Tři barvy: Červená

Irène Jacob a Jean-Louis Trintignant předvádějí úžasný dialog mládí a stáří, který je nejsilnější částí tohoto snímku. Ten je jinak promyšlen jako složitě konstruované puzzle, které počítá s tím, že divák si je schopen leccos domyslet. Když vynechám podivný závěr s hlavními postavami celé trilogie, je tenhle film prakticky dokonalý. Krzysztof Kieślowski se rozloučil s filmem na vrcholu. (31.10.2019)

Záver tejto Kieslowského trilógie je podľa mnohých najlepší, no ja si nie som tak celkom istý. Jedno sa musí uznať, tak kvalitne vyrovnanú trilógiu budete hľadať len veľmi ťažko a Kieslowského už dlho právom volám Pán Režisér...Dokázal to už dávno Krátkym filmom o láske i zabíjaní. "Červená" je prevažne konverzačná, ale sila príbehu je hlavne v zvláštnom vzťahu mladej modelky a bývalého sudcu. Čakal som i na babku s fľašou a dočkal som sa. Je to asi jediný moment, ktorý sa objaví v každom filme tejto trilógie. Úplným vrcholom bol však pre mňa nečakane zaujímavý záver na lodi, kde sa na malý moment objavia postavy, ktoré by som tam nečakal. 80%. (10.12.2012)

Ztraceno v čase. Film o divných lidech, dělajíc divné věci, majíc divné myšlenky. Polský non-sense touch líznutý francouzskou romantickou rozevlátostí devadesátek. Nádherně snímaná Paříž v tomhle úletu plném buď divně zatrpklých lidí a nebo romantických snílků. Film o životě tak, jak by ho moc lidí nechtělo žít. V dnešní době tenhle myšlenkový proud nemá šanci uspět. Snímek, který zestárl obsahem pocitově o 50 let. (24.06.2018)

To nejlepší na konec. Příběh penzionovaného soudce a mladé modelky je přímo proklatě strhující. To, co všechny části trojbarevné trilogie spojuje, jsou náhodná setkání a náhody vůbec. V Červené jich je dokonce tolik, že by vydaly na tři další filmy. Zatímco Valentině (Irene Jacob) se náhody jen ději, soudce (skvělý Jean-Louis Trintignant) je, dá se říct, přímo vytváří. Odposlouchává telefony svých sousedů, do jejich příhod si promítá vlastní minulost, přemýšlí o budoucnosti, a když k němu náhoda (?) zavane právě Valentinu, zamotá do sebe Kieślowski nitky všech příběhů tak umně a s takovým citem, že nevznikne nepřehledné a chaotické klubko, ale pevný provaz, po němž pak spolu se soudcem a modelkou dojdeme až na samotný závěr, kde nás čeká náhoda sice úplně poslední, ale zato největší ze všech. Klobouk dolů, protože od tohohle (troj)počinu jsem čekal leccos, ale tak zajímavé, silné, zábavné, poučné a přemýšlivé filmy tedy určitě ne.__P.S. „Mluvíme-li o osudu, pak bych poznamenal, že náhodu, zejména tu šťastnou, je třeba si zasloužit.“ Krzysztof Kieślowski (20.11.2011)

Tři barvy: Červená na mě z celé trilogie zapůsobily rozhodně nejvíce. A z jejich ženských hrdinek je to právě půvabná a křehká Irène Jacob, která mě okouzlila nejvíce. Její postava mi byla nejvíce sympatická. Stejně jako mě uchvátil nádherně a silně zpracovaný příběh zvláštního vztahu mezi ní a bývalým soudcem. I zde se nachází symbolická scéna, která se ocitla ve všech dílech: Stará, shrbená paní, která chce recyklovat láhev. Snaží se ji vhodit do koše, otvor se však pro ni nachází příliš vysoko. Na rozdíl od předchozích filmů, kde ji hlavní hrdinky pozorují, v tomto jí Valentine pomůže. Závěr snímku je silným a jakoby magickým zakončením celé trilogie, v němž se díky jedné události setkávají všechny hlavní postavy ze všech tří snímků. A nakonec ten záběr na Valentine před červeným pozadím... (25.11.2012)