Tři barvy: Červená

S posledním záběrem se nemohu ubranit slzám, konec, jaký se liší na hony od všech "konečných" klišé - pohled na modelku, která, ač dříve fotila strach ve výrazu na červeném pozadí, prožívá teď strach skutečný, za ní se mihne červená bunda a v tom momentě se kamera zastaví, přitáhne si ten detail a my vidíme totéž, co jsme v začátku viděli na billboardu, ale není to totéž. Metafora nad metafory. Pojmy jako pravda, spravedlnost, morálka, svědomí mohou být vnímány jinak mladou modelkou, jinak samotářských soudcem, jinak paragrafem, jinak srdcem. "Miluješ mě, nebo si jen myslíš, že mě miluješ?" "Není to jedno?" "Není". Není to jedno. Není jedno, jestli milujeme, nebo si to jen myslíme, jestli odpouštíme nebo soudíme, jestli přejetého psa zachráníme kvůli němu nebo jen, aby se nám nezdály sny o "psovi s rozbitou hlavou". Soudce, zprvu odporný odposloucháváním telefonních hovorů, pak k modelce stále víc připoután, vypráví o svém životě, "souzení", i o své lásce, a my sledujeme mladého muže, jehož cesta se v reálu s modelkou neustále kříží, a kterým by dost dobře mohl být i on - kdysi. Je nádherné nechat se zaskočit něčím tak čistým, jemným, nevydírajícím, něčím, co prostřednictvím trochy slov, červených rekvizit, hudby a prostoty, způsobí tak silné emoce. (04.10.2005)

Poslední film, který Kieślowski natočil, je ukázkou toho, jak moc dobrým filmařem ve skutečnosti byl, ale také toho, že si byl vědom toho, že svými snímky vytváří něco většího, propojeného. V tom je krása jeho díla, kterou je možné jen obdivovat. A přitom se dokázal nad člověkem zamýšlet jako nikdo jiný - přístupně a komplexně. (08.03.2016)

Červená je možno zhrnutie Kieslowského tvorby, podľa mňa je predovšetkým jej vrcholom. Na sklonku kariéry vie skúsený režisér presne, čo chce povedať a akou formou to chce povedať. Každý, kto chce mať poňatie o tom, čo je to kvalitný európsky art (nie je ho až tak veľa), by mal venovať čas dielam jedného z jeho najvýznamnejších predstaviteľov. DRUHÉ POZRETIE: Červená je vrcholom trilógie, ktorá kvalitatívne rastie a jej posledná časť je emocionálne, myšlienkovo, aj scenáristicky najsilnejšia. Navyše je Irene Jacob z troch v každom dieli predstavených herečiek najsympatickejšia a najkrajšia. K niektorým vyčerpávajúcim vysvetlujúcim komentárom ešte doplním, aby ste sa nenechali príliš zmiasť heslami sloboda, rovnosť a bratstvo, hlavným motívom trilógie je predsa láska! Trintignantova postava predstavuje symbolicky akéhosi boha na zemi, ktorý rozhoduje o osudoch ľudí ako sudca, neskôr sa stáva predĺženou rukou osudu, keď jeho náhodné rozhodnutia majú vplyv na osudy postáv vo filme, aby sa tak udalosti dostali do rovnováhy a pripravili nám na konci nádhernú katarziu. Je to človek, ktorý nás rovnako ako Boh všetkých sleduje (rozhlasový éter je "nadprirodzene" nehmatateľný) a vie o nás všetko. Zmätočná komunikácia dvoch filmových párov cez telefón divákovi naznačuje, že si nie sú súdené a akým smerom bude príbeh smerovať. Jedna z najčistejších stoviek, aké som udelil. (03.06.2012)

Prve 2 predchadzajuce filmy som sice nevidel, k tomuto som sa rozhodol len vdaka pritomnosti IMDb topky 250. Ja osobne som z tohto filmu az tak nadseny nebol. Stretavanie sa hlavnej hrdinky s byvalym sudcom ma sice zaujal, avsak zaciatok sa mi zdal byt trosku zdlhavy a ani zaver ma nijak nenadchol. Asi som urobil chybu, ze som nevidel prve dva filmy. U mna tak slabe 3 hviezdicky, toto jednoducho nie su filmy pre mna. _________ Irène Jacob - (Valentine) +++ Jean-Louis Trintignant - (Sudca) +++ Frédérique Feder - (Karin) +++ Jean-Pierre Lorit - (Auguste) +++ Samuel Le Bihan - (Fotograf) +++ Juliette Binoche - (Julie Vignon) +++ Julie Delpy - (Dominique) +++ (10.02.2011)

Nejzajímavější a nejpoutavější snímek z dílny známého Kieslowskiého.. Skvělý Jean-Louis v roli stárnoucího penzionovaného soudce, který páchá malé přečiny proti morálce každý večer, tímto způsobem však ve své mysli odhaluje nejeden trestný čin zásadního charakteru a nejen v mysli.. Do cesty se mu připlétá mladičká krásná Valentine a rozjíždí se hra dvou navenek slabých tichých osobnůstek, uvnitř však silných emočně intelektuálních jedinců, kteří se natolik intimně sblíží, že vzniká nejen platonické láskyplné pouto končící však radikálním odjezdem. Vše dokresluje podmanivá melodičnost. (07.08.2008)