Svatá čtveřice

Nesnesitelná sračka, u které jsem nepochopil její divný nažloutlý obraz jakož i celkový smysl toho filmu. Působilo to na mě, jakoby si tvůrci chtěli užít zájezd k moři, a u toho museli něco natočit. Námět sám o sobě mi přijde fajn - z nápadu o výměně manželek se vším všudy, navíc v době, kdy ještě nebylo populární mluvit o polyamorii, šlo podle mě vytřískat hodně, ale to by scénář musel napsat někdo jiný než to prase Viewegh, kdo by uměl cíleně tvůrčím způsobem pracovat s trapností, kterou taková situace musí vyvolávat, a kdo by postavám dokázal vdechnout nějaký život - film se s nějakou jejich psychologií příliš neobtěžuje, o nikom nevíme v podstatě nic, podstatné je pouze kdo s kým co dělal a kdo další o tom ví nebo se to před ním tají. Ve výsledku to celé - mj. díky těm bizarním paralelám mezi postavami rodičů a jejich dětí - působí jako nějaká Vieweghova představa o tom, jak to na světě chodí, která je ve svém odtržení od reality nejenom nevěrohodná, ale tím skrytým pohrdavým výsměchem k postavám, který tam mezi řádky cítím (možná ho tam hledám mylně, nevím), skoro až odsouzeníhodná. Nepochybuji o tom, že jsou lidi, kteří si manželství podobným způsobem zpestřují, ale tento filmařsky impotentní pokus vystavět na tom rádoby komediální situace ztroskotává na příšerném scénáři, a ten film je takřka nesledovatelný od prvního po poslední záběr, jak v něm skoro nic nefunguje. Osobně jsem si z něj tak odnesl pouze překvapivé zjištění, že Čermák má sestru, která měla v 45 letech netušeně skvostnou postavu, jinak bych nejradši zapomněl, že jsem to kdy viděl. (21.03.2022)

"Já přeci nejsem žádná hedonistka." "To nejseš, náhodou seš krásná." Už jsem dlouho nekoukal na nějaký současný český film a zrovna nedávno m známí vykládali o tomhle. Tak jsem to prubnul. Jenže mi neřekli, že v tom má prsty Hřebejk s Vieweghem, což je trochu odrazující kombinace. Nakonec to ale nebylo tak špatné, jak jsem při úvodních titulkách čekal. Přišlo mi to tak nějak lidské a svým způsobem přirozené, zápletka z nastavených reálií dokonce tak nějak logická, protože když už, tak jak jinak by to mělo proběhnout? Hodně jsem ocenil přirozený přístup k nahotě, žádné schovávání, skrývání ale ani násilné strkání před kameru. Byla tam, kde obyčejně bývá a byla tam tak, jak obyčejně bývá. Hrozně mě bavily obě herečky, docela se jim podařilo zastínit ústřední mužskou dvojici (která nebyla nijak špatná, jen by od nich člověk čekal trochu více). Kladem je i fakt, že to skončilo včas, než se to začalo utápět v nejednou klasickém nimrání v kravinách. Zaujala naprostá klasika, známá i z všedního okolí: čtyři lidi si něco užívají, mají to vychytané a všem okolo, místo aby po tom bylo hovno to hrozně řeší. Jak české. Přesto, přesto tomu filmu něco chybělo, nějaká ostřejší jiskra. Některé dialogy neskutečně smrděly papírem a připadalo mi, že i hercům je proti srsti je pronášet. Nebo je jeho kladem to, že je stejně všední a nejednou, i v těch vypjatějších situacích, prostě nudný a šedivý, jako skutečný život. Pravda, někoho úzkoprsejšího může zápletka filmu popíchnout, třeba stejně jako tu kostelní sboristku, mě ale to, co se ve filmu dělo přijde normální, a jak jsem už napsal, v rámci nastavených reálií dokonce logické. (09.07.2015)

Telenoveloidní příběh o různých formách lidského přátelství aneb Pohodička pohoda. 1) Mám rád pohádky. Mám rád pohodu a klídek. Rád sleduji pozitivní emoce, byť zde jsou poněkud vieweghovsko-hřebejkovsky barvotiskové. Mám už plné zuby filmů, v nichž se vraždí, útočí, střílí, ničí, znásilňuje, ubližuje. Proto se mi Svatá čtveřice líbí. 2) Nejvíce mě na filmu nezaujala sexuální výměna partnerek, byť je podána s nebývalou něžností a citlivostí, ba ani roztomilý, i když předvídaný, závěrečný vtip (pointa to zřejmě není). Nejhezčí bylo přátelství obou rodin, každodenní život ve spolupráci blížící se až jakési komuně. Tito lidé prostě mezi sebou plot nestrpí, i když jsou jediní, kdo ho v ulici nemají. 3) 50letý Michal Viewegh napsal scénář, který 45letý Jan Hřebejk pěkně zrežíroval a a po britském zámořském území Turks a Caicos se proháněl mj. už 46letý Jiří Langmajer, kterému to, až na příšerný knír, opět moc slušelo. (15.11.2013)

Jako nebyla to špatná komedie - v některých situacích se člověk musel fakt smát. Libilo se mi, že se tvůrci nebáli nahoty a nesnažili se za každou cenu zakrýt každej kus šulina nebo kozy. Zajimavy taky byly incestní scény párku Čermák-Čermáková, což jsou sourozenci a né manželé, jak jsem si nejdřív myslel. Každopádně výběr herců se povedl a v podstatě jsou mi všichni sympatičtí a námět byl taky docela originální - na tohle téma se moc filmů nevidí. Ale hlavně mi šlo o to, že jsem se dobře bavil a smál, což u Hřebejka začíná být docela zázrak. (18.10.2015)

Nevím kam to mělo směřovat, ale rozhodně se to nikam nepohlo. Je sice pěkné, že se to natáčelo v zahraničí, ale když se to nikam nepohne, tak mi to promiňte, ale kde to jsme? Některé momenty nuceně úsměvné a některé velice trapné, ale ne vtipně trapné, ale trapně trapné, což je velice špatná kombinace. Je tu sice pár docela slušných momentů, ale v celkovém vyznění, je to jak střílet slepými náboji. Pro mě byla jasným plusem hudba od Eggnoise, ale jinak zatím jednoznačně nejslabší Hřebejkův film. (30.08.2012)