Mazlíček

Komiku Hugo Haase jsem si postupem času oblíbil, i když se v mnoha filmech Haas celkem nenápaditě opakuje. V tomhle filmu zatím Hugo jen chytá formu, blýská se na časy, ale ty pravé pecky mají teprve přijít. První půlka Mazlíčka je ve znamení očekávání....druhá naštěstí není ve znamení zklamání, a děj chytá druhý dech. Z hlubokého průměru se nám závěr zvedá až na dost dobrou veselohru, přesto nevyrovnanost nelze pominout. Adina s Hugem ovšem fungují skvěle. Hláška filmu:" Pane doktore, ten sedminásobnej vrah si jde pro knížku!!!"....70% (29.12.2011)

Kolik je ve vztahu matky a syna krásného, hřejivého, objímajícího, ale také komického a někdy i nezdravého. Velké téma, které zlákalo už mnoho tvůrců. A také Hugo Haase. Námět a scénář tohoto filmu, v němž bylo mnoho autobiografického, vznikal ve spolupráci s přítelem z nejvěrnějších, režisérem Macem Fričem. Haasova matka tehdy umírala na rakovinu a všichni zúčastnění se proto snažili rozptýlit její poslední chvilky tímto veselým filmem. Haasovy komické schopnosti dostaly spoluprací s Fričem nový, grotesknější a herecky výraznější náboj, který značně převyšoval drobnokresbu předešlých komických postav. Možná to bylo způsobeno také tím, že "maminčin mazlíček" pracuje jako vězeňský knihovník a žije tedy vedle spořádaného civilního života i ve zcela protilehlém, nám většinou neznámém absurdním světě, kde však přímočará facka někdy dokáže vyřešit víc než složité vysvětlování. A protože tehdy Haas nemohl existovat bez Adiny Mandlové, objevila se i ona v tomto navýsost roztomilém filmu – v roli moderní dívky ze zámožné rodiny, která kromě osobních půvabů vyniká sportovními výkony. Sedminásobný vrah, dotěrný soused, starostlivá maminka, žárlivý snoubenec, to všechno – společně s Haasovými ironickými průpovídkami, zámlkami a nepředstíranou bezbranností – vytváří z tohoto neprávem přehlíženého filmu svěží, vskutku nadčasové dílo, jehož lesk zvyšují ještě živé melodie Haasova bratra Pavla, talentovaného hudebního skladatele, který se stal jednou z tragických obětí nacistické perzekuce, a moderně nasnímané interiéry i exteriéry, včetně dnes již neexistujícího zimního stadionu na Štvanici. A Hugo Haas? Neodolatelný, jako vždycky. Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení. (03.10.2008)

Jedna z nejoblíbenějších a nejpovedenějších komedií Huga Haase, v níž vystupuje jako nesmělý, neohrabaný mládenec, kterého si velmi váží v jeho zaměstnání, ale má problémy s navazováním známosti s ženami. Dost mi tím připomíná mne samého, snad i proto (viz též scénka na kluzišti) se mi ten film moc líbí. Už ten začátek, kdy Aloise odvádějí v den jeho 7. narozenin do věznice! Nádherná je i scéna souseda Trégla, který usne v Aloisově posteli, když čeká na meziměstský telefonní hovor. Prostě komedie, jaká má být. (03.02.2021)

„Jaký pěstuju sport? Jezdím na zadní plošině bez držení.“ Narodit se 29. února není výhra. To se pak z člověka může stát dobrosrdečný, ale také nesmělý a nepraktický mamánek…Navzdory zdejšímu hodnocení jsem se překvapivě hodně pobavil. Haas (chodící se dívat na vlaky a odmítající zpívat) by to sice utáhl sám, ale tady má k ruce i několik schopných spoluhráčů, ať už maminku Pechové, která si musí na políbení svého drobečka vylézt na stoličku a budí ho z tvrdého spánku kvůli zapomenutému prášku na spaní, sedminásobného, přecitlivého Hartova vraha (kdyby kvůli „hloupé“ milosti sebrali husičku, knedlíky, zelí a jednu „tvrdou“ před nosem mně, řádil bych víc!), šeptajícího Neumannova zloděje („Tak! A nebudeme o tom mluvit.“), v cizí posteli spícího telefonistu Trégla a nakonec Mandlovou, která sice nesrší vtipem, ovšem jako hokejová brankářka v akci září! Pasáže z večírku jsou trochu nuda a náměsíčné scény podivné, ale jinak spokojenost a solidní 4* navrch. „Tak co, budeme mlčet?!“ - „No…mně by se to moc hodilo.“ (27.10.2019)

Hugo Haas podruhé v komediální roli a podruhé nic moc. Naivní zápletka i postavy by se daly odpustit, čekal jsem to. Ale když se u filmu v délce 77 minut nudím a neustále se dívám, kdy už bude konec, je něco hodně špatně. Navíc Mazlíček nefunguje ani jako komedie. Hlavní postava je prostě tragéd Lojza, který mě celou dobu spíš iritoval, než bavil. Spíš mě iritoval, než bavil… aha to už jsem říkal. No a na tomhle „vtipu“ opakování byla postavena asi polovina vtipných situací. Snad jen díky závěru se to udrželo na slušných dvou hvězdách. Prvorepublikové komedie mám velmi rád. Mnohem lepší jsou ale rozhodně ty s Oldřichem Novým a s Vlastou Buriánem. S těmihle mistry svého řemesla prohrává Hugo Haas na plné čáře. Další komedie s ním si odpustím. (07.08.2020)