Útok na Bílý dům

Paráda. Vanderbiltův scénář režíruje Emmerich s takovou chutí a úderností, až jsem nadšením nadskakoval v křesle. Koncept Skály a Smrtonosné pasti vydestilovaný do ideálního mixu, který se nebojí zatnout do akce i zdravé nadsázky, ideálně skloubené dohromady, jako třeba v trávníkové rally. Emmerich Ameriku miluje, ale zároveň v srdci nosí kus uštěpačného Evropana, který ví, jak tuhle modlu sarkasticky šťouchnout. Herci na jedničku, hlavně Tatum rozprášil lehké rozpaky a bílé tílko v závěru si zaslouží, plus ta malá holka je nejlepším dětským elementem v akci od třetího Iron Mana. Svým způsobem přesná trefa v každé žánrové disciplíně. 4 a ½. (04.10.2014)

Nečekal jsem nic a dostal takřka všechno. Nebýt nízkého ratingu, neměl bych de facto za co strhávat body. Ano, je to hrozně oldschool, vrcholně zapracovala nostalgie a všechno už jsme viděli jinde. Ale tak čistou žánrovku, která by podobně důsledným způsobem zpracovala své téma, to už jsem neviděl léta. White House Down je film propadlý časem - ukázka toho, jak se točilo počátkem devadesátých let. Uvědomělý záporák se zábavnými poskoky, opravdu vtipné vedlejší postavy, hláškující a zranitelný hrdina, sázka na fyzickou akci a žádné zbytečné kejkle okolo. Lebedil jsem si a zamáčkl slzu pri představě, že je to příběh Johna McClanea Jr.. Tatumovi bych ho věřil bez zaváhání. Jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku a pro mě osobně dost možná nejlepší klon/nástupce klasické Smrtonosné pasti. (19.07.2013)

Po republikánech natočili svůj akční blockbuster i demokrati, takže je tam míň krve, víc uvědomělých blogerek 12-, víc míru, pravicových radikálů, černých prezidentů, co jsou cool a mluví sprostě, víc zkažených zbrojních lobbistů a míň bipolárního vidění světa (netýká se ovšem vnitropolitické situace). Emmerich pokračuje ve své světospasitelské misi odstartované eko agitkou Den poté. Tenhle vyměklý a korektní derivát Die Hard nicméně ukazuje, že Rolandovi se třese ruka a film tak připomíná společné odpoledne Jihočeských matek a Dětí Země. Všichni si tu dělají, co se jim zrovna zlíbí a výsledkem je sluníčkový zmatek, kterému jakýs takýs řád dodávají Tatum a Foxx. Jestli mám volit mezi nateklým Mažňákem Butlerem, nebo uhlazeným Losnou Tatumem... vzdávám se volebního práva. PS: Sorry, den poté volím přeci jen Rolanda. (16.07.2013)

Útok na bílý dům možná patří k tomu lepší, co Emmerich natočil, i tak se ale pro mě jedná o bolestnou zkušenost. Někdy mě napadá, že Emmerich odstěhoval do Ameriky, tamní lidi si snadno přečetl a od té doby si z nich dělá prču. To by pak byl génius, ale ono to tak zřejmě nebude. I zde dojde patetické proslovy a mávání prapory a happy ending, v takovém stylu že jsem z toho skřípal zubama. Takovéto filmy na mě působí až fyzicky nepříjemně. Navíc Channing Tatum v hlavní roli by zoufale potřeboval nějakou dodatečnou dávku charisma, protože je jeho role jeho postava je k uzoufání nezajímavá a nudná, ale to nic není proti jeho dceři, jedné z nejodpudivějších filmových postav co jsem kdy viděl. 11-letá teenagerka s fanatickým zalíbením v prezidentovi a v reáliích Bílého domu je, pokaždé když se objeví na scéně, tak nepříjemnou zkušeností, že jsme postupně začal fandit teroristům ať jí konečně odbouchnou. Takhle nějak jsem fandil i Bláhovi ze 30. případů Majora Zemana, nevím přesně proč, ale svým vyzněním mi Útok na Bílý dům tento seriál něčím připomíná. (02.12.2013)

Žiadny zázrak, čakal som viac. Ale bavilo ma to viac, ako konkurenčný (a drsnejší, ale krv nie je všetko) Pád Bieleho domu. Jednak akciu zvláda lepšie Roland Emmerich. Jeho film pôsobí a vyzerá mohutnejšie a vôbec lepšie. Jednak dvojka Tatum/Foxx je sympatickejšia a zohratejšia. Navyše ide v podstate o buddy movie, nakoľko v Útoku na Biely dom nie je (na rozdiel od konkurencie) prezident väčšinu času uväznený, ale motá sa pod nohami svojho bodyguarda, čo vyvoláva mnohé vcelku milé a úsmevné situácie. (29.11.2016)