Věra 68

Jeden z výborně zpracovaných dokumentů a to ještě navíc o jedné velkolepé ženě, kterou byla Věra. Viděla a slyšela jsem spoustu věcí, či historek, které jsem neznala a za to velký dík. Například její obdarování Samurajským mečem, svatba, která se dá pomalu srovnat s královskou svatbou, co se množství lidí týká a to jí chtěla mít v tichosti. Ale i o tom, co si prožila bolesti, trápení, neskutečného smutku, který se střídal s její odvahou, radostí, houževnatostí a hlavně se sílou se vším bojovat jak se dalo a že to neměla vždy jednoduché. Velmi příjemná, sympatická žena, které vzdávám i po její smrti obrovský hold. Na Tebe se Věruško nedá zapomenout v žádném případě, díky za takové lidi jako jsi byla Ty! (02.09.2016)

Perfektní životopis naší zlaté Věry v kostce. Je zde vše potřebné, co potřebujete slyšet, nezabíhá se do přílišným titěrných detailů a jediným malým smítkem na kráse je právě určitá režisérčina jednostrannost a chybějící pohled opozice. Ovšem k tomu, abych si udělal svůj úsudek o této naší největší olympioničce mi materiál bohatě stači. Těším se na další práci Sommerové.. (08.06.2014)

V jednom pochvalném komentáři se píše "Mramorizace paní Čáslavské dopadla výborně". A v téhle větě se skrývá kámen úrazu. Právě proto, že je v něm pořádný kus pravdy. Snímek připomíná národní obrození se svou výrobou vlasteneckých ikon a adorací vlastenectví. Sommerová nejenže nemá od své hrdinky odstup, ale ani se netají svým přátelstvím a naprostým ztotožněním s paní Věrou. Dokument nic nezkoumá, nehledá a nepřemýšlí, jen pečlivě naplňuje dávno vytvořený stereotyp o výjimečné ženě hrdince a symbolu odporu proti okupaci. Po profesní stránce je to rutinní tříhvězdičkový snímek, kde si můžete pochopitelně přidat hvězdičky za ztotožnění se slavnou sportovkyní. Jenže je tady ještě poslední třetina filmu, kde se řeší - opět zcela jednostranně - tragické úmrtí ex-manžela pana Odložila. Ten se počátkem 90. let setkal se svým synem na diskotéce a po krátké výměně názorů skončil na podlaze se smrtelným úrazem hlavy. Soud syna odsoudil za ublížení na zdraví s následkem smrti. Proces byl médii sledován s mimořádnou pozorností jednak proto, že paní Věra byla národní celebritou, jednak se očekávalo, jak se zachová Václav Havel coby její přítel a zaměstnavatel. Podle očekávání přišla prezidentská milost, zůstalo rozhořčení Odložilových příbuzných a rozpaky nad podivnou tečkou za celým případem. Sommerová se mohla (moudře) probírání téhle bolavé rodinné tragédie vyhnout. V opačném případě měla dát prostor i druhé straně, vyhledat svědky a nechat promluvit soudní znalce. Místo toho jsou diváci svědky trapného emočního výlevu Johna Boka, svérázné figurky polistopadové společnosti. Za tenhle podpásový faul si snímek víc než 40 % celkového dojmu nezaslouží. Za zmínku stojí, že Sommerová si zjevně neuvědomuje, jak problematický je její přístup, i když patří k těm, kteří se rádi zapřísahají morálkou a udělují lekce z chování. (28.01.2013)

Sledovaním športu netknutý, zaujímajúci sa však o spoločnosť v ČSSR okolo roku 1968 som si pozrel dokument o gymnastke. Hopkala i vrtela sa na hrazdách pekne, rozhlasové spravodajstvo z olympiády v Mexiku dojalo, rovnako zábery z tichého protestu pri sovietsko-okupantskej hymne. Skvelé zhruba po opis perzekúcií spojených so vzdorovitým gestom i s neodvolaním podpisu pod petíciu "2000 slov". Nasleduje fádna kaša heslovitých faktov zo života. Korunou je záver s ukričaným Johnom Bokom a tatíčkovským Vaškom Havlom, obomi v polohe obhajcov jedinej najsprávnejšej pravdy. Ich argumenty sú naivno-smiešne. Netvrdím, že nemajú pravdu a stanovisko ex-gymnastky, ktorá si vytrpela svoje, chápem. Režisérku menej. V kontexte dokumentu sa totiž prilepená obhajoba neviny za právoplatne odsúdený trestný čin stáva podpásovkou. Pretože do série obdivných i dojemných, archívnymi zábermi doložených faktov zo života Čáslavskej vstúpi zrazu bezhraničné subjektívne presadzovanie neviny, ktoré takto zasadené pôsobí ako ďalší z jednoznačne daných faktov. Nič proti dokumentárnej subjektivite, no trochu menej manipulatívne by sa patrilo. 58% (02.01.2013)

Kdo z Československa by neznal Věru Čáslavskou.Tenhle dokument je velmi komplexní a velmi důstojný a to i po filmařské stránce.Olga Sommerová přesně ukazuje jak má ucelený dokument vypadat a podává divákovi komplexní obraz o životě naší nejúspěšnější sportovkyně.Je to opravdu velmi silný a emotivní příběh ženy,která se nesmazatelně zapsala do Československých dějin a i přes to,co dokázala,byla odsunuta na odstavnou kolej a nebylo jí dopřáno rozdávat dál sportovní radost a um.Opět to ukazuje na zhovadilost komunistické moci(halelujá) a Olga Sommerová se s tím poprala velmi citlivě a při tom razantně.Odvedla perfektní dokumentární práci,ke které jí skvěle pomáhá kamera Olgy Špátové i soukromý filmový archiv samotné sportovkyně.Myslím si,že tohle by měl vidět každý-od devíti do devadesáti devíti let,aby pochopil ,co člověk může dokázat,jakou může mít sílu a že ho nezlomí sebenesmyslnější politická moc a zhůvěřilost.Opravbdu skvělý a precizní dokument,který vzbuzuje úctu a respekt.Nemám,co bych namítal a dávám jasných 100%.P.S.Setkání na premiéře filmu bylo takové,jaké jsem čekal-paní Čáslavská je velmi skromná a usměvavá žena,díky které můžu být hrdý na to,že jsem Čech. (26.06.2012)