Reklama

Reklama

Harry Hole (Michael Fassbender) je enfant terrible týmu, vyšetřujícího zločiny v norské metropoli. Na jedné straně je to výjimečně dobrý detektiv, jehož netradiční metody skoro vždy vedou k úspěchu, na straně druhé se však jedná o nezodpovědného alkoholika s tolika prohřešky, že je už dál nechtějí přehlížet nejen jeho nadřízení, ale ani jeho přítelkyně Rachel (Charlotte Gainsbourg), s níž se právě rozešel. Jediné, co stojí mezi ním a pitím, je případ, který by ho přivedl na jiné myšlenky. Ke smůle jedné ženy, která zmizela uprostřed noci ze svého domu a o pár dní později byla nalezena brutálně zavražděná, se Harry právě dočkal. Postavený sněhulák, který na místě činu zůstal jako jediné vodítko, naznačuje, že tenhle pachatel si chce hrát a že si dost možná už párkrát takhle hrál i v minulosti. A že ho to baví čím dál víc a nehodlá s tím přestat. Přestože Harrymu v pátrání pomáhá brilantní mladá vyšetřovatelka Katherine Bratt (Rebecca Ferguson), nepřestávají policisté tahat za kratší konec. Záplava domnělých i pravých stop a hned několik podezřelých vytvářejí pachateli dokonalou clonu, za níž může nerušeně stavět sněhuláky, vraždit a dělat si legraci z Harryho Holea. Jenže skvělému poldovi stačí i vrahova nepatrná chyba k tomu, aby se chytil stopy a už ji nepustil. (CinemArt)

(více)

Videa (7)

Trailer 1

Recenze (713)

verbal 

všechny recenze uživatele

Ač skeptický k předloze, tak nějak jsem ve skrytu perikardu doufal, že místní rozumbradické geje zase jednou popadla artová tepelná hysterie a tak zlé to určitě nebude. Výjimečně nepopadla a fuckt bylo! Ono taky očekávat nějaké zázraky od filmování knihy užvaněného grafomanského nudila a psychologického nedouka, jenž až na pár světlých výjimek honí s Vívegovským neumětelstvím místo úchylných vrahů spíše normostrany, od kterých je zjevně placen, nebo péro z toho, jaký že to je známý pissálek, je přinejmenším optimistické. Ale když jsem viděl tu frontu multikulti scénáristů, odstaveného Nesba a slušného režiséra, naplňovalo mě to jistou nadějí, že by z potištěného hajzlpapíru mohlo vzniknout slušné videjko. Ani hovno! Je to némlich stejná, otravně narkoleptická vata, u níž někdo navíc zjevně házel Alfrédsynovi Nory pod nohy a jako zlatý vřed mu najali zfetovaného střihače z druhé ruky, protože Míša Bednář zřejmě sežral celý rozpočet. Ten sice v předstírání údajně ostříleného norníka Jindřicha Díry odvádí solidní práci, ale co naplat, když mu scénář diktuje, aby se devadesát procent hrací doby prezentoval, jako by skutečně pocházel z Osla, a sysluplná návaznost či plynulost mnohých scén hraničí s amatérským pornem. Pokud to jeden srovná se skvělými, po všech stránkách prvoligovými dánskými adaptacemi Olsena nebo švédskými Larssona, musí nutně dojít k závěru, že právě dvě hodiny ztrácel čas čuměním na okresní přebor norských a anglosaských břídilů. ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Navzdory nepřátelským reakcím se mi SNĚHULÁK hodně líbil a v lecčem mi přišel podobný náladě i postupům filmu JEDEN MUSÍ Z KOLA VEN od srovnatelného tvůrčího týmu. _____ SNĚHULÁK se totiž vymyká z norem kriminálky a vzdaluje se od Nesbøho výstavbou vyprávění i fikčního světa právě k Le Carrému. Podobně jako Le Carrého osnovy vyprávění je totiž i ta jeho plná narativních zastávek, slepých uliček vyprávění a provokující nejen relativní kauzální nepropojeností, ale hlavně nedořečeností jak zcela slepých či do ztracena vedených dějových linií na jedné straně, tak načrtnutých, ale dále nerozváděných oblastí světa, zjevivších se a mizejících postav. Najdeme tu okázalé rozbíjení časové posloupnosti osnovy, velmi volně analogické časové a kauzální linie, tragické aspekty života na první pohled netečných postav a de facto irelevanci nečekaného vyústění. Podobně jako u filmu JEDEN MUSÍ Z KOLA VEN přitom nastává rozřešení nečekaně, namísto ďábla přichází spíše zklamání a smutek, konec je z hlediska klasické narativity neuspokojivý a plný sebelítostivých výčitek. _____ Záběry jsou sice průměrně kratší než v předchozím filmu (4,6 vteřiny vs. 7,5 vteřiny), ovšem jejich pomalé posuny, práce s dlouhými objektivy a strohými, často docela monochromatickými kompozicemi, stejně jako panoramatické záběry nehostinných prostor světa či zneklidňujících sousoší opětovně referuje k estetice některých filmů sedmdesátých let. _____ Jenže jakkoli moje argumentace vypadá čistě komparativně, ve skutečnosti jen skrze toto srovnání odkazuji k nenuceným kvalitám SNĚHULÁKA jako překvapivě odvážné interpretace detektivky skrze prostředky, které ji zevnitř rozleptávají, jako jsou potlačení akce, nepříčinnost dění, eliptičnost světa a absence intelektuálně i emocionálně uspokojujícího vyvrcholení – které v lecčem sdílí s filmem, který byl přijat pro srovnatelné důvody velmi vřele, jakkoli s nimi naložil s ještě důsledněji, a proto byl i lepší. _____ Ironické je, že SNĚHULÁKA snad ani nelze nepochopit – jen nedostáváte komplexní vysvětlení či propojení věcí, které by konvenčnější film vysvětlil či propojil, a to prostřednictvím žánru s menším společenským kreditem než existenciální špionážní drama o relativizaci hodnot na obou stranách železné opony. Nepracuje se spodním proudem velkých dějin s účelným přehlcením narativu, které lze chápat v analogii k všudypřítomné byrokratizaci a diváci to akceptují jako interpretační klíč. V tom ale pro mě hlavní potěšení z předešlého Alfredsonova filmu neplynulo – a u SNĚHULÁKA tudíž nevidím zásadní problém v absenci podobně významově ospravedlňujícího klíče. _____ Jinými slovy, změny filmového SNĚHULÁKA oproti předloze i oproti žánrovým očekáváním v uvedených souvislostech nemohu vnímat jako selhání, výsledek umělecké krize či omyl: jde o zjevnou uměleckou volbu, nečekané podřazení kompozičních motivací těm uměleckým. Nad efektivností této volby samozřejmě můžeme přemýšlet a diskutovat, ale nejdříve je třeba akceptovat jejich estetickou plnohodnotnost a nedělat z tvůrců, kteří již opakovaně prokázali svou profesionalitu, nesvéprávné diletanty. Třebaže totiž ani sofistikovaně rozředěný Nesbø samozřejmě není Le Carré, společná je oběma dílům svojská Alfredsonova interpretace, jež mě i tentokrát esteticky zaujala – a vlastně mnohem víc než nějaká další špatná kopie Fincherovy estetiky. () (méně) (více)

Reklama

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

O mysterióznych detektívnych príbehoch, ktoré píše nórsky spisovateľ Jo Nesbø som počul mnoho pozitívnych ohlasov. Samé chvály. Bohužiaľ dodnes sa mi nepodarilo prečítať ani jeden jeho román. Avšak viac menej náhodou som zhliadol snímok "Snehuliak", ktorý bol v roku 2017 natočený podľa jeho literárnej predlohy. Priznám sa, že som bol z toho tak trocha sklamaný. Miestami sa mi to zdalo fádne, miestami zbytočne prekombinované a ani to konečné rozlúštenie mi veru dych nevyrazilo. Nebyť nádherných severských lokácií, tak by som tomu dal asi len dve hviezdičky. *** ()

castor 

všechny recenze uživatele

Třeba loňskou Dívku ve vlaku mnozí rovněž sjeli, přitom mně se solidně strefila do vkusu. Jasně, tvůrci se nechali hodně inspirovat perfekcionistou Fincherem a jeho Zmizelou, nicméně svou kvalitu předvedli. Letos zase všichni uctívají thriller Wind River, ač si musíme přiznat, že s řadou témat se v jeho případě nijak zajímavě nepracuje a samotné pátrání je poměrně nahodilé. Sněhulák má několik neobratných momentů, neuspořádaných scén, nevyrovnané tempo, ale takovou kritiku, jaká se na něj snáší, si nezaslouží. Oscarový Dion Beebe předkládá výtečné záběry zasněženého Norska včetně starobylého Bergenu, úvodní mrazivá samota s následnou jízdou po praskajícím ledu se dostane pod kůži, zasmušilé atmosféře pomáhá i solidní zvuk a depresivní hudba. Asi není žádné tajemství, že hlavní hrdina (tradičně dobrý Michael Fassbender) pátrá po ženách zmizelých s prvním sněhem, cosi je spojuje, jenže pak si dáme kolečko třeba do minulosti, ve které vyšetřuje i Val „ještě žiju“ Kilmer, což ničemu příliš nepomáhá. Pak přijdou další postavy, záhy zmizí, čímž se děj znovu tříští. Motivacím mnohdy nerozumíme, orientace je tím horší. Potíž je v překombinovaném podání a těžkopádnějším uchopení několika stěžejních pasáží, které měly být nápomocné těm divákům, kteří předlohu z pera norského autora mrazivých detektivek Jo Nesbøa neznají. ()

Marceloo 

všechny recenze uživatele

Detektív z hlavného mesta Nórska Harry Hole (Michael Fassbender) aj kvôli nedostatku vrážd v meste prepadol alkoholu a prišiel kvôli tomu o svojich blízkych. Jedného dňa dostane úsmevný list, ktorý vyzerá, ako keby ho napísalo dieťa, pretože je podpísaný ako Snehuliak. Keď v okolí mesta začne prichádzať k zmiznutiam a následným úmrtiam a jediné, čo ich spája, je snehuliak postavený na mieste činu, je jasné, že nejde o žiadny vtip a že v meste začal zabíjať zákerný vrah. - Celkom zaujímavý mix hororu s kriminálkou, ale od takejto produkcie som osobne očakával viac. Celé je to situované do velmi príjemného prostredia a záhada okolo vraha a snehuliakov funguje, ale postupne sa to dosť zamotáva a s odhalením a odôvodneniami činov sa určite dalo pracovať lepšie. Michaela Fassbendera som mal v minulosti, keď sa ešte účastnil menej známych hororových projektov, celkom rád, ale v tohtoročnom Alien: Covenant sa mi tým odporným výkonom zhnusil, takže mi v hlavnej úlohe nesedel. Sekundovala mu ale velmi slušná Rebecca Ferguson, ktorá ma tento rok zaujala v Life a tým krikom v závere ukázala, že má v sebe solídny Scream Queen potenciál, takže som ju u hororu opäť rád videl a rád ju uvidím znova. Taktiež potešila prítomnosť Chloë Sevigny a Tobyho Jonesa. Kameraman si zábery na zasnežené prostredie patrične užíval a vznikli z toho parádne scény. V neposlednom rade hudbu robil môj oblúbenec Marco Beltrami, ktorý nikdy nesklame. Napriek mnohým slovám chvály ale toto dielo nejako extra neodporúčam. Mohlo by to byť ovela živšie, kratšie a hororovejšie, pretože režisér už vo svojom žánrovom debute ukázal, že má na poli hororu čo povedať. + herec z Eden Lake, Town Creek a Alien: Covenant + herečka z Life + herečka z #Horror, American Horror Story: Hotel a Antibirth + herec z Dark Skies + herec z The Mist, Tale of Tales a Morgan + herečka z The Neon Demon + herec z When Animals Dream + herec z Regression ()

Galerie (61)

Zajímavosti (14)

  • Režisér Tomas Alfredson sa priznal, že sa im nepodarilo nakrútiť nejakých 10 - 15% scenára.
    (classic)
  • Ve filmu se vyskytuje známý norský most Storseisundbrua, který patří mezi nejnebezpečnější mosty na světě. Je to kvůli svému obloukovitému zakřivení, který připomíná horskou dráhu a od jara do podzimu do něj naráží silné vlny. (Yoshitsune)

Související novinky

Režisér Sněhuláka hledá vykoupení

Režisér Sněhuláka hledá vykoupení

25.06.2018

Tomas Alfredson, režisér univerzálně nenáviděného Sněhuláka s Michaelem Fassbenderem, by si rád napravil reputaci. Autor oceňovaných snímků Ať vejde ten pravý nebo Jeden musí z kola ven se proto… (více)

Co zazdilo Sněhuláka?

Co zazdilo Sněhuláka?

19.10.2017

Už zítra jde do amerických kin Sněhulák s Michaelem Fassbenderem. Mrazivý thriller, jenž natočil uznávaný Tomas Alfredson (Ať vejde ten pravý, Jeden musí z kola ven), byl jedním z nejočekávanějších… (více)

PF 2017

PF 2017

31.12.2016

Zažili jsme i lepší roky než 2016. Nejen co do počtu ztráty lidí, kteří přinesli světu něco hezké a hodnotné, či do počtu překvapivých a znejisťujících politických událostí. On ten rok s šestkou na… (více)

Rebecca Ferguson poletí do vesmíru

Rebecca Ferguson poletí do vesmíru

30.01.2016

Rudovlasý objev z pátého dílu Mission: Impossible dobývá Hollywood. Rebecca Ferguson bude přihrávat Michaelu Fassbenderovi ve Sněhulákovi a Emily Blunt v Dívce ve vlaku, ve sci-fi Life si pak zahraje… (více)

Reklama

Reklama