Všechny moje lásky

Hornbyovská adaptace s poměrně rozpačitým rozjezdem, která se ale rozvine v hodně příjemnou podívanou. Důležité je, že ve filmu zůstalo Hornbyho zlehčování a nadhled, stejně jako citlivost a melancholie. A navíc ta všudypřítomná muzika, která tvoří kulisu celého hrdinova života, vyšinutý Jack Black... Byla jsem spokojená. (28.12.2006)

No nevim, mě to vyprávění moc nechytilo, krom toho Cusack v hlavní roli se mi moc nelíbil a v zástupu těch jeho příběhů a vysvětlování sem se tu a tam trošku ztrácel, ale musí se nechat, že občas ten jeho suchej humnor byl docela dobrej, ale na dramatický scény na který se tenhle film tak snažil hrát to moc nebylo. nicméně muj oblíbenec Jack Black zase nezklamal a dokázal v těch prá minutách se vždycky objevil převálcovat hlavní postavy jako nic, no prostě starej dobrej Jack Black. Ale od filmu sem čekal víc. (01.09.2007)

Nálada - to je to, co má film i kniha společné a to je to, co se často ve snaze dostát ději z filmů natočených podle literárních předloh vytrácí. Rob je stejně - jako v knize - v úzkém kontaktu s divákem, obrací se se svými myšlenkami, duševními pochody a glosami přímo do kamery. John Cusack je výborně obsazený, zapadne do krámku s deskami i do role chlapa, který hudební vkus, lásky i životní prohry řadí do TOP5, jako ulitý. S kámoši Dickem a Berrym (Jack Black je pro tuto postavu neodiskutovatelným přínosem) vedou srandovní spory o hudbě, díky nimž si nepřipadají ve kšeftě, kam moc zákazníků nechodí a který má Rob spíš pro potěšení než na výdělek, tak bezvýznamní. Film je to hodně vtipný a hodně pravdivý, kdo z nás se nakonec čas od času nehrabe ve starých křivdách, láskách a rozchodech a nefabuluje "coby kdyby". (15.01.2005)

Hned od začátku, když Rob mluví do kamery jako by mi promlouval do duše: „Co bylo první, hudba nebo zoufalství? Lidé mají strach, že si děti hrají se zbraněmi, že je kultura násilí ovládne. Nikoho netrápí, že děti poslouchají tisíce, doslova tisíce písniček o zlomených srdcích, bolesti, zoufalství a trápení. Poslouchal jsem hudbu, protože jsem byl zoufalý? Nebo jsem byl zoufalý, protože jsem poslouchal hudbu?“ Vzhledem k faktu, že jsem mužského pohlaví, mi byl Robův pohled na svět a ženy velmi blízký. Díky tvůrcům za množství povedených, lehce úsměvných scének a hlášek. V paměti mě utkvěl také tento zajímavý rozhovor mezi Robem a zpěvačkou Marií: „Myslím, že je správné, když je člověk nadržený a současně nešťastný. Proč nám mají být upřena základní práva jen proto, že jsme si zničili vztah? -Sex je základní lidské právo? -Sakra. Jo. Nedovolím, aby mi ten parchant bránil v šoustání." (02.09.2007)

Takhle zprznit originál by mělo být snad i trestné. (Soudě podle některých ohlasů, jsme museli nutně číst dvě (odlišné) verze knihy). Nedokážu si to jinak (rozumně) vysvětlit. Zajímalo by mě, kde přesně se vytratila ta (pro Hornbyho tolik typická) lehkost, nezaměnitelný humor a nadhled, s kterým jeho hrdina (v ich formě) v podobě vnitřních monologů glosuje nastalé situace?! Tohle je „příliš křečovité“. Jed(i)nou z možných variant (úskalí) bude zřejmě fakt, že John Cusack nikdy nepatřil (a troufám si tvrdit, ani nebude) mezi mé oblíbence a pro tento typ rolí se nehodí. Jednoduše není schopen utáhnout takovouto roli (ok, je to čistě můj osobní názor). Tím pádem hlavní devizum knihy přichází o svůj trumf hned v samém začátku (přesněji řečeno „před úvodními titulky“). A tak jediné pozitivum snímku spatřuji v podobě Jacka Blacka, na kterém je vidět, že si to náležitě užívá. To mi ale ke spokojenosti stačit nemůže a taky nestačí. Nečíst knihu, šel bych možná? o * výš. Ne, troufám si tvrdit, že nešel! Tenhle snímek vám vyšumí z hlavy dřív, než dojdou závěrečné titulky. Zkouknout? Toť otázka. Rychle zapomenout? Zcela určitě, což po pravdě, není zase až takový problém. p.s. nabízí se jediné, sáhnout po předloze a užít si „ty jediné a pravé Všechny moje lásky“...... (15.11.2011)