Csak a szél
Just the Wind
Just the Wind
Je to iba vietor
Just the Wind
Režie:
Benedek FliegaufScénář:
Benedek FliegaufKamera:
Zoltán LovasiHrají:
Katalin Toldi, Gyöngyi Lendvai, Lajos Sárkány, György Toldi, Gyula Horváth, Franciska Törőcsik, László CzifferObsahy(1)
Někdy se zprávy šíří neobyčejně rychle i bez pomoci médií. Stejně se obyvatelé v maďarské obci dozvěděli o násilném úmrtí několika členů romské rodiny. Pachatelé unikli a nikdo neví, kdo se dopustil trestného činu. Policie jen neschopně přihlíží. Členové další romské rodiny, kteří žijí nablízku tuší, že nalezené oběti slouží k potvrzení jejích skrytých a pečlivě potlačovaných obav. Je nutné rychle něco udělat, tma přicházející se soumrakem může skrýt cokoliv... Film, který nezakrývá protirasistické záměry, natočil uznávaný maďarský režisér Benedek Flieghauf, podepsaný pod tituly Houští, Mléčná dráha, Lůno. Také tentokrát se zvolený příběh vyznačuje jeho výraznou práci s filmovým obrazem a se zvukem. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (115)
Bohužel se v tomhle případě přikláním na stranu barikády, která se nudila. Jednotlivé scény, jednotlivé detaily mi nic neříkaly a já jsem se na ně díval bez toho, abych v podstatě cokoli cítil. Nemyslím si, že jsem rasista, nedělá mi problém komunikovat s kýmkoli, ale nějak jsem pořádně netušil, co je vlastně na téhle rodině zajímavého. ()
Výjimečný film. Nenazýval bych jeho realismus lyrickým, protože hlavní účinek kamery, která se pevně drží členů jedné cikánské rodiny, je zesílená identifikace s protagonisty - což vzhledem k tématu může na některé lidi působit, třeba i podvědomě, zneklidňujícím dojmem. Napětí je zde budováno mistrně, takřka celý třetí akt podbarvuje téměř neslyšitelný ambientní ruch - takový tlumený hukot, který možná nepostřehnete a budete ho vnímat jen tak mimochodem, ale svoji funkci plní dokonale. Navíc, jakmile tahle zvuková stopa ztichne, ten naprostý klid najednou působí až děsivě a vy víte, že konečně půjde do tuhého. Fliegauf vás ale stejně ještě nechá chvíli vycukat. Bylo by možné vést debatu o tom, do jaké pozice vlastně film staví svého diváka. Na jednu stranu, jak už jsem napsal výše, jsme v těsném spojení s hrdiny-Romy, na stranu druhou se tu v podstatě vůbec neobjevují postavy rasistů - pouze v náznacích, kdy cikánského chlapce zřejmě sleduje černé auto se zatmavenými skly. Takže když my - diváci sedíme ve ztmaveném kinosále a sledujeme film a postavy v něm, které si našeho pohledu nejsou vědomy, nejsme v tu chvíli právě přirovnáváni k neviděným osobám v autě? Tohle pnutí mezi identifikací s cikány/oběťmi a implicitním obviněním diváků ze všeobecně rozšířené xenofobie mi přijde jako nejzajímavější aspekt filmu, který skutečně patří mezi to nejlepší, co se u nás zatím letos objevilo v kinech/na festivalech. ()
Nejzásadnější film o rasismu, který kdy vznikl. Úžasná ukázka Fliegaufovy empatie, jedinečné intuice a schopnosti nechat diváka prožít situaci prostřednictvím fragmentů bez návodného ideologického rastru. Tohle umí jenom pár lidí na světě a Bence nad nimi možná dokonce vyčnívá svým jedinečným nemanipulujícím lyrismem. Pokud naučíme svoje děti koukat na podobné snímky, tak má evropská společnost jistou naději vyhnout se katastrofě. ()
Tento film nemá ani hodinu a půl, a přesto je minimálně dvakrát tak dlouhý, než by nutně musel být... :) Zhruba ve třetině se divák dozví pár dějových indícií, které ale vlastně už zná z úvodních titulků, jinak se až do závěrečné desetiminutovky neodehraje nic zásadního, takže většinu filmu můžete s klidným svědomím přeskočit. Po formální stránce mi vadilo zdaleka nejvíc to, že ve večerních/nočních/ranních/"bunkrovních" záběrech není skoro nic vidět (na osvětlovače se asi zapomnělo nebo měl během nátáčení dovolenou) a samotná kamera je jak z (polo)amatérského snímku. Když k tomu přičtete prostinký scénář pohybující se odnikud nikam a nenápaditou režii, jež ho nikam dál neposouvá, tak vám z této rovnice vyjde lehce zapomenutelný film (byť se závažným tématem) bez hlubšího diváckého zážitku - být to tvůrcův debut, byl bych snad i shovívavější, ale s vědomím, že se jedná o jeho už 5. (!) celovečerák, tak nemohu jinak... ()
Galerie (19)
Photo © Stadtkino Filmverleih
Zajímavosti (7)
- Příběh filmu je založen na skutečném případu rasových útoků na romskou komunitu a na zprávách, které o těchto událostech vycházely v aktuálním tisku. [Zdroj: Artcam] (Krouťák)
- Režiséra inšpiroval k natočeniu snímky článok v novinách, kde stálo, že ktosi sériovo vraždí rómske rodiny. Dva roky cestoval po Maďarsku, žil s Rómami a zbieral materiál k filmu. (Raccoon.city)
- Pred premiérou v Berlíne našli novinári na sedadlách v kine nečakaný leták, ktorý sa snažil vyvracať autenticitu a pravdivosť filmu. Autor letáku ostal neznámy. (Raccoon.city)
Související novinky
Letos v Marienbadu
V srdci malebných Mariánských Lázní se v termínu od 28. do 31. srpna 2019 uskuteční již čtvrtý ročník Marienbad Film Festivalu. Poklidné lázeňské město přivítá na konci prázdnin festival zaměřený na… (více)
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
Předem by bylo dobře říct, že tento film působí nejsilněji bez jakékoli předchozí informovanosti. ___ Je to jen vítr se jako drama vyznačuje zcela specifickou strukturou, která obsahuje pouze expozici, potom dlouho nic a je zakončena krizí. Nejzajímavější je však pasáž „dlouho nic“, která je připravováním se na katastrofu, po které nepřijde žádná katarze. Zní to sice trochu zvláštně, ale tak to prostě je. Filmy Bence Fliegaufa nikdy nebyly zrovna snadno interpretovatelné a Je to jen vítr není výjimka. Vítr má sice daleko k Fliegaufovým raným formálním experimentům (Houština, Dealer, Mléčná dráha), ale některé prvky obsažené v těchto filmech si stále uchovává. Je to především všudypřítomná tenze. Zde posunuta do nové roviny, ale stále přítomná. Po uvedení do děje, které několika titulky připomene nedávné vyvraždění několika romských rodin v Maďarsku (expozice), máme možnost sledovat romskou rodinu v její dennodenní rutině. Děti (ne)chodí do školy, matka se snaží sehnat práci. Fliegauf vyobrazuje rodinu a její jednotlivé členy za v podstatě nijak nevyčnívající a do společnosti víceméně integrované jedince s vlastními problémy. Fixace na jednu konkrétní rodinu způsobuje sílící pocit identifikace ale zároveň stísněnosti, což ještě akcentuje skvělá místy roztřesená kamera a všudypřítomné ambientní zvuky. A zvenku na dveře klepe strach. Členové rodiny pod vlivem zpráv o útocích na další rodiny romského etnika v okolí začínají pociťovat neklid, který se u každého z nich projevuje jiným způsobem. U dcery zvýšenou komunikací s otcem v Kanadě, který ji ujišťuje, že všechno bude v pořádku; syn situaci řeší stavbou bunkru na odlehlém místě; matka se navenek snaží zachovávat klid, ale psychicky je na tom možná nejhůře. Jejich řešení situace je v podstatě zcela iracionální, ale jiná alternativa jak se vypořádat s takto „obecným“ strachem pro ně neexistuje. Romové tvoří cca. 10% maďarského obyvatelstva. Nabízí se tedy otázka: Proč bychom to příště měli být právě my? Rodinu opouštíme pouze jednou, abychom mohli sledovat rozhovor dvou policistů na místě činu jedné z dotyčných vražd. Tato vsuvka, která vlastně tvoří jediný únik od romské rodiny a oplývá až tarantinovským naturelem, je pro film zcela zásadní. Policista coby místní macho a správce pořádky s vlastí morálkou a atributy božství svérázným způsobem vysvětluje kolegovi z jiného okresu specifika vraždy. Z jeho promluvy je v podstatě jasné, že tyto vraždy s rasistickým podtextem schvaluje, i když tato dotyčná se podle něho vymyká nastolenému vzorci, což vrhá špatné světlo na celou sérii. Oproti Tarentinovu pojetí je tu však ten rozdíl, že Fliegauf reflektuje skutečnou událost, což tomuto rozhovoru dává společenský přesah a zároveň nastoluje otázku jak daleko je od latentní xenofobie ke skutečnému násilí. Je to jen vítr funguje jak ve své čistě filmové podobě, coby demonstrace výborného režijního vedení evokujícího vnitřní úzkost, tak na rovině sociální angažovanosti, která si dává za cíl upozornit na současné problémy. A to je myslím něco, co se doposud žádnému filmu nepovedlo. Nebo alespoň ne s takovou přesvědčivostí.[LFŠ 2012 - host: Bence Fliegauf] () (méně) (více)