Kristian

Dnes už klasická saloní komedie ,jenže na můj vkus až moc ohraná. prostý uředníček si jednou za měsíc vyrazí z kopýtka a svádí v baru ženský,protože ho doma nebaví hrát domino. Najednu stranu se mu nedivím hrát denně domino je k zbláznění ,ale flirtovat a blbnout hlavu jiným ženám taky není správný. Paradoxně tohle se lidem hodně líbí. Nenaznačuje to něco o naší společnosti? Nejvíc se mě ve filmu líbí Jára Kohout to je prostě pan komik i na malém prostoru odvede maximum. (23.12.2007)

Na moje prekvapenie dosť solídny romantický film. Od čiernobieleho skoro 70 rokov starého českého filmu by som toľko nikdy nečakal, takže som spokojný. Dej baví a je sympatický, herecké výkony sú na úrovni. Má to náboj a šmrnc či pôvab. Sem tam sa to síce vlečie, ale zas to nie je taký dlhý film, takže sa to dá zniesť. Nie je to dokonalé, ale každého musí potešiť. 80% (09.06.2008)

Skvostná klasika. Při sledování jsem se nemohl rozhodnout, jestli se mi víc líbí Nataša Gollová (především po své proměně v samé závěru) nebo Adina Mandlová (ty černé šaty!), obě jsou zde úchvatné. Ten film je naprosto dokonalý, vtipný a jednoznačně nestárnoucí a já ho chci vidět znovu. Při spoustě scén jsem nedýchal nadšením a konec mě zcela dojal. Prostě nádhera. Při sledování jsem se mimochodem neubránil vzpomínce na Světáky a Vrchní, prchni! - oba filmy (hlavně ten první zmíněný) mají s Kristianem leccos společného, a pokud to není náhoda, pak jsem o to více radši, že jsem se konečně mohl seznámit s tímto pravzorem pozdějších filmů o všech těch chudých snílcích a sympatických hochštaplerech. (08.05.2012)

Upraveno v květnu 2020. Kristián je lehoučké kavalírské osvěžení o mužské potřebě poezie do všední a nenápadně tíživé každodennosti obyčejného života. Martin Frič, pro melodramatické potřeby trhu, vrhl Kristiána do změti nepochopení toho blahodárného vlivu povznášejícího účinku zasnění se v ideály romantismu, kdy pod vlivem nasládle dovádivé chuti života se nechává unášet vlněním poezie v něžných půvabech neškodného a zároveň nakažlivého opojení hmatatelnou velikostí existence. Právě v těchto povznášejících náladách se nejsmysluplněji naplňujícím elementem vnitřního světa stává láska, opětovaná, nesobecká, plně zářící v kráse a velikosti. Spořádaností života trápeným hrdinou té étericky vzdušné poezie je Alois Novák vulgo Kristián (elegantní Oldřich Nový), úředník cestovní agentury s nepříliš zajímavým ruchem manželského soužití. Potřeba setřást okovy všednosti skládá poezii, milostné písně magického opojení, aby jednou nalezl nepochopení, z něhož potom život často v sebeobraně alergické reakce osciluje mezi noblesním šarmem a pokornou podřízeností, mezi bezstarostností a strojenou škrobeností. Hlavní ženskou postavou je Zuzana Rendlová (příjemná Adina Mandlová), mladá žena dobrého původu v samotném středu intenzivního mužského zájmu. Nakažlivě opojná nezvyklost je začátkem pátrání po vlastní budoucnosti. Pocit okouzlení tak musí být dostižen a zajat. Výraznou postavou je Josef Novotný (velmi příjemný Jára Kohout), Aloisův kolega a důvěrník nejniternějších pocitů. Jízlivost, ze zkušeností načerpaná bojácnost, vůle k drzosti a faktor smolaře, klaun obstojně obstarává zlehčení. Důležitou postavou je Mařenka (zajímavá Nataša Gollová), Aloisova cudná manželka. Obětavost se obejde bez fantazie, a nepochopení se třese vztekem. Lékem je poezie v oboustranném a pravidelném podávání. Z dalších rolí: bohatý a žárlivý Zuzanin snoubenec Fred (Raoul Schránil), uctívaná vrchnost, hlavní Aloisův nadřízený a ředitel cestovní kanceláře Král (Jaroslav Marvan), Fredův nejlepší kamarád i utajený sok v lásce Petr (Bedřich Veverka), šatnářka Orient baru Lída v pokušení (Aša Vašátková), tu melancholii úspěšně léčící Mařenčina tetička (Anna Steimarová), trik s kapesníčkem do zemdlení opakující osamělý mužík v Orient baru (Čeněk Šlégl), decentní ředitel Orient baru (Josef Bělský), či spolehlivý vrchní číšník Orient baru Robert (František Paul). Film Kristián patří k těm vůbec nejoblíbenějším kusům pamětnických filmů, pravidelně vysílaných na televizních obrazovkách. Je to osvěžující pobavení poetickým okouzlením života. Obrazové kompozice poezii vše obětují. Kavalírské filmové odlehčení! (27.09.2009)

Jaké jsou to cigarety? – Poslední vzpomínka z mé egyptské cesty. Vzpomínám si jasně na ten okamžik, kdy jsem si je kupoval v Cairu. Byla tropická noc, palmy šuměly, moře zpívalo svou ukolébávající píseň, cikády toužily po svém bledém milenci měsíci a noc voněla skořicí a kávou. A nad tím vším vznášel se tichý nápěv moslemínovy písně z nedalekého minaretu...mmm...mmm... Je tomu již neuvěřitelných sedmdesát let, kdy se v pražských biografech poprvé ozval vemlouvavý hlas tajemného pana Kristiana, který s nonšalancí sobě vlastní okouzluje jednou v měsíci nádherné dámy v Orientbaru. Film se tehdy stal událostí číslo jedna, opravdovou legendou, ikonou své doby. Základem každého úspěchu je ovšem námět. V tomto případě se o něj postarala stejnojmenná bulvární hra francouzského dramatika Yvana Noé, která sklidila značný úspěch již v polovině třicátých let na prknech vinohradské scény. Je tedy logické, že po ní o pár let později, na úsvitu války, sáhl režisér Mac Frič. Došlo k výrazným změnám, postavy i prostředí byly přizpůsobeny nové, moderní době a příběh, jakkoli originální, získal zcela osobitou, nadčasovou tvář. A konečně, když se řekne Kristian, ozve se okamžitě jméno Oldřicha Nového. Jedinečný představitel světáckého bonvivána i zakřiknutého domáckého úředníčka stvořil ze svého obyčejného človíčka toužícího po tom vzepřít se nalajnovanému všednímu životu univerzální symbol lidské touhy po dokonalosti a štěstí. Vynikající jsou tu ale také všichni ostatní: okouzlující a duchaplná Mandlová, která povýšila svůj zavedený typ na inspirativní portrét ženské rafinovanosti a smyslnosti zároveň, Gollová, jejíž zakřiknutá ženuška snad poprvé upozorňuje na velký komediální talent této vbrzku populární herečky, Marvan, Šlégl, jehož opakující se etuda se ztraceným kapesníček vešla v nesmrtelnou známost, i Jára Kohout v roli, která jej do jisté míry rehabilituje jakožto komika s nezanedbatelným potenciálem. Kristian prostřednictvím luxusních barů, přepychových toalet a moderních bytových interiérů důstojně a s velkou elegancí uzavírá právě skončenou éru prvorepublikového filmu. Velkou, nezapomenutelnou, omamnou svou vřelostí, půvabem i smyslem pro humor. Budiž to řečeno s uznáním a úctou. (03.10.2008)