Nymfomanka, část I.

Trier tak dlouho poslouchal řeči o tom, jak moc je geniální, až tomu nakonec uvěřil a pokusil se stvořit nejkomplexnější film všech dob, kde si to vyříká se všemi a vyjádří se absolutně ke všemu, takže servíruje neskutečnou nálož motivů, obrazů, metafor a podprahových sdělení, která je v jádru levnější, než jednorázový placený sex... (Část II.) (04.04.2014)

Tak to bychom měli. Beru, že Trier nutí přemýšlet a do světa nevypouští hloupé věci, ale tak nějak znovu si mě nezískal. Nechci vidět ten bordel v jeho hlavě. A už mě vlastně nebaví poslouchat to, jak je jeho práce geniální. V pěti kapitolách nás seznámí s touhami vychrtlé brunetky, problematiku naťukne, ale nevěřím, že v druhém díle přijde s něčím „zlomovým“. Vnitřní sílu jeho kousek nemá. Je ironický, dělá si srandu, ukazuje na prázdnotu svých hrdinů, vsadil na promyšlený marketing. Živelný ale rozhodně není. A s tím svým opakovaným děláním si prdel? Ať jde ideálně do prdele. (18.05.2014)

„Možná vím, kde mám začít. Ale jestli to máte pochopit, budu vám muset říct všechno. A to bude na dlouhé povídání.“ – „Dlouhé mi nevadí.“ Počkal jsem si na opadnutí všech těch nekriticky opěvujících, ale na druhé straně i hystericky odsuzujících vln. A teprve potom jsem v klidu zasedl ke sledování necenzurované/režisérské verze prvního dílu. Nymfomanka je vtipná, hravá, škodolibá, neotřelá, vynalézavá a nenudící (což je třeba zmínit vzhledem k délce stopáže). Zdaleka ne dokonalá (tímto vysoce přívětivým přívlastkem bych označil pouze absurdní pasáž s návštěvou rodinky), ale v každém případě kvalitní. Neustálé přirovnávání rybaření k sexu je výborný nápad a pod teorii o stříhání nehtů se můžu podepsat. Jedničku vidím na solidní 4*. „Nevím, jestli tomu můžu věřit.“ – „Budete mít z mého vyprávění víc, když tomu věřit budete, nebo když ne?“ (15.01.2015)

(2x) Taková hezká ironická komedie ze života. Žádná kontroverze, žádná nevěrohodná fabulace, jen život takový, jaký je. S každou reprízou mám ten film radši a radši. Naprosto neodolatelný posluchač nemůže být nikdo jiný, než Stellan Skarsgård, mladičká Stacy Martin je sexy v každém záběru, smekám před Christianem Slaterem, ale naprosto nejepičtější výstup má Uma Thurman, která přinesla do tohoto prostředí totálně absurdní divadlo. Režisérská verze zůstává se stejným vyzněním dramatického oblouku v každé kapitole, jen ta erotika je logicky explicitnější a tudíž věrohodnější. A přesto všechno zůstává nejsilnějším prožitkem Delirium, jediná kapitola bez hlavního sexuálního motivu. (04.07.2014)

Kolegové mají za to, že NYMFOMANKA je svým roztržením vejpůl hodnotitelná až po zhlédnutí obou dílů. Osobně si to ale nemyslím, protože ČÁST I. i ČÁST II. se navzájem liší co do způsobu vyprávění, výstavby i vyznění. První, kterou stavím na pomyslný vrchol distribuční nabídky loňského roku, je maximálně ozvláštňující tím, že přebírá konvence z různých mediálních odvětví a uměleckých děl a staví je na odiv. Dělení do kapitol vychází z literatury, vysvětlující vsuvky připomínají zase zkušenost ze surfování po netu a upomínají na dokumentární tvorbu, fungování a efekt hudby je demonstrován v několika montážích, inscenování postav v předkamerovém prostoru má evokovat malířská díla a odkazuje se na uznávané klasiky světové kinematografie, zatímco se variují vyprávění typické pro pornografii (tenkrát poprvé, zaseklý výtah ad.)._____ Důležitou roli hraje divácké očekávání, které je v případě NYMFOMANKY, ČÁSTI I. nenaplněno či zklamáváno. Kvůli záměrné doslovnosti budou rozhozeni ti, kdo u završení trilogie Deprese očekávali stejnou nejednoznačnost a příklon k umělecky odvyprávěnému snímku jako ANTIKRIST a MELANCHOLIA, a asexuálnost prezentovaného zase neuspokojí ty, kdo se nechali nachytat na nadsazenou reklamní kampaň. Popření vývoje titulní postavy („Nic necítím!“), okázalá nespolehlivost vyprávění Joe, řada Seligmanových odboček i nemotivované užití různých stylistických postupů dává jasně najevo, že jde o jednu velkou hru, kdy se prvky vyprávění i stylu uskupují do vzorců. Odpovídá tomu i vyznění, kdy „jednička“ se dá vykládat jako dílo o snaze porozumět světu skrze rozpoznané vzorce v umění a společenské vzorce chování při interakci jednoho člověka s druhým… a o prostupnosti těchto kategorií. (17.01.2014)