Paní Bovaryová

Podľa môjho názoru, film vyťažil z pomerne nezaujímavého námetu maximum, minimálne po formálnej stránke. Dobová atmosféra bola fajn a Mia Wasikowska sa snažila ako najlepšie vedela. Na druhú stranu ale pozerať sa takmer dve hodiny na totálne znudenú vidiecku paničku nebolo žiadne terno. Snímok je preto nasiaknutý výraznou pachuťou nudy, hlavne keď uvážime pomalé tempo väčšiny scén. Na druhú stranu ale chápem, že tu určitú zasnenosť hlavnej hrdinky bolo treba. Lepší priemer. 65/100 (12.10.2016)

Tajemná, syrová možná trochu poetická atmosféra. Povedené prostředí a skvělá hudba. V první půlce se toho moc neděje, což ale na druhou stranu je i přesně to, co by se dít mělo… Jenže ani ta druhá půlka nebyla nijak skvostná. Nevadí mi poetické záběry, nevadí mi detaily, ale tohle bylo rozvleklé bez spádu, bez povedeného scénáře…No možná byla moje chyba, že jsem od snímku očekávala tolik, už jen kvůli hitparádě mých oblíbených herců…Proto mě to možná zklamalo tolik. Musím taky přiznat, že tahle role asi Mie úplně nesedla. Prostě se mi nějak nedařilo jí úplně věřit. Je to škoda, mělo to rozhodně spoustu potenciálu, ještě navíc s tímhle obsazením. Dvě a půl hvězdičky. (29.08.2015)

Nudná kostýmová dráma podľa nudnej knihy. Ani v literárnej podobe (povinné čítanie na VŠ) Pani Bovaryovú nemám rád. Podľa príbehu o rozmaznanej paničke, ktorá sa doma nudí nemôže vzniknúť nič iné než nudný kostýmový film. Tisíc krát sfilmované a v tomto prípade bez jediného ozvláštnenia. Keď už tieto klasiky znova adaptovať do filmovej podoby tak to chce nejaký nový prístup, ktorý síce plne rešpektuje predlohu, ale zároveň ponúkne niečo iné. No ale nie každý je Jana Eyerová a natočil ju Fukunaga. V tomto prípade to nezachráni ani tá Mia Wasikovska. CELKOVO: 2* (4/10) (07.08.2015)

Adaptace klasické literatury mají v 90 % tu nevýhodu, že jsou adaptovány jako kusy historie, pohledy do minulosti, v nichž je automaticky nostalgie, respekt a sošnost. A to i v případě, kdy se adaptují díla věnující se palčivým aktuálním problémům, díla skandální, narušující konvence a slušné mravy. Zapomíná se, že tyto knihy nebyly psány jako historické romány, ale jako současná společenská dramata. Paní Bovaryová není základní dílo literárního realizmu náhodou - jde o komplexní příběh, v němž je doslova uvězněna nálož emocí čekající na neřízenou explozi. Jeho přední devizou je nekompromisní protagonistka - taková, k níž nejsou budovány sympatie ani antipatie, její skutky jsou v důsledku především tragické svou banální bezvýchodností, zbytečností a prázdnotou. Emma Bovary není dobrosrdečná dívka v deziluzi, svým manželem pohrdá prakticky od prvního okamžiku a je aktivní strůjkyní svého neštěstí, které mohla v jakémkoliv bodě odvrátit, kdyby byla schopna nadhledu. (A neschopnost tohoto nadhledu, částečně zaviněná sebou, částečně společností je ústředním tématem románu.) Madame Bovary udělala moc špatných věcí na to, aby si zasloužila sympatie - její patologická nenávist byla až komická (když šla na nákup po levé straně chodníku, řekla manželovi, že šla po pravé, aby mu mohla lhát ještě o kousek víc). Zlikvidovala všechny okolo - ale především samu sebe, v důsledku čehož se nedá ani jasně odsoudit. Neříkám, že literární adaptace musí být za každou cenu věrná. Problém je, když odchylky, zkratky a zploštění nejsou výsledkem vlastního tvůrčího záměru, ale prostě nepochopením díla. A to jsem se zatím věnoval jen čistě "tématům" a ne mnohem objektivnějším věcem, jako že jsou sice zachovávány dějové prvky, ale jsou zcela přetrhány jejich vztahy k psychologii a motivacím postav (běžná chyba adaptací). Tady je prostě holka jen politování hodná a smutná a zároveň nesmyslně inteligentní - zásadně jí chybí naivita, která přitom vše, co se v příběhu děje, drží pohromadě. (Na konci románu není překvapený čtenář, ale právě hrdinka, protože jako jediná vůbec netušila, do čeho se řítí.) Chybí jakékoliv nuance vnitřního rozpoložení i funkčnosti prostředí, prostě se jen odškrtávají nutné položky. Když se chce v knize Bovary projet na koni, musí si nejdřív sehnat dámské sedlo - ve filmu prostě naskočí obkročmo na koně a jede. Limity jejích možností, které jsou pro děj tak zásadní, jsou přítomny jen na té nejvágnější rovině. A na konci se Mia poslušně sesune k zemi uprostřed louky a dostane se jí milosrdné zatmívačky - místo několik stran dlouhého detailního popisu nelidských křečí, bolesti, halucinací a zvracení krve za přítomnosti pětileté dcery (která ve filmu neexistuje) a víceméně kohokoliv z vesnice, kdo byl zvědavý se na konec té výstřední ženštiny přijít podívat jako na cirkusové představení. Je to jen vyžvýkaný vkusný a kvalitně natočený film - a to jako zpracování jedné z nejzásadnějších a k tomu tak nelidsky dobře napsaných knih nestačí. (21.02.2019)

Ani excelentní herecký výkon Mii Wasikowské to nezachránil... Celé to je tak nudné a scénáristicky nezajímavé (o tom, že je to i dost nepřesné, radši nemluvit), že je vám až líto těch hereckých es, která se tam vyskytují (jen nějak nesdílím nadšení z Ezry Millera, jehož tvář mi připomíná tvář děvčátka, ale možná je to jen slepá závist, že nemám tak něžné tahy obličeje jako on). Jediné, co asi stojí za zmínku, je Emmou Bovaryovou dvakrát pronesené "takhle to nemá být". Myslí tím- takhle by to v románu nenapsali, takže je to špatně + proč se to děje mně? (26.07.2015)