Tři barvy: Bílá

Pri modrej som napísal, že sa teším na bielu. Zbytočne. Bielu považujem za najslabšiu časť trilógie. Klieslowského režijné majstrovstvo nemohlo preklenúť nedostatky scenára. Ani dobré herecké výkony nezachránili málo uveriteľný príbeh s málo uveriteľným prerodom hlavnej postavy. Keď zakomplexovaného, neúspešného holiča, ktorého aj holub oserie oblečiete do drahého kabáta a posadíte do Volva, ešte sa z neho nestane úspešný podnikateľ a prefíkaný pomstiteľ. Ako je zrejmé z napísaného, tri hviezdičky sú z milosti. (08.09.2014)

Další z nadpozemských a křehkých příběhů Krzysztofa Kieslowského. Příběh natolik neskutečný, že jsem ochotný připustit, že tohle se klidně mohlo někomu (plus/minus nějaký ten detail) přihodit. Krzysztof Kieslowski opět rozjíždí hru, u které si vůbec nejste jisti průběhem ani koncem. Nejednobarevné postavy, úžasná atmosféra, perfektní práce s kamerou, excelentní hudba Zbigniewa Preisnera etc. - nevím, co dříve chválit. V příběhu mně sice mírně zaskočily dvě situace; přišly mi jaksi scénáristicky nedořešené, ale o to v tomto příběhu vůbec nejde. Shrnuto a podtrženo: Nádherný, byť opět posmutnělý opus, kterému však ani tentokrát nechybí to, co je pro Krzysztofa Kieslowského tolik typické: naděje. (14.12.2004)

Nebavil som sa, príbeh ma nezaujal, proste podľa mňa obyčajný film. Tak ako by som Modrú nazval skôr čiernou, tak tento si podľa mňa zaslúži pomenovanie šedá. Nič moc veru, natočené v roku, v ktorom napríklad Forrest Gump, či Vykúpenie z väznice Shawshank a ono to je taký nepríťažlivý, miestami nudný film. Príbeh chudáka by som si vedel predstaviť aj inak, toto je také predvídateľné, niečo čo som skôr čakal. Jednoduchá sranda. (16.06.2013)

Tak vážně nevím - když pročítám ty vychvalující pozitivní komentáře, přiznám se, že můj zážitek z Bílé byl o poznání slabší, i když film nepochybně obsahuje řadu filmařsky brilantních scén. Kieslowski by zasloužil postavit pomník za své starší filmy, jako byl Krátký film o zabíjení, Krátký film o lásce nebo Dekalog, které mi přišly mnohem celistvější a funkčnější. V Kieslowského pozdní tvorbě 90. let z mého pohledu převládá foma nad obsahem. Mám jednoduše problém se scénářem, který řadu motivů i posatv řeší pohádkovým způsobem kde se vzaly, tu se vzaly. Nevadí mi, že Kieslowski o řadě svých hrdinů (např. o Mikolaji) prozrazuje jen minimum. To považuju za součást režisérovy hry s divákem. Vadí mi ale, že postavy procházejí těžko uvěřitelným vývojem. Karel, který na počátku příběhu je naprosto bezradný, slabošský a neschopný vyrovnat se se svým pařížským pobytem, se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění ve všeho schopného manipulátora a úspěšného byznysmena, byť je pouhým vyučeným kadeřníkem. No a motiv pomsty své bývalé manželce, byť musel hlavního hrdinu stát obrovské úsilí a financí, je evidentně krkolomný, překombinovaný a nefunkční. Kieslowski si umí vybrat herce, umí je vést a některé jeho pohledy na polskou společnost počátku 90. let jsou opravdu půvabné, přes to všechno jsem z filmu jako celku hodně rozpačitý. Celkový dojem: 55 %. (31.01.2009)

Přepsáno v březnu 2019. Tři barvy: Bílá je svéráznou komedií v rytmu tragédie od polského filmového básníka Krzysztofa Kieślowskiho. Bílá je barvou sněhu, chladu vnějšího i vnitřního, odcizení a naděje. Pojem Rovnost je rozzuřenou snahou ponížené lidské důstojnosti o nastolení spravedlnosti a hřejivého pocitu při dosahování satisfakce. V širším kontextu se tvůrci rozhlíží po stavu společnosti a za dychtivou potřebou postsocialistického Východu vyrovnat se hodnotě a podstatě bohatství Západu. Síla peněz je opojná, morální hodnoty omezují pohyb volného rozletu. Bílá je také jedinečnou romantickou baladou lásky, nenávisti, zrady a pomsty. Všechny protichůdné pocity se vzájemně mísí, žádný impuls se nedokáže oprostit od ostatních, slabost se nepromíjí a láska, byť ve zdeformované poloze, v hloubce touhy a smyslnosti přetrvává všechny stupně příkoří i úkladné hanby. Hlavní postavou odvetné reakce intimního zhanobení je Karol Karol (zajímavý Zbigniew Zamachowski), úspěšný kadeřník s momentální dysfunkcí tělesné možnosti uspokojení. Lidská důstojnost je rozervávaná na nicotné zbytečky bezradnosti. Niterné volání po spravedlnosti dostává odvahu a hlas stále sílí. Satirická jednoznačnost si vychutnává hrdinův návrat do vlasti. Lidské ponížení se rázně a vytrvale chystá na svůj velkolepý okamžik úplného vítězství. Bohatství stojí na prvním místě, nejdůležitější potřebou je ovšem stále a jen touha lásky. Hlavní ženskou postavou je Dominique Vidal (sebevědomá Julie Delpy), nevyzpytatelná bývalá Karolova manželka. Potřeba tělesnosti krutě trestá mužskou neschopnost. Láska překračuje hranici nenávisti, přesto z ní nikdy natrvalo neuteče. Sobecká láska uctívá znamení destrukce. Důležitou postavou je Mikołaj (pozoruhodný Janusz Gajos), mysteriózní osoba a nejupřímnější Karolův kamarád. Strážný anděl má pochybnosti o smyslu života, závan smrti je vykoupením, obrozením i zoufalým strachem niterné osamělosti. K výraznějším postavám patří Jurek (příjemný Jerzy Stuhr), Karolův starší bratr a provozovatel kadeřnického salonu. Je tichou silou, která podporuje a nemá žádné postranní úmysly. A také Karolův polský zaměstnavatel (Cezary Pazura), prototyp úspěšného muže nové etapy života po polském komunistickém martyriu. Ostré lokty jsou předností, rostoucí profit je jediným uspokojujícím cílem. Z dalších rolí: pravá a nebojácná ruka polského kšeftaře (Grzegorz Warchoł), Karolův svědomitý řidič Bronek (Jerzy Trela), výhodné pozemky prodávající starý venkovan (Jerzy Nowak), Karolův spolehlivý notář (Aleksander Bardini), či pověst o náhlém úmrtí vyšetřující policejní inspektor (Cezary Harasimowicz). Bílá je drsně neortodoxní komedií se satirickými zvuky o stavu a hodnotách společnosti v období euforického uvolnění politických poměrů. Bílá je očekávání a křížová výprava za osobní spravedlností. Bílá je naděje a láska, uvězněná v nedorozumění potřeb doby i jednotlivců. Bílá je svérázná romantická balada a nihilistické popichování. (14.08.2009)