Příběh mého syna

Příběh mého syna je mým oříškem k rozlousknutí, co se týká hodnocení, protože moje pocity byly hodně sinusoidové. I když příběh sám o sobě je velmi zajímavý na zpracování a i to spojení se Sarajevem tomu přidává na uvěřitelnosti, tak se nemůžu ani po pár dnech po zhlédnutí zbavit dojmu, že Sergio Casttellito chtěl až příliš donutit moje slzopudné kanálky k činnosti a to se mně dost příčí. Ani mě moc nechytlo to rádoby chvílemi umělecké pojetí, které bylo nejvýraznější v té střední části. Každopádně nejpůsobivější scény byly s Askou, kterou výborně hrála Saadet Aksoy. Takže ve výsledku je to opravdu velmi slabá trojka a zase platí, že méně někdy může znamenat víc. (07.09.2013)

Příběh mého syna mi přípomněl Saviora - Zachránce (český komerční název Ve službách legie) a Grbavici jak občanskou válkou v Bosně, tak tématem těhotenství a mateřství v ozbrojených konfliktech. Podobnost s Grbavicí je pro časový odstup, kdy i přes značnou dobu po válce ovlivňuje osudy lidí. Válka dokáže strávit lidské bytosti, ale spousta lidí nedokáže strávit válku. Překlad, že Pietrův (nevlastní) otec je četník místo karabiniér je možná nechtěným paradoxem. Bohužel nejen paradoxy k válkám patří. (12.06.2016)

Po úvodních padesáti minutách je divák nucen upadnout do apatie, z níž jej vysvobodí až pískot hlavního sudího Jecha (ano ano, ten, co dostává výživné od příbramského muže no. 1 Jardy Starky). Penélope je úžasná - neustále ječí na svého synátora, že ty brambory chtě nechtě oškrábe, ječí na svého chotě, jež penetruje sarajevskou sboristku a konečně řve na JUGOSLÁVSKÉHO DON JUANA kvůli nečestnému šlapáku na achilovku. Interesantní je rovněž skutečnost, že absolutně netušíte, v jaké že době se právě prezentovaná scéna odehrává. Suma sumárum je to obnažená bída bodující odhaleným trupem té božské la spagnole! 40% (01.05.2014)

Už dlouho jsem neviděla film, který by na mě takto zapůsobil. Ze začátku má člověk pocit, že vidí až nakonec, ale finále je přinejmenším překvapivé a na city zahraje velice silně. Užíváme si štěstí i neštěstí. Všechno je zdánlivé a pomíjivé, zvlášť když v záloze číhají úskalí války. Tenhle snímek také otevírá dveře multikulturnímu otevření se, uzavírá předsudky a posouvá naděje na lepší zítřky. Dává odpouštět a dává smířit se, dává zapomenout nezapomenutelné a dívat se kupředu... (09.10.2013)

Asi tak stokrát lepší než V zemi krve a medu, naivní pokus Angeliny Jolie o natočení příběhu z války v Bosně. Veškeré reálie jsou tu až překvapivě správně, dokonce včetně jazyků, kterými postavy mluví. Současné Sarajevo výjimečně autentické a zároveň jen tak akorát na pozadí. Příběh je možná lehce přitažený za vlasy, ale události z Bosny mi přišly pojaté tak akorát výstižně, ani ne příliš pateticky, ani ne úplně mimo. K příběhu se příliš vyjadřovat nepotřebuju, protože kdyby se to odehrávalo kdekoli jinde, tak bych se na tenhle film v životě nedíval. (07.01.2014)