Velká nádhera

Audiovizuální nálož roku. Film, u kterého bohatě stačí pouze povrch, aby si ho vnímavý člověk dokonale užil (navíc do hloubky to stejně beztak příliš nejde - a to není výtka, spíše naopak, sám Sorrentino řekl, že je to v podstatě velmi jednoduchý film...celou dobu mě napadalo, že je to o ničem a zároveň o všem. Ale kolik je filmů, které jsou o ničem a kolik o všem? A jsme u toho.). Někdo, kdo natočí něco, co alespoň v první půlhodině působí jako naprosto neuvěřitelné zjevení (než si na to divák s vytřeštěnýma očima a celým tělem rozechvělým výtečnou hudbou pomalu zvykne), si zaslouží všechen respekt a titul jednoho z nejlepších současných (nejen) evropských filmařů. Sorrentino jím je (jeho naprostá suverenita snese srovnání snad jenom s P.T. Andersonem). Snad nejvíce mě ovšem překvapilo zcela nečekané množství skvělého a vkusného humoru. Tak dobře a upřímně jsem se v kině už dlouho nezasmál. Navíc klasicky výborný Servillo a jeho dikce (jasně, není to Mastroianni - jo, porovnávám neporovnatelné, ale já s tím srovnáváním Felliniho a Sorrentina nezačal :). Po slabém This is must be the place se s La Grande Bellezza vrátil na vrchol. Nemám ten výraz rád, ale řekl bych, že podle celkového feelingu samotného filmu i kolem něj máme před sebou něco jako "instant classic". Nezbývá než doufat, že tento rejža odolá vábení hollywoodských dolarů a bude i nadále tvořit v Evropě. (08.07.2013)

,,NAŠE ŽIVOTNÍ POUŤ JE ČISTĚ VYMYŠLENÁ. V TOM TKVÍ JEJÍ SÍLA. NARODÍME SE A ZEMŘEME. LIDÉ, ZVÍŘATA, VĚCI. VŠECHNO JE TO VYMYŠLENÉ.…“ /// Sedím a tupě zírám. Japonec chcípne při prohlídce památek za zvuku vážný hudby (srát na to, je jich jako sraček…), pak dýza, míchání zvuků – páč Jep má 65- a hromadná taneční scéna. Ptáci, Slunce, nahá ženská zabalená do plátna skáče do zdi za potlesku umění milujících, na louce sedících, hipíků. Filozofující Jep, kameraman i režisér. Příběh o stárnoucích snobech z vyšší společnosti, cejtících prázdnotu, o fantasmagoroidním umění, o … prostě o věcech, který nechápu a nevzbuzujou ve mně vůbec nic. Nic. KURVA NIC! Umění, ve kterým bych spíš našel známku punku, než filmařinu. Ale třeba to vo tom je. Nemůžeš rozumět filmu, když nepochopíš VELKOU NÁDHERU! (nádhero!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Federico Fellini a Michelangelo Antonioni. (Ne vole, to nejsou ti vod Fantozziho!) 2.) ,,Pička“ (ty seš dneska nějakou outlocitnej…) pro mě znamená jen páchnoucí obydlí starejch lidí. 3.) Thx za titule ,,retvi“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (16.11.2013)

Hromada myšlenek, kopa názorů a brutální směska filozofování. Do toho vizuálno, nad kterým se musí rozplynout nejedna oční bulva. To všechno beru, ale zároveň to na mě při prvním shlédnutí nebyla vůbec jednoduchá filmařina. Určitě si to pustím ještě jednou...někdy. Teď prosím, dejte mi čas, abych si pořádně uvědomil to, co jsem vlastně viděl. Velká nádhera je šílená kritika jedné společnosti. Pomíjivosti, arogantnosti, marnotratnosti...a některé scény svým šílenstvím nevypudím z hlavy nejspíš nikdy. (04.01.2014)

Na danou otázku mi od dětských dob moji přátelé dali vždy tu samou odpověd' ... "pička". Spousta myšlenek vyjádřené nejen v obraze (v hlavní postavě Jepa), ale i v naší mysli. Při sledování Grande bellezza vnímáte nejen každou maličkost, každé slovo Jepa, každý nádherný záběr v nádherném prostředí, ale i každý hudební motiv daný přesně na kůži. Možná během sledování se vám zobrazí celý váš život, možná v některých otázkách nenajdete tu správnou odpověd', ale určitě po skončení budete mít chut' zajít do nočního města na velkou párty, která vám trochu připomene tu úvodní. Slast myšlenkově propojeného Kubricka skrytá v duši Sorrentina a Servillona. +++ Druhé zhlédnutí v rámci Ozvěny Be2Can, stále neutichající dokonalost. (10.03.2014)

La Dolce vita 2013, jen je všechno rychlejší, extrémnější a člověka už dnes nešokuje ani performerka s červeným ohambím, která si rozbíjí hlavu o zeď. Zatímco ale Marčelo pomalu upadá a nevšímá si, jak se mu vše sype pod rukama, bonviván Jep si je prázdnoty dobře vědom a povýšil ji na svou životní filozofii. Chudoba se žije, o chudobě není třeba mluvit. On si ale vybral druhou stranu a přestože by možná mohl být šťastný, kdyby se svou družkou u televize popíjel červené, on půjde spát až za svítání. Přestože jsou opuletní večírky většinou trapné a bizardní, sem tam mezi nimi ona nádhera života probleskne. Nádhera života ze života, bohužel z toho našeho. Zdravím všechny své kavárenské povaleče, třeba se taky časem propracujem k apartmánům naproti kolosea. Alespoň, že my ještě nejsme staří a třeba se dokopem k něčemu většímu než akademicko-intelektuálním rozhovorům... V tomhle jsem zatím Marčelo, tak snad ještě na pláži slyším. (07.11.2013)