v elasťákoch čo sa objímajú. Má to byť vzťahová dráma, ale všetky vzťahy sú tam podané veľmi chladne a v naozaj jemných náznakoch akýchkoľvek emócií. Netvrdím, že film musí nutne spieť k veľkému finále, ale malo by mu niečo predchádzať. Nie len úder hlavou do skla, prežranie sa a vypustenie skupiny koní. A Hollywood vie natočiť filmy, bez toho aby ich niekto obviňoval z prílišného patriotizmu, alebo sentimentu. Či už sa jedná o Fightera,a lebo už spomínaný Moneyball. Veľké plus je ale fakt, že Miller má zvláštnu schopnosť meniť svoje postavy na nepoznanie. Carell je nechutný a nepríjemný aj bez toho, že nemá vyslovene nejakú WTF scénu. Tatum nie je krásavec, ale skôr akási verzia Rockyho bez vykĺbenej čeľuste a Ruffalo je taký športový Ginsberg. Ale na to aby ma to dostalo do kolien má toho film pramálo čo ponúknuť. Takže pre mňa vlastne ďalší životopisný film, ktorý ma úplne obišiel. (02.02.2015)

Typická oskarová velesračka. A myslím, že má nevraživost rozhodně není způsobená tím, že xmrti zbožňuju machistické sporty, při nichž si dva shrbení vysteroidovaní tuponi navlečení v teplobarevných Frištenského pitkáčích s gustem projíždějí zpocená podpaždí, ochmatávají si koule a vzájemně se lepí šulínlínkama na prdele. Ne, té homoerotiky tam příliš není a mé rozhořčení pramení zejména z toho, že jsem musel strávit dvě hodiny čuměním do kamenného vepřového xichtu Čuníka Tatůma, jenž celé tři čtvrtiny té doby někde seděl, mlčel, tvářil se jako debil a občas řekl „Márkšulc“. Ano, role mu sice sedla jako downovi bryndák a neviděl jsem s ním film, kde by vypadal přirozeněji, a ani nejsem absolutně na pochybách, že skutečný Márkšulc byl podobně prkenný vypatlanec, avšak od filmu většinou očekávám i děj a ne jen sáhodlouze ubíjející pičovinu o tom, jak si „jaderný fyzik“ našel mecenáše v podobě psychotického mamánka, sedí spolu v křesle a mlčí. Přišlo mi to asi tak stejně poutavé, jakoby někdo natočil autentický příběh Heleny Fibingerové, v němž by si tři hodiny jen leštila koule, sem tam na sebe po šimpanzím ukázala, oduševněle pronesla „HE-LE-NA“ a v poslední minutě by ve svých typických, růžových vlněných ponožkách s puntíky, které bývaly kromě ukrutně chlupatých končetin šarmantní součástí jejího vycházkového outfitu, v tramvaji zasedla nějakého chudáka, jehož přes to vole přehlédla, a zlomila mu spodinu lebeční. … Moment… „Haló? Kdože to volá? Michálek? Ne, Vláďo, opravdu ti nechci prodat práva ani scénář, ještě bys to fuckt spáchal, Šádvel by se z toho zase vystříkal do květináče, v něm pak vyrostl další Madsbender a svinili by to tady svými obsáhlými psychoticko – interleguáními bláboly už tři. Ale mám v šuplíku skvělý příběh venkovského faráře, je v tom spousta zprzněných dětí, ovečky a ….. cvak….. Nezdvořáku zkurvený!“. Tak, už jsem zpátky. Takže, zkrátka jediným pozitivem na této otravné umorousané zhovadilosti je Štefan Karel, který s nalepeným obřím rypákem zvládl toho zbohatlického pošahaného mazánka natolik slizce, až člověk úplně ztratí chuť na vlastní sestru i s vědomím toho, že by to jednou mohlo rozdělit rodinný majetek. (09.01.2015)