Pot a krev

"Když na pojistce najdou moč, budou myslet, že je inkontinentální." Nechodím se sedmkrát týdně modlit do posilovny, nepočítám si procenta svýho tělesnýho tuku a dosud jsem nenašel souvislost mezi obvodem svýho bicepsu a svým IQ. S týpky, kteří tohle všechno bez problémů zvládají, mi však bylo hodně fajn. Fittness tupouni byli zkrátka právem hrdí na svou genialitu a jejich zkratka na cestě za splněním americkýho snu mne docela dost bavila. Takže ruším misi a jdu si pořádně zapumpovat, aby mi to lépe myslelo. (26.12.2013)

Marně hledám důvod, proč bych měla přihodit jednu hvězdu navíc. Někdo věří ve fitness a já... já se akorát nestačím divit. Dvě hodiny ve společnosti tupých hromad svalů, snažících se prostřednictvím nevkusného humoru spolu se zabíjením, které je založeno na skutečné události, rozesmát diváka. Ona je totiž hrozná sranda zabíjet nevinné lidi a obdivovat vrahům svaly. Docela mě zaráží, kolik lidí nad tím mávne rukou s argumentem, že je to jen popcornovka, u které musíte vypnout mozek. To je sice pěkné, ale mám takové podezření, že na následné zapnutí mozku většina lidí zapomíná. Důkazem je tenhle film v červených barvách. (23.08.2013)

Kdyby se do kina místo na filmy chodilo koukat na psy, tak tohle by byl takovej roztomilej pouliční vořech. Směska všeho, co na ulici občůrá kdejakej patník a nechá se obskočit klidně i od králíka, když zaštěká. Říká se, že v životě je dobrý mít pár jistot. Já mám pro tenhle případ Míšu Báje, protože ten mě znova ujistil, že od něj se normálního filmu už asi nikdy nedočkám. Naštěstí mě tahle bizarní matlanina bavila a nečučel jsem na ní s uraženě otevřenou pusou dokořán. No a to má hned dvě výhody najednou - zaprvý mi nenafoukalo do krku a zadruhý jsem o jeden nezapomenutelnej zážitek bohatší. Jo a taky je mně jasný, že až budu chtít štípnout prachy, budu ze sebe nejdřív muset nechat udělat kulturistu. To se pak totiž roděj nápady... (18.08.2013)

Na Pain and Gain jsem se podle prvního traileru vůbec netěšil, CHYBA! Takhle přepychový film pro chlapy, jsem snad ještě neviděl. Mark Walhberg si chtěl splnit svůj Americký sen a já mu ho od srdce přál a tiše záviděl, protože přesně takový život bych s radostí zažíval i já,ovšem né s koncem jaký měl Dwayne Johnson. Tady není nad čím rozmýšlet a bez váhání dávám 5*. Srdeční záležitost a nejlepší soundtrack roku. (14.08.2013)

Cool vizuál ještě jaro nedělá!! Bicáky, tricáky, titěrné plavečky, jdeme na to!! Je přetransformerováno, utrousil zřejmě Michael Bay se svým megalomanským týmem a pustil se na první pohled do skromnějšího projektu. Osobně u mě Bayova do té doby „skvostná“ tvorba přestala existovat právě po prvních Transformerech. Dvojici pokračování jsem doslova protrpěl, a další efektní výbuchy a zpomalovačky mě nutili přidat plyn u ovladače. Pot a krev mělo být odlehčenou kriminální komedií. Není!! Bay nám předkládá tragikomickou gangsterku, kterak si parta kulturistů plní svůj americký sen. Zápletka je mělká jak voda ve studních po červencových vedrech. U těch pitomých blockbusterů ještě leccos odpustíme, tady se ovšem chvíli loví v temnějších (vážnějších) vodách, pak se zase sklouzává k absurdní komedii. Což o to, fungovalo to jinde, proč ne tady? Protože BAY. Je to hlavně o přístupu k látce jako takové. Měl od začátku hloupý příběh a od začátku k němu přistupoval se svým samolibým stylem – všechno pere na maximum, a i když se to příliš nehodí, přidá přesto další rychlostní stupeň. Chybí mu cit balancovat mezi několika žánry, eskaluje absurdní momenty, přepaluje už přepálené. Nedokážu si představit, co by režisér udělal třeba s takovými komornějšími kousky jako Město, Drive nebo Nelítostný souboj, které se stylové akce nebály? Je třeba rozlišovat styl a přeplácanost. Bayův běžný záběr začíná projetím nějakého úzkého otvoru, efektní zpomalovačkou, obtočením se po místnosti, aby se pak mohl dostat k postavě, která to zanedlouho schytá. I pitomá diskotéka je o tom, že by člověk hned chtěl naklusat k jedné z tyčí se striptérkou a doufat, že mu bodyguard dovolí dopít aspoň jednu matonku. Prostě všeho je nějak nezdravě moc. Před kamerou navíc pobíhají vesměs duševně vyšinutí idioti, kteří na jednu slušnou hlášku vytrousí čtyři laciné vtípky z Kameňákova. Ve výsledku spokojený nejsem. A nebyla ani ta hrstka lidí, která se mnou seděla v kině. Po těch třech robotích fantasmagoriích je to asi krok dopředu, jen zdaleka nechytne každého!! (11.08.2013)