Stendhalův syndrom

Naprosto vynikající! Za doprovodu mistra Moricconeho nás výborná kamera vede příběhem, kdy vraha poznáme hned zkraje, avšak napínavosti to vůbec neubere. Úvodní scéna v galerii je velmi působivá - jen hudba, kamera klouzající střídavě z Asie na plátna mistrů a zpět, halucinace, sny... Oblíbená Argentova červená je opět všudypřítomná - výtah, závěsy, šaty (s bílými puntíky), růže, mašle, rty, boxerské rukavice, krev na bílé halence, na zemi, na zdi, na obětech, na rtech, na rukou... A jde-li Asia s růžovofialovým deštníkem, pak okolo ní alespoň projde žena s rudým. Strach, násilí, sebepoškozování, střelné zbraně, žiletka. Morbidněji než vydloubnutí oka působí násilí na ženách. Znásilňování, byť z něj mnoho vidět není, je velmi brutální. A také se zde často a hodně křičí. Speciální efekty měl na starosti zkušený Sergio Stivaletti, který už s Argentem spolupracoval (např. Opera či Fantóm opery). Když se zdá, že zvrácená hra je u konce, přijde kruté pokračování... (30.03.2012)

Je sice pravda, že La Sindrome di Stendhal nedosahuje (excelentních) kvalit, které měly filmy z Argentova vrcholného období (tedy mezi lety 1975 - 1990, od Tmavě červené po Dvě ďábelské oči), směle se však vyrovná "Zvířecí trilogii" s níž italský mistr napětí a atmosféry na počátku 70. let vstoupil do světa gialla. Ostatně třeba způsob zpracování motivu změny genderové identity tento snímek pojí s Čtyřmi mouchami na šedém sametu (1971), byť jde samozřejmě o problematiku, jíž se Argento věnoval ve většině svých děl (což platí i pro leitmotiv Stendhalova syndromu, tedy zkoumání znepokojivé moci umění). Jen je trochu škoda, že své největší trumfy film vyloží hned v úvodní půlhodině (při scénách návštěvy galerie, prostoupení obrazem či probuzení v autě jsem si říkal, že tohle bude další Argentův majstrštyk), přičemž později jeho zajímavost lehce poklesne a režisér divákům dokonce spíš napovídá místo toho, aby se je snažil zmást - například sekvence vraždy ve skladišti, která je nasnímaná z hlediska vraha, ačkoli jeho identitu a podobu již diváci znají, prozrazuje, že odhalený zabiják nejspíš bude mít tajuplného "kolegu". Ještě se dá vznést stížnost k několika digitálním efektům předpotopní úrovně, ale to už je opravdu docela malá vada na vcelku velké kráse. (22.04.2013)

Vydržal som presne 10 minút, pričom boj s “Argentom” definitívne vzdávam. Niečo tak nevkusné, prehnane snaživo originálne pôsobiace, som skutočne dávno nevidel. Nechápem, nerozumiem tým, “akože” nápaditým záberom “zo žalúdka” a pod., úplne, ale že ÚPLNE bez opodstatnenia, ktoré omnoho viac ako vábivo, pôsobili doslova lacno trápne. Rušivému elementu, dokonale sekundoval anglický dabing, ktorý bol v 90 rokoch doslova obdobnou tragédiou, ako ten jedno hlasný, poľský, s ktorým prišiel divák do kontaktu v prípade sledovania ešte starších, nemeckých porno filmov. Nikdy viac .. (05.06.2018)

Aspoň viem prečo sa hovorí, že fotíš ako japonský turista. Lebo keď hlavná hrdinka spadla a udrela sa a práve takýto turisti mali šou a aj ju fotili aj keď v tej galérii boli krajšie a aj zaujímavejšie veci. Ale hlavne som prekvapený, že Argento totožnosť vraha neskrýval, ale bol ukázaný skoro hneď na začiatku a tu mi chýbala tá tajomnosť, na ktorú som u Argenta zvyknutý, ale zas na druhú stranu šialenec a maniak, ktorého vo filme znázornil vynikajúci T.Kretschmann bol na neho až mrazivý pohľad a strašne sa vžil do role a aj preto bol najlepším hercom v mužskom prevedení, lebo v ženskom kraľovala tiež nemenej vynikajúca A.Argento, ktorá ako čisto psychiatrický prípad bola totálne šialená preto aj neskutočne dobrá, len ta blonˇatá parochňa jej vobec nepristala a bola v nej nesympatická. Výtvarno vizuálna stránka bola veľkolepá či v tej galérii alebo keď vstupovala do obrazov to malo pekné a kvalitné prevedenie. A skoro absencia hudby tiež zamrzí, lebo toto považujem za rušivé zvuky a nie za hudbu ako doprovod k filmu. To finále mňa prekvapilo a potešilo,bolo to dobré zakončenie nie moc dobre zvládnutého filmu.PLUSY- vynikajúce herecké duo Argento-Kretschmann, vizuálna stránka filmu a dobrá pointa vo finále a MÍNUSY--Absencia dobrej hudby,jednotvárne vraždy, lebo boli prevedené rovnakou taktikou a erotické scény, ktoré boli poukázané len okrajovo.Je Pre mňa zatiaľ najslabšia z Argentoviek. (18.04.2014)

Zatraceně podivný spletenec. Argento se pustil do mysteriozního střídání reality, fikce a něčeho mezi, aby nás po dvouhodinové stopáži dovedl k pachateli (no jo, Koly to věděl už v půlce, ale ten člověk je holt třída). První polovina dává najevo další vývoj příliš mdle a obsahuje dost hluchých míst, která v mých očích film trochu srazila, ale musím uznat, že druhou hodinku už jsem se docela slušně bavil a závěr vskutku potěšil. Barevné kopozice nejsou tentokrát tolik výrazné, ale je nám nabídnut alespoň pěkný pohled na díla některých italských velikánů jako je Botticelli, či můj oblíbenec Caravaggio, ale to jen tak na okraj. Z klasického Argenta tu máme vcelku slušnou dávku krve, ale trochu mrzuté je, že většinu obětí vidíme až po činu a nemůžeme si "užívat" jejich smrtelná muka. Dalším, spíše nemilým novátorským počinem je využití počítačové animace (prášky, průsřely,...), které vyzněly trochu směšně, spíše jak z "Kriminálek v (doplň oblíbenou - Las Vegas, Miami, atd.)" nebo z Doktora House. Hudební doprovod Mistra Morriconeho vyzněl trochu do prázdna, bez výrazného tématu a bez notné dávky invence (řekl bych trochu spotřební soundtrack). Původně jsem zamýšlel čtyři hvězdy, ale když jsem tak v tom komentu zpětně zhodnotil a promyslel, nemohu jít nad tři. (05.02.2010)