Nymfomanka, část I.

Trier tak dlouho poslouchal řeči o tom, jak moc je geniální, až tomu nakonec uvěřil a pokusil se stvořit nejkomplexnější film všech dob, kde si to vyříká se všemi a vyjádří se absolutně ke všemu, takže servíruje neskutečnou nálož motivů, obrazů, metafor a podprahových sdělení, která je v jádru levnější, než jednorázový placený sex... (Část II.) (04.04.2014)

Ja a pán Trier - to je nevyspytateľná kombinácia. Väčšinou sa mi však nepáči, čo natočí, aj keď jeho tvorbu rešpektujem, no myslím si svoje.Tak ako aj v tomto prípade. Mojou motiváciou k vzhliadnutiu Nymfomanky bola predchádzajúca výborná Melanchólia. Nymfomanka I. stojí na princípe symbolov, retrospektívy a návratu do čias detského veku a skúseností, kde to celé vlastne začalo, pokračovalo, vyvíjalo sa a zostalo stáť. Prepojenie retrospektívneho rozprávania a analýzy toho obdobia v rozhovore mi prišlo veľmi prvoplánové a nie vychytralé a vôbec nie šikovné. Ak mala byť Nymfomanka štúdia či analýza ženskej sexuality, prvá časť Nymfomanky na to šla celkom dobre (aj keď by to chcelo viac psychickej analýzy), tragickejšie bolo už jej pokračovanie. (02.12.2014)

Vyjdu-li z axiómu, že podpětihvězdičkový Trierův film je nerealizovatelný, je Nymfomanička vol. I, přestože mi dává slabší divácký zážitek než všech pět dosud viděných, epochálním dílem: Už od první minuty (pravda, i vlivem nezrušitelné před-pojatosti) se mi zdá, že zde Lars Veliký dává zcela otevřeně najevo to, co třeba v Melancholii bylo ještě možno nevidět, popřít nebo aspoň odsunout do pozadí, čemu tady však nelze uniknout, a co se dá shrnout úsměškem „diváku, koukej, jak s tebou vyjebávám – a jak s tebou vždycky vyjebu“. Trier chce, abych se jakýmkoli pochopením, přijetím či nepřijetím jeho filmu blamoval. Ukazuje, že není možnost rozhodnout, zda sleduji umělecky rafinované dílo nebo kýčovitý slepenec, zda jeho účelem je výpověď nebo výdělek (přičemž není žádná korelace mezi první a třetí, resp. druhou a čtvrtou variantou), zda mám právo prostě přijímat to hezké a primárně prodivácké (ať už erotickou nebo komickou složku, vztah s otcem, komunikaci Joe se Seligmanem nebo třeba hned úvodní úchvatný labyrint zdí, myšlenky jako "revolta proti lásce" aj.), nebo mám v tom všem odkrývat kontroverzní parodičnost, nebo onu parodičnost odhalovat jako účelovou plytkost, nebo… Mimořádně kvalitní film nebo kýčovitá sračka? „Hádej“, směje se Trier. Klopotná snaha zakrýt letitou tvůrčí krizi, jak tady někdfo píše? I kdyby, tohle vám k vypořádání se s Trierovou Nymfomaničkou prostě nepomůže. To ale není všechno, on ten účelový reklamní humbuk totiž není jen širší součásti díla (spolu s dílotvorným záměrem dostat do kina co nejvíc platících diváků) – i samotné tělo filmu s tímto humbukem očividně pracuje. I to úvodní nasrávací sdělení o cenzurované verzi se jeví jako součást hry – a opět si můžete vybrat, zda jde o hru tvůrčí nebo výdělečnou – já myslím, že obojí, koneckonců i ta manipulace za účelem vytřískat z toho co nejvíc, je součástí uměleckého záměru. Stručně k tématu: Tvrzení, že má jít o film o ženské sexualitě, je ještě větší marketingově tvůrčí fligna než vše ostatní (snad jen "cantus firmus" lze považovat za povrchní, ale pěkný příspěvek k tomuto tématu) a dokonce ani sexualita samotné Joe zde není něčím, co by se dalo konzistentně uchopit. Nymfomaniac Joe zde nefunguje jako sexuální subjekt, nýbrž jako aktivní sexuální objekt - a o kom se vypovídá, jsou muži, s nimiž se setkává. Joe jako subjek, jako osobnost, nese témata jiná: osamocenost, problematiku libovolného jedince jakožto latentně „asociálního“, problém viny a kulturu "viny". Všechno to ovšem Trier opracovává a kloubí způsobem hodným obdivu, byť způsobem lehkým, jakoby rozvíjením volných variací na titulní zadání. Samotný závěr „Nic necítím“ – tma, s ramsteinským nášupem a upoutávkami na vol. II, je ve všech ohledech tohoto komentáře naprosto epesní tečkou (vlastně pomlčkou). (23.01.2014)

Veľká kopa kecov, ktoré sa snažia tváriť hrozne múdro. Úvod bol naozaj hrozný. "Už ako dvojročná som objavila svoju kikinu...". Pripomenulo mi to obvyklú ďakovnú reč laureátov Nobelovej ceny: "Už ako dvojročný som vedel, že Zem obieha okolo Slnka..." Ženská príde ku chlapíkovi do bytu a začne mu rozprávať o svojej večne hladnej kikine. Naozaj "intelektuálne" dielo hodné pána Triera. Ďalej film ani nemá cenu komentovať. Len hŕba táranín, ktorá sa strieda s milostnými dobrodružstvami jednej ženy. Vlastne to dosť pripomína remake Jozefíny Mutzenbacher (1978), podotýkam dosť nepodarený. Nebolo to ani tak dejovo zaujímavé a ani tam nebolo toľko sexu. Jediné čo stojí za zmienku a trocha vyniká je hodina botaniky, náuka o rybolove a vysvetlenie používania mušiek na rybárčenie a jedna jediná podarená humorná scénka s Umou Thurman. Pán Trier asi zase niekam hlavou narazil a ešte to stále nerozchodil. 35/100 (21.04.2014)

Neotřelý snímek, který dokáže zaujmout svým zajímavým a poutavým příběhem, v němž je sex servírován v natür formě, avšak stále ještě relativně vkusně proti druhé části. Chválím jak zpracování filmu, tak herecké výkony, ale rovněž děj. Je jasné, že takový počin se nezavděčí všem a že je značně kontroverzní a šokující, ovšem troufám si tvrdit, že první část vskutku přináší zajímavý příběh, který by se de facto obešel i bez oněch sexuálních scén zobrazených ve vší přirozenosti a je jakousi sondou do psychiky a života nymfomanky. (19.08.2014)