Tři barvy: Červená

Poslední film, který Kieślowski natočil, je ukázkou toho, jak moc dobrým filmařem ve skutečnosti byl, ale také toho, že si byl vědom toho, že svými snímky vytváří něco většího, propojeného. V tom je krása jeho díla, kterou je možné jen obdivovat. A přitom se dokázal nad člověkem zamýšlet jako nikdo jiný - přístupně a komplexně. (08.03.2016)

Z "třibarevné" trilogie mě tato poslední část oslovila určitě nejvíce. Opět je tempo filmu velice pomalé a láska je zde jen v náznacích ale tento příběh bývalého soudce, který rád odposlouchává cizí telefonáty a mladé modelky, která mu přejede psa mě opravdu zaujal. Herci opět výborní a konečné spojení všech tří dílů této trilogie mi přišlo úžasné. (04.03.2009)

Tak po dlouhém přemýšlení musím konstatovat, že Červená mi sedla ještě o něco více, než Bílá. Tentokrát tu jsou hlavní hrdinové 2. Sice se během příběhu neustále míjejí, aniž by o sobě něco věděli, ale mě zaujali oba. Žena, která žije poměrně hektický život a jejíž žárlivý přítel ji neustále bombarduje kontrolními telefonáty, zažívá dennodenní klišé. Až do chvíle, kdy málem zajede psa a díky němu se seznámí s postarším soudcem v důchodu, který žije osamoceně a jedinou zábavou mu je odposlouchávání telefonických rozhovorů svých sousedů (btw, to jak se pak sám udá mě docela dostalo ;-)). Navážou spolu po počátečních neshodách přátelský vztah (přitovnal bych ho k neteři a strýci, nebo možná k vnučce a dědovi), kdy spolu rozmlouvají a neustále víc se o sobě navzájem dozvídají. Na druhé straně je tu líčen smutný příběh mladíka/studenta, který se zamiluje, ale jeho milá ho opustí kvůli jinému (je to sice dost klišovité téma, ale zpracováno velice dobře). No a ten konečný záběr se kameramanovi opravdu vyvedl. (28.05.2008)

Kieslowského ultimatívne komuniké. Mlčanlivá anamnéza, v ktorej nie je jasné, kto je lekárom, a kto pacientom. Podobne ako v Modrej a Bielej, aj v Červenej má výsadné postavenie schopnosť komunikovať. A zatiaľ čo v Modrej sa hlavná hrdinka uzavrela pred svetom a v Bielej sa hrdina navzdory jazykovej bariére pokúšal pozliepať črepiny nenávratne rozbitého vzťahu, v Červenej starý sudca ostáva na dôchodku sám a nie je nič, čo by preňho ešte malo zmysel. Jeho svet pozostáva z odpočúvania cudzích telefonátov a prenikania do súkromia svojho okolia. Keď do jeho života však prenikne mladá modelka, niečo sa začne meniť. Červená - to je láska, krása, nevinnosť, porozumenie. Občas možno v iných významov, ako to bežne vnímame. Pred nami ožíva obraz, do popredia vystupuje výtvarnosť a do uší sa letmo vkráda podmanivá hudba. Irène Jacob, Jean-Louis Trintignant, ich charaktery a sugestívna psychologická línia nenútene, hladko zapadajú do skutočného sveta. Opäť minimalistický, dôvtipný, ale predsa spomedzi farieb najlepší a najcivilnejší. Teda ak môže byť posledný umelecký príspevok do trikolóry civilný. A v inej rovine je to práve aj zhrnutím celej Kieslowského tvorby, ktorú završuje záverečná scéna. Bodka, ktorá vypovie viac, než tisíc slov (bez dvojzmyslov). 85% (03.10.2014)

Moje prvé stretnutie s tým to velikánom poľského filmu.Triviálny, jednoduchý príbeh ale neskutočné krásne spracované. Mámivá a anjelský pekná Irène Jacob ktorú skvelé dopĺňa zádumčivý J.L.Trintignant. Excelentná práca kameramana a artificialná, úchvatná hudba. Vynikajúce bolo aj miesto natáčania a to chladné a daždivé Švajčiarsko (Geneva). Tento film na mne zanechal ohromný dojem. Dojímavé, nezemské. (15.06.2012)