Je to jen vítr

V letech 2008 až 2009 podnikla rasistická bojůvka v Maďarsku sérii brutálních útoků proti místním Romům. Pomocí Molotovových koktejlů zapalovali domy na okrajích osad a po prchajících stříkali brokovnicemi. Vedle řady zraněných zůstalo po jejich řádění i šest mrtvých včetně čtyřletého chlapce. Událost byla šokující dokonce i v poměrech střední Evropy nasáklé rasismem i ledasčím jiným. Sdělení, které mohl přinést film natočený na motivy této události, by mělo obrovský potenciál a mohlo veřejnost probudit z letargie. Benedek Fliegauf ale tohle hořké společenské téma uchopil po svém a v pomalém tempu natočil kvazidokument o jednom všechním dni členů romské rodiny. Natočil ho způsobem, který ocení harcovníci po uměleckých festivalech, ale který svou formou spolehlivě odradí běžné diváky. Ti budou mít pocit, že sledují odfláknutý snímek s mizernou kamerou a špatným nasvícením natočený nezúčastněným způsobem a bez výrazného hrdiny. Zkrátka dokument, který nudí a emoce vyvolává jen výjimečně. Troufám si tvrdit, že v celém filmu jsou jen dvě scény, které mají potenciál oslovit širší publikum. Vedle závěrečného masakru je to cynický dialog dvou policistů na místě činu, na kterém režisér ilustruje vztah bezpečnostních složek k "cigánské otázce". Marigold se mýlí, když se vyjadřuje o snímku jako o nejzásadnějším filmu o rasismu, který kdy vznikl. To z něj jen hovoří sebestřednost intelektuálního prostředí klubového diváka uzavřeného ve své kulturní bublině. Zásadní je film, který vyvolá veřejnou debatu, zasáhne významnou část společnosti a pohne společenským míněním. Tento snímek patří mezi ty, které oslovují diváky, co už dávno vědí, a přesvědčuje ty, co už přesvědčovat nepotřebují. Patří přesně k tomu typu děl, které se promítají kolem půlnoci na kanálu Art. Za sebe říkám, že jde o můj první film od Fliegaufa a zároveň i poslední. Rozumět si evidentně nebudeme. Celkový dojem: 25 %. (28.08.2017)

Hm, tak opět mě Fliegauf zklamal. Opět vypráví pomalu, jako vždycky, ale z jeho filmů, co jsem viděl, to fungovalo jenom u Dealera a ani tam ne po celou dobu. Je to jen vítr vypráví o dost kruté události, co se tehdy v Maďarsku stala, ale on o ní vlastně ve finále nevypráví. Místo toho vypráví o jednom obyčejném dni romské rodiny a celé poselství, co by z toho mělo jít, jde do kelu. Mělo to být o rasismu, ale o rasismu se to zdaleka vyhýbá, kromě toho, že občas slyšíme, že se asi něco stane (párkrát to v tom filmu je naznačené), tak se v tom filmu vlastně nic neděje. Jestli vás nechytne natáčení jednoho dne romské rodiny a čekáte od toho to, co by to mělo říkat, bude zklamaní. Mě fakt přijde, že Fliegauf si chtěl opět dokázat, jaký je umělec a artový filmař a tak natočil tohle pomalé vyprávění zdánlivě o ničem, díky čemuž naprosto popřel to, co se stalo, jelikož se o tom dozvídáme jenom v titulcích na začátku a v posledních pěti minutách to (ne)vidíme v akci (všechna akce se totiž odehraje za tmy). No, tohle mě neoslovilo a to jsem na to byl zvědavý dost... 2* (23.05.2019)

Trvalo mi skoro 10 let, než jsem se odvážil podívat na další film od Fliegauf Benedek, a to pouze kvůli námětu, který mě osobně zajímá. Tento film má sice asi 10x rychlejší tempo než Dealer, takže je už téměř koukatelný, problém je ale v obsahu. 80 minut jen sledujeme romskou rodinu, jak si žije svůj život a divák by měl asi být napjatý, že každou chvíli vyskočí zpoza stromu nácek s brokovnicí, ale to by divák nesměl vědět, že k tomu dojde až na konci. Pokud má tento film "nastavovat zrcadlo" rasismu, měli se tvůrci vykašlat na rádobyuměleckou formu, kvůli které se na to moc obyčejných Maďarů, co nejsou rasisty, ale... dobrovolně nepodívá (o Češích nemluvě - film u nás vidělo asi 5 1/2 člověka), a natočit film konvenčněji, a třeba s útokem přijít už v půlce filmu a pak ukazovat, co bylo dál, a/nebo ukázat i druhou stranu - představit nácky, jak připravují útok, a jejich pomýlené světonázory. (22.07.2013)

Mohl bych teď nastudovat filmovou teorii, přihodit pro mě několik nesrozumitelných vět, či názvů, abych ze sebe udělal filmového, erudovaného kritika, když tak čtu některé komentáře pod sebou, které jsou pro mě naprostá španělská vesnice... ale na to dneska dlabu, až jindy, takže to zkusím popsat tak, jaký na mě film udělal dojem. A ten byl rozhodně velice silný, ke konci možná až moc, nicméně to nic nemění na faktu, že pod pět hvězd nepůjdu ani náhodou. Sice tu nehrají žádní herci, není tu žádný vymakaný scénář, nicméně tohle všechno působí s velmi reálně odvyprávěným příběhem, jako nepatrný detail. Příběhem, o jednom jediném dni, romské rodiny, který se (bohužel) v některých evropských zemích už stal a nad kterým, mně osobně zůstává rozum stát. Snad se tohoto pocitu, co nejrychleji zbavím.... (14.10.2014)

Videl som zopár road movies a pri Je to iba vietor som mal pocit, že sa pozerám na nový nepomenovaný príbuzný subžáner, walking movies. Väčšinu stopáže totiž kamera kráča spoločne s hrdinami snímky z bodu A do bodu B a C, kde sa občas prihodí niečo zaujímavé pre dej, inokedy vôbec nič. Takže Fliegauf neprestriháva medzi udalosťami, on sa k nim presúva. Rozhýbaná subjektivizovaná kamera mi bohužiaľ pripadala dosť rušivá a klišé, že sa tak v kinematografii dosahuje autentickosti u mňa neobstojí, pretože pri pohybe v mojom živote ma pozeranie okolo seba nevyrušuje. Každopádne natočenie filmu na túto tému bolo v Maďarsku vzhľadom na spomenuté udalosti spoločenskou povinnosťou a záverečná post udalostná sekvencia ostane divákovi v pamäti veľmi dlho. To všetky medzinárodne zaujímavé maďarské filmy točí iba Fliegauf? To sa mi nechce veriť, je to iba taká stávka na istotu pre distribučné spoločnosti. (28.01.2014)