Oko dravce

Nelogický spletenec, který napsal nějaká paranoidní šílenec. Technika může zničit svět, ale asi těžko tímto způsobem. Shia LeBeouf cítil další šanci na kinohit "Caruso show" a tentokrát mu to vyšlo jen komerčně. Kvalitou je EE akční prázdnou schránkou, která chtěla být něčím lepším a větším. Akce tu je snad pokaždé na úkor logiky nebo technických možností dnešního světa, ale na druhou stranu ... je ta akce velmi záživná, plynulá a tempo je obrovské. Jenže podle mě, není těžké natočit nelogický film, který je plný výmyslů, které s reálným světem mají společného opravdu pramálo. Jestli to takhle půjde dál, třeba se dočkáme honby za "největším filmovým nesmyslem století". (31.12.2008)

Riziko spoilerů Když se v Buffy nebo Aktech X objeví vraždící počítač, fanoušci takové díly (ne zrovna neprávem) řadí k tomu horšímu. Když ve Stealth začne samostatně přemýšlet stíhačka, je z toho propadák, kterému se veřejnost velmi ráda vysmívá. A když se v Eagle Eye začne obří centrální bezpečnostní počítač zlobit na americkou vládu a zkusí vzít osud světa do svých rukou, je z toho hit. Nemalá část uživatelské obce sice označí děj za neskonale tupý, ale s radostí filmu vlepí kladné hodnocení s tím, že to za tu jízdu přece stálo. Bohužel nestálo. Mnohem raději bych viděl více Shii jako pokerového učitele nebo jako důvěrníka osamělé matky v nákladové bedně. Nechci tím snad říct, že by mu to s pistolí neslušelo, ale v takových chvílích už se dostáváme až příliš blízko padajícím telegrafním sloupům, improvizovaným seznamům budoucích obětí a zvukovým vibracím odrážejících se od hrnku. Carusovo první smolné zakopnutí, které jeho kariéru bohužel smolně poznamenalo. (15.12.2008)

Má to super za vlasy přitažené akční scény (útěk s pomocí jeřábu a následná autohonička, vražda spadenými elektrickými dráty nebo bezpilotní letoun v tunelu), líbilo se mi, že záporák je půlku filmu jen hlasem v telefonu (podobně jako ve Smrtonosné pasti 3) a byl jsem spokojený i s pointou. A vůbec nemám potřebu se šťárat v údajných nelogičnostech. Ale fest to kazí absence sympatičtějších postav a výraznějšího režijního rukopisu. (04.10.2008)

"Přílišná obrana naší svobody se může klidně stát hrozbou pro svobodu samotnou." Ať chceme nebo nechceme, žijeme ve světě, kde jsme neustále sledováni kamerami, Facebooky, telefony, Googly, občankami s čipy, Xboxy, webkamerami a podobnými technickými vychytávkami, který se tváří, že nám zpříjemňují život. Nikomu kromě mě to nevadí? Asi ne. Tak to si tu budu muset se svými paranoiami žít sám a užívat si tento snímek, i když to trochu přehnal se spolehlivostí lidskýho faktoru. Lidi by tento dokonalej plán prostě zignorovali dřív než by začal, ale za mě to bylo hodně svižný, zábavný a lehce znepokojivý. (21.05.2018)

Hitchcock a Kubrick na speedu, kterým chybí sofistikovanost, ale zato mají koule. D.J. Caruso po nepřiznané vykradačce OKNA DO DVORA v DISTURBII přichází s variací na NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU v OKU DRAVCE (scéna na poli za bílého dne!) a přimíchává k tomu 2001: VESMÍRNOU ODYSSEU, protože pochopil, že už nestačí být "jen" hi-tech, ale je nutné být sci-fi. Nemám totiž za to, že film je s přibývající stopáží čím dál béčkovější a hloupější, ale že akce je v duchu akčních filmů čím dál tím přepálenější až do úplného závěru (čím by byla první M:I bez za vlasy přitažené scény v tunelu či SMRTONOSTNÁ PAST bez seskoku z budovy na hasičské hadici?). A akci D.J. Caruso umí, a tak pokud máte vytrénovaný zrak, v dvousekundové změti obrazů se budete perfektně orientovat díky nájezdům a odjezdům a fyzicky pocítíte tříštící se kov aut (což je dáno hlavně díky rytmicky rušícím jednosekundovým prostřihům, posílením zvukových efektů a "mediaventureovskou" rytmizující hudbou, která dělá hodně). Jenže zatímco u Hitchcocka jsme se postupně dozvídali, že "ti zlí" jsou "ti navrchu (ve vládě)", tady to víme hned a závěrečné utvoření páru působí sice decentně, ale hrozně zastydle a zpátečnicky (žádný vlak zajíždějící do tunelu se nekoná). Napětí a pocit paranoie byl permanentní, ale nadšení mi kazil fakt, že jsem napřed a že se jedná o popcornovou jednohubku, která ustála sentimentální dialogy díky výbornému Shiaovi a která není tak vypravěčsky vysoustružená, protože se vrací zpět a dialogovky retardují temporytmus vyprávění. (04.10.2008)