Je to jen vítr

Nejzásadnější film o rasismu, který kdy vznikl. Úžasná ukázka Fliegaufovy empatie, jedinečné intuice a schopnosti nechat diváka prožít situaci prostřednictvím fragmentů bez návodného ideologického rastru. Tohle umí jenom pár lidí na světě a Bence nad nimi možná dokonce vyčnívá svým jedinečným nemanipulujícím lyrismem. Pokud naučíme svoje děti koukat na podobné snímky, tak má evropská společnost jistou naději vyhnout se katastrofě. (07.07.2012)

Roztřesená neustále rozostřená ruční kamera sleduje jeden den života maďarské cikánské rodiny. Jejím vedením zásadně blízko postav a absencí jiných než autentických zvuků se neocitáme před obrazem, ale v něm. Přestože lektorský úvod nabádá diváka k přemýšlení, ve skutečnosti moc není o čem, vkrádá se totiž jediná otázka a tu už položil v roce 1987 Karel Smyczek. Apropo, námětem k filmu se staly série rasově motivovaných útoků proti maďarským Romům. kult pro Cinema Mundi, 2013. (28.02.2013)

Bohužel se v tomhle případě přikláním na stranu barikády, která se nudila. Jednotlivé scény, jednotlivé detaily mi nic neříkaly a já jsem se na ně díval bez toho, abych v podstatě cokoli cítil. Nemyslím si, že jsem rasista, nedělá mi problém komunikovat s kýmkoli, ale nějak jsem pořádně netušil, co je vlastně na téhle rodině zajímavého. (20.10.2016)

Suchá, vyprázdnená neutrálna sonda doprostred démonizovaného etnika s citom pre odosobnený zmáhavo-sugestívny hyperrealizmus a toľko potrebný objektivisticky nezaujatý uhol pohľadu. V časovom ohraničení jedného dňa ponára sa Fliegauf so zrnitou ručnou kamerou do atmosféry strachu a neistoty. Divák je vohnaný do ohrádky zdanlivého bezpečia a monotónne plynúceho pokojného toku času až do chvíle, než si uvedomí, že len čaká na porážku. ////////// Fyzicky bolestivý pľuvanec ako esencia odkazu nacizmu a súčasného extrémizmu, ktorý sa neskrýva za prikrášlené rečičky a vypaľuje paralyzujúci poznatok o skutočnosti hlboko do mozgu. I keď sa takmer celý dej dá zhrnúť do frázy "ticho pred búrkou", pri sledovaní vás to pod tlakom jeho surovej nespracovanosti a doliehajúcej neštylizovanej autenticity ani nenapadne. ////////// Monochromatický temporytmus sa ku koncu dňa mení s presunom kamery z všedne "prenasledujúcej" na hororovo "pozorovaciu" (divák tuší, že postavy už v tomto momente ktosi sleduje). Zatlačenie zvukovej zložky do úzadia v závere absolutizuje zvrchovanú desivú trýznivosť momentu. ////////// Prekvapivo veľa slov vo filme, ktorý veľa vraví už mizanscénou a mimikou postáv, rozhodne však nie na úkor filmu samotného. 90% (13.12.2014)

Kamera sa drží pri hercoch veľmi tesne, čoho hlavným dôsledkom je nesutály pocit nervozity, kedže vy by ste radi videli aj celok. Modus ručného "prenásledovacieho" snímania neskĺzne do dnes módnych kompozícia alá Refn alebo Aronofského Wrestler, ale vynaliezavo objavuje nové uhly a výtvarné riešenia. Ďalší plusový atribút kamery je jej vysoká "estetická" krása, napriek svieteniu len za pomoci prirodzeného osvetlenia......................Je jasné, čo sa na konci stane, ale aj tak som sa nehorázne bál a moment prekvapenia nebol nijako oslabený. Dávno som nemal pri žiadnom filme taký silný emočný zážitok........................Čo sa rómskej problematiky týka, zaostávajú všetky ostatné (hlavne slovenské) počiny niekoľko svetelných storočí pozadu. Film neideologizuje, nie je didaktický, zbytočne nedovysvetľuje. Naplno vám umožní preniknúť do mentality rómskej rodiny, ale aj do rasisticky zmýšľajúcich postáv...................Nemusíte mať strach, zoberte na tento film do kina celú rodinu, aj dedka, čo nadáva na cigánov večer na gauči, keď sleduje správy na Markíze, aj matku posadnutú fetišom na upratanú domácnosť aj násťročnú sesternicu, čo sa štíti "špinavých morgošov", vy sa skutočne nemusíte báť, lebo tam za oknom je to iba vietor! (29.07.2012)