Bílý tesák

Pokud bych srovnala film s Francem NEREM a sov.film z r. 1946,.pak sovětský film byl drsnější a snad i lépe režirovaný. Ale vzhledem k tomu, že na tento film se mohou podivat i děti, pak bych preferovala tento s r.1973, protože není tak drastický. Franco NERO byl v těch letech velká hvězda a film, kde on hrál, byl vždy kasovní trhák. (31.05.2011)

Všichni pochlebovači pochopte prosím jednu věc, Fulci natočil Bílého tesáka ještě než se "našel" v hororvém žánru. Předtím neměl s hororem moc zkušeností. Přijde mi celkem vtipné jak se tu nato nadává. Nicméně Já se skvěle bavil, pár drsnějších scén nebylo na škodu a Nero je sympaťák stejně jako samotnej představitel Tesáka. Je pravda že tohle je první a zatím jediná verze Tesáka kterýho jsem viděl a možná proto víc jsem si to užíval. (23.04.2011)

Z vlčí smečky se oddělují dva němečtí ovčáci a boří se sněhem kamsi do lesa. Ve stejné době kráčí v blízkém ateliéru po polystyrenu dva indiáni. Tak takhle začíná filmová verze notoricky známého Londonova románu od Lucia Fulciho. Obludné entrée, které však naštěstí nic nepředznamenává a vezme rychle za své. Zbytek příběhu už se odehrává ve volné přírodě a výstřelkem zůstává jen Bílý tesák aka Šarik. Pozdější hororový šaman tady dokazuje svou všestrannost a mixuje žánry, jak se mu zlíbí. Základ pochopitelně představuje ten dobrodružný, nicméně dokázal do něj propašovat i zárodky thrillerového napětí, třeba vražedný útok na spícího Franca Nera je v tomto ohledu opravdu povedený. Nechybí ani vtipný odkaz na spencer-hillovské komedie, divák prahnoucí po krvi se taky dočká a pokud není členem Ligy na ochranu zvířat, bude spokojen. Zvířecí zápasy jsou totiž samostatnou kapitolou a mám podezření, že minimálně při zuřivém utkání Tesáka s černým vlčákem došlo na opravdové šrámy. S medvědem asi ne, tam by nezůstalo jen u šrámů a obnažená střeva si Fulci zamiloval až o pár let později. Surovosti je ale tak akorát a Bílý Tesák je pořád a především setsakra dobrá rodinná podívaná. (16.01.2017)

I s odstupem doby se mi tahle filmová podoba stále líbí. Jen více než dříve si všímám typických znaků Fulciho tvorby. Souboje psů a Tesáka s medvědem jsou natolik realistické, až z nich mrazí. Předpokládám, že krev je filmová, což nemění nic na výsledném dojmu. Zuřivost zvířat je zdrcující. John Steiner je ukázkový filmový padouch, kterému slizkost a zákeřnost zkrátka věříte. Hudbu sice neskládal Morricone, ale Carlo Rustichelli vůbec není špatný, pokud se vám líbí filmová italská hudba 70. a 80.let. Exteriéry působí úchvatně, proto snad bylo zbytečné zasazovat úvodní scény do ateliéru. I přes hojné návštěvy smrtky dobro nakonec zvítězí... (29.03.2011)

Fulci si vybral pár slabších chvilek a příliš se zaměřoval na detail. Když to srovnám s jeho geniální prací například na Massacre Time, tak se i zdá, že svoji práci trochu odbyl. Tu navíc ještě ničí příliš temný hudební doprovod, který jak je u Rustichelliho zvykem, v druhé polovině filmu strhává veškerou pozornost na sebe. Ze začátku nalezneme i dobré hudební motivy, později už jen nehodící se melodramatické melodie. Tady se ukazuje, jak moc dokáže hudba ovlivnit naše vnímání obrazu. V příběhu o chamtivosti, moci (Smith) a zbabělosti (zlatokopové ochotni přehlížet kvůli prachům i vraždy) o to víc vynikají charaktery jako indián, Scott či jeptiška. Zajímavou postavou je kněz (Fernando Rey), otec prostitutky, který svoje prohřešky a pocit viny léčí kořalkou. Samotný Bílý tesák, kříženec psa a divokého vlka se láskou k bližnímu a svoji ochotou pro přítele riskovat život, projeví víc lidsky než většina postav. A tak tomu je bohužel i v reálném životě. (15.12.2018)