Hej-rup!

Skvělá satira, která i v době krize vyprodávala kinosály, tak kvalitní ten film je, tak moc tehdy mluvil lidem z duše. Že se na něm Voskovec a Werich rozhodli pracovat s průkopníkem Martinem Fričem (Hej-Rup je například náš vůbec první se zadní projekcí), považuji za velmi šťastné rozhodnutí a rovněž je znát, že scénář s nimi psal také Václav Wasserman. Příběh díky tomu pěkně odsýpá, každá scéna k něčemu vede, nic není "jen tak pro legraci", ačkoliv legrace je a je jí hodně. Ten ze všech nejlepší film však V+W ještě čekal. "Takže já jsem vlastně vyřízenej." - "Ale čestně!" (28.08.2015)

Asi nejpovedenější film V+W, pořád ale nic co by mě nutilo ho shlédnout podruhé. Na grotesku má slušný tah na branku a působí kompaktním dojmem. Příběh zde není pouze lepidlem pro jednotlivé gagy ale snaží se říct sám o sobě. Myšlenka družstevnictví je fajn, dnes však mimo západní evropu téměř neexistující. Možná oslaví svůj návrat v době současné ekonomické krize. (16.09.2012)

V době vzniku přijala film česká filmová kritika s neskrývaným nadšením a viděla v něm závan svěžího větru, ba dokonce světovosti v jinak zatuchlém českém filmovém rybníčku. Co si budem povídat, oproti všem těm Anduličkám a Toničkám s ranečkem štěstí a zármutku, excelentním kýčům toho nejhrubšího ražení se samozřejmě Hej-rup! dá označit za oscarovou záležitost, ale bohužel je to spíš případ, kdy je jednooký mezi slepými králem. Doba vzniku je hodně znát, československá kinematografie se teprve začínala rozvíjet a Voskovec s Werichem se teprve na filmovém plátně hledali. U obou, ale především u Voskovce, je ještě znát divadelní manýra z Osvobozeného divadla. Navíc je ten snímek doslova manifest meziválečné levicové avantgardy ovlivněné sovětským vzorem a až po uši vězící ve víře v sílu kolektivu. Samozřejmě dobový kontext je jiný než budovatelská dílka z přelomu 40. a 50. let a za Hej-rup! dostali tvůrci pochvalu i od měšťanského liberálního tisku, ale i tak mi ta nefalšovaná naivita přijde tak nějak nepříjemná. Nesouhlasil bych se svým uživatelem flankerem.27 v tom, že snímek ironizuje levicové ideály, ten kritický odstup tam chybí už proto, že film byl natočen ještě před moskevskými procesy a nebyl důvod pochybovat. Ta zdánlivá karikatura je spíš důsledek nechtěného nezvládnutí jednotlivých motivů. Mělo jít o společenskou kritiku, ale z třesoucího se vozíčkáře, který představuje mocného šéfa velké továrny a navíc trapně přehrávaného, nemůžete udělat plnohodnotného protihráče Voskovce a Wericha. Werich jako typický představitel levicového ideového směřování na filmovém plátně svoje ideály mnohem přesvědčivěji zobrazil v Pekařově císaři o řádku let později. Celkový dojem: 55 %. (16.05.2012)

Zlí kapitalisti a dobrí robotníci so svojimi predchodcami odborov, cítiť tu silný závan socializmu. Príbehovo ma to nezaujalo, hlavne pre strašne dlhé hluché pasáže, ale záver sa podaril. Plošinová scéna s dobovo dobrými trikmi, trochu absurdnosti a grotesky a vznikla komédia trochu iného druhu ako klasické romantické veselohry tej doby. (18.07.2014)

Kterak snažení jednoho zchudlého milionáře partičku dělníků ke všemu přivedlo... Jak vidno, krize ve třicátých letech samozřejmě inspirovala ty pravé (V+W) a ti dokázali vytvořit zábavu, která se zbytečně neutápěla v patosu, slzách ani melancholii a ukázali, že to jde, když se za to vezme!!! Památná scéna s plotostřižnou a na plošině mluví za vše. (11.08.2002)