Rozparovač z New Yorku

Mohla to bejt super rezba, ale takle to je krapet nedotazeny. Aby moh bejt film detektivka, musel by mit krapet lepsi zapletku, poradny patrani a zajimavejsi pointu. A aby to moh bejt horor, musel by bejt film strasidelnej a ne jen porad dokola ukazovat rozparany bricha. Takle je to takovej nemastnej neslanej mix, coz si mozna Fulci uvedomil, tak tam nahazel naky ty souloze a kozy. Jinak co se tyce hercu, tak to je prevazne tragedie, takze zadny prekvapeni. No a kvakajici vrah by se mozna moh stat kultovni postavou, nebejt trapny zaverecny pointy. Ale i kdyz film dost kritizuju, nemuzu rict, ze by me za tu hodinu a pul nejak vyraznejc nudil, ale je to proste jen prumer. (17.08.2007)

Taková jalová historka s docela málo zvraty na takovou stopáž, a to osvětlení skrzevá tu holku v nemocnici, no nevím, přišlo mi zvláštní. Po celou dobu ale nuda, pořád dokola vražda, vyšetřování, nějaký ten střípek, vražda, vyšetřování, působilo to příliš monotónně, aby to nějak bavilo. Polda se sice tváří drsně, ale vlastně nemá ten herec co hrát, chybí hlášky, nadhled. (30.01.2024)

Průměrný maniak poznal jak realita dokáže býti strohá, že i pro úchyla je potřebná praxe, zapomněl si otevřenou břitvu v kapse a stal se urgentním klientem u urologa. Jak to na mě všechno působí? Copak nám ten Lucio Fulci nabízí tentokráte? Jakýsi zvláštně nečitelný mix víceméně nudných, groteskně mizerných hereckých výkonů, průměrného příběhu o artikulačně nedomrdlém individuu a kupy zralé italské erotiky. To vše zabalené do balíčku s titulkem krimi-giallo na přelomu 70tých a 80tých let. Po mysteriózní The Black Cat (1981) a hororově vydatném gore House by the Cemetery z téhož roku odstartoval Fulci jakousi zámořskou misi hororově laděných kriminálek. Samotný The New York Ripper příliš nevyužívá prostředí anonymních uliček, temných zákoutí a mnohdy uvadající příběh se ku atmosferické erekci snaží přivést okatým kopirajdem Argentových barevně diskofilních hrátek v nasvícení scén. Fulci stále udržuje pravidelný oční, posléze pak alespoň prsní kontakt s divákem, dmýchá jakousi všudypřítomnou perverzi a do toho celého šlehá nijaká hudba Francesca de Masiho, jež je stejně efektní, jako velebení Boha v mešitě na předměstí Teheránu. Navíc tomu všemu vůbec nepomáhá dost šílený český dabing. I když na druhou stranu ale musím přiznat, že se z kdesi vykradlo pár slušně napínavých momentů, pobavily minirole samotného Fulciho coby policejního šéfa (Soaviho štěk mi utek, hledal sem pod křeslem zapadlou tatranku) a docela i „chutné“ žiletkové gore finále. V součtu taknějak slabý průměr, minimálně bizardní co se do nápaditosti vražd týče, maximálně bizardní pro valnou část současného publika a víceméně žánrový artefakt své doby. [final rate: 50%] (19.02.2008)

Tu je vidno Fulciho rukopis.Príbeh okolo kačacieho vraha,Fulci viackrát dokázal,že je pánom bizarných situácii a k tomu musím prirátať niektoré detailné a pomalí prevedené ale hlavne krvavé vraždy a v tom je tiež Fulci preborník.Videl som už viacero giall a niektoré disponovali výraznými osobnosťami,čo sa týka vyšetrovateľov ale tu bol nevýrazný a fádny.Vrážd tu bolo veľa a boli Fulciovsky spracované a aj boli krvavo efektné.Hudba ma dosť otravovala.Tak je to bizarné,niekedy smiešne,má to v sebe trápnosť i gýčovitosť a je to podané takou úchylnou formou.Ale zachraňujú to vraždy,tie musia potešiť každého hororového fanúšika a to je aj môj prípad. (23.01.2015)

Fulci nebol storyteller a jeho kľúčové filmy na storytellingu ani nestáli. Šlo o hypnotické sledy silných obrazov, ktorými sa etabloval ako brakový auteur vo svojej voľnej zombie tetralógií Zombi 2, City of the Living Dead, House By The Cemetery a The Beyond. Aj preto trochu nechápem ndšenie z NY Rippera ako z podareného a napínavého Giallo/Slasheru. Nebodaj ešte s dobrou pointou. Fulci berie generický thrillerový formát a vstupuje doňho pár podareným scénami oldskoolových gore vrážd (poňatými v jeho tradične expresívnom výtvarnom štýle) a jednou naozaj vydarenou snovou sekvenciou, ktorá nás ako jediná intenzívne upomína na silné stránky prác talianskych majstrov nízkorozpočtového horroru. Medzi tým však sledujeme film, ktorý zlyháva v tom úplne základnom žánrovom poslaní - budovaní atmosféry (a napätia - predsalen má ísť aj o thriller). Pritom vieme, že Fulci vie práve s ňou narábať úžasne. Kultový opar okolo filmu sa strašne rýchlo rozpúšťa. Kvak-kvak. (18.01.2022)