Kristian

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)

Na moje prekvapenie dosť solídny romantický film. Od čiernobieleho skoro 70 rokov starého českého filmu by som toľko nikdy nečakal, takže som spokojný. Dej baví a je sympatický, herecké výkony sú na úrovni. Má to náboj a šmrnc či pôvab. Sem tam sa to síce vlečie, ale zas to nie je taký dlhý film, takže sa to dá zniesť. Nie je to dokonalé, ale každého musí potešiť. 80% (09.06.2008)

Dnes již legendární a i pro mě překvapivě snesitelný film por pamětníky (v tomto ohledu přijímám jen legendární komedie mistra Buriana) o šarmantním úředníčkovi, který se po večerech vydává za Velké zvíře a svým šarmem okouzluje krásné ženy z vyšších společenských kruhů. Vše se změní ve chvíli, kdy zaujme ženu, která o něm chce vědět více. (07.10.2012)

Na první pohled obyčejný člověk vedoucí obyčejný život. Ve skutečnosti osoba dvou tváří, z nichž ani jedna není tou ideální. Pan Alois Novák musí svést nejtěžší souboj svého života, souboj s vlastní identitou. Režisér Martin Frič se roku 1939 rozhodl zpracovat na český film poměrně nezvyklé téma. Svou strukturou připomíná Kristián klasický film-noir. Hlavní hrdina postupně propadá stále většímu zoufalství a přibližuje se k pomyslné hraniční čáře, jejímž překročením již navždy zpečetí svůj osud. O věrohodnost tohoto psychického rozkladu se postaral výborný Oldřich Nový v hlavní roli. Nechybí samozřejmě ani svůdná femme fatale, zde v podání Adiny Mandlové. Kristián je působivým zástupcem u nás velmi vzácného žánru, jehož husté atmosféře neškodí ani několik odlehčujících prvků. Pouze závěr vyznívá příliš pozitivně a tudíž atypicky. (psáno 1.4.) 80% Zajímavé komentáře: Gemini, Oskar, Zloděj kol (01.04.2007)

Těžko hledat v dějinách romantických filmů takovou legendu, jakou je Kristián, lépe řečeno jeho představitel, král Šarmu a vévoda z Rétorična, Oldřich Nový. Nelze říci nic jiného než - půvabné. V Kristiánovi ožívají všechny rysy, které utváří idealizovaný obraz života za první republiky, ale činí to takovým způsobem, že se mu nelze nepoddat. Již navěky budeme přesvědčeni, že za těch časů byly všechny ženy krásné a noblesní a v jejich společnosti platilo (a dodnes platí, když najdete tu pravou), že "nejkrásnější den je dnešní den". (25.02.2005)