Ledová archa

Ten nejlepší katův šleh. Má to v sobě asijskou bezprostřednost i americký smysl pro akci. Mixuje to Matrix, Truman Show a za konec by se nemusel stydět von Trier. Takhle nějak jsem si představoval, že se amerického filmu chopí Park, ale musel jsem si počkat na Bonga. Nemyslím si, že to funguje dokonale (ta alegorie je trochu moc okatá a přitom nereprezentativní), ale umí to chytnout. (07.05.2014)

Než jsem poznal ostatní filmy Džun-ho Pona (jestli se tak skloňuje), byl jsem k Ledové arše trochu skeptický. To hvězdné obsazení v tuctově vypadající zápletce, která chce být něčím víc... Chápete, zavánělo to. Jenže pak jsem viděl skvělého Parazita, skvělé Monstrum a skvělou Okju a na Ledovou archu se těšil víc a víc, protože je to zkrátka přesně ten pelmel příběh, který by měl natočit právě Džun-ho Pon. Sci-fi metafora na kolejích, propracované postavy, napětí, akce, humor i nějaké ty bizarnosti a nejedno překvapení. Někomu se to může zdát prvoplánové a laciné a takovým divákům se vlastně nemůžu divit, protože Džun-ho Pon není pro každého. Tím však jenom dokazuje, jak výjimečný to je tvůrce. (17.05.2020)

Aaaah, f*ck it! Plná palba pro nekompromisní řezničinu, která nejdřív vypadá jako levičářská agenda pro boj s nespravedlivým třídním systémem a nakonec vám tyhle domněnky omlátí o držku a začne filozofovat o tom, jestli není lepší kompletně vychcípat, než se v pravidelných intervalech vzájemně vyvražďovat. Lidstvo je holt banda prasat. Ámen! (05.04.2014)

Mám slabost pro vlakové filmy, postapa a i pro příběhy o lidské krutosti rodící se z extrémních situací, takže mi Snowpiercer udělal hned trojnásobnou radost. A udělal by mi ji ještě větší jako seriál, který by tu úžasnou vizi zbytků lidské společnosti přežívajících v non-stop jedoucím vlaku rozvinul mnohem detailněji a rozepizodováním zdůraznil zvolený styl vyprávění a z něj plynoucí napětí, kdy vlak objevujeme spolu s postupujícími vzbouřenci hezky lineárně odzadu dopředu vagón po vagónu, až k "božské" lokomotivě s matrixovským Architektem. Pozoruhodná mezinárodní koprodukce - Jihokorejci natočili s přispěním Amíků v Česku adaptaci francouzského komiksu - se zrcadlí v pestrém mezinárodním castu, který vytváří dojem různorodosti společnosti ve vlaku. Film nezapře korejského rejžu (podílejícího se i na scénáři), co do drsnosti (žádnou sametovou revoluci nečekejte) a nápaditosti, triky jsou sice poslabší, ale nějak brutálně mi dojem nekazily. Suma sumárum, ultimátní vlakový film a originální, (ne)příjemně temné a drsné postapo. (05.04.2014)

Famózní filmová odpověď na Aldissovu klasiku Non Stop. Jak z klaustrofobického prostoru vykouzlit dobrodružný a nepředvídatelný vesmír? Rozdělit prostor na fragmenty, každý fragment stvořit jako uzavřený ekosystém a propojit je Bongovou poetikou, která osciluje na hraně kabaretní stylizace a (post)industriální dystopie. Přes jistou anachronickou podstatu metafory věčného stroje, který požírá těla proletářů, je Snowpiercer tím nejlepším možným návratem k étosu klasické dystopické sci-fi. Filmem, který obstojí i tam, kde Elysium padalo na přemíře tezí. Výtečný výkon Evanse, Harrise a samozřejmě sfoukaného klauna Songa. Pro mě jednoznačně jízda první třídou, kterou nesrazí ani slabší "extriérové" efekty a fakt, že Bong si v minulosti nastavil laťku v mutování žánrů tak vysoko, že ji nejspíš už jen tak nepřeskočí. [85%] (30.04.2014)