Pád Bílého domu

White House má tajnech pokojů a vchodů podle tohoto dílka víc než zámek ve Versailles a tak se není co divit, že Severokorejci zajmou prezidenta USA i s haldou ministrů... Samozřejmě Američané svůj Bílý dům s prezidentem brání co to dá a tak první hodinu a půl prakticky sledujeme jenom střelbu a létající těla. Neříkám, že ten C130 nebyl efektní, ale snadnost s jakou sundal ty Raptory byla jak z nějaké přiblblé počítačové arkády. Naštěstí i když všichni chrabří padli, máme tu bývalého člena nejbližší ochranky prezidenta, toho času po průseru v kanclu.... Ten vida z okna jak gatlingy z Herculesu kosí šiky agentů i národní gardy, zacvakne propisku, uloží rozepsanej dokument ve Wordu, od mrtvého sekuriťáka vezme kolťák a vestu a vydá se na svůj osamnělý boj s teroristy.... Butler je scénu od scény zkrvavenější, ale stále s drsnejma hláškama a jasnou představou jak postřílí Ali-wona a 40 teroristů.. V tomhle filmu z Bílého domu zbude hromada ohořelých cihel a mrtví jdou do stovek... Padají v něm Blackhawky a vybuchují auta... A mně to celé přesto přezevšechno nějak nebavilo. Asi už mi není 15... Doby Rambů jsou pryč a i když si někdo se slzou v oku možná zavzpomíná na Bruceovi ťapajícímu bosky po sklu v Nakatomi Plazza, - mně to nudilo. Amíci mají rádi tenhle typ filmů a já stále nevím proč. Asi proto, že si nedokážu představit jak jde nějaký náš major Zeman zachránit z hradu svého přiopilého příjmenovce.... Ať si mne Verbálek nazývá ,,umělecky založeným hnědopichem'' já víc než dvě hvězdy prostě nemůžu dát... * * (07.10.2013)

Vždycky jsem chtěl být umělecky založený hnědoprc. Proto jsem v hloubi své červivé dušičky doufal, že film bude na dvě hvězdy - a ono jo! Za kvalitní akci, předváděnou nesympatickým šudlařem s xichtem, elastickým jako totem, a za vynikající trikovou stránku věci, jich totiž více dát nemůžu. Ku zbytku, tedy námětu, dialogům, celkovému vyznění nebo (chcete-li) přesahu komentovaného díla následující smutné věty. Gramsci přepracoval teorii hegemonie. Wallerstein vycizeloval teorii světového systému. Fuqua to uvedl na plátno. Znalí již vědí, co chci sdělit, neznalí nechť si načtou, nebo se na to vyserou, jak je libo.... scény, ve kterých jůes vlajka třepotá ve větru, americká ministryně zahraničí RUTH, jsa vlečena na smrt, drmolí přísahu věrnosti právě onomu symbolu, kde oddaná soldateska s úsměvy na tvářích chcípá pro adorovanou otčinu a její nejvíc hodně nejlepčejčejší ideály, jen nahrávají paranoidním NWO dementům typu Croft. Zkrátka - tento propagandistický bijáček raději neměl vzniknout. Když je něčeho moc, je toho příliš. A tady toho bylo nasráno až nad hlavu. (21.08.2013)

Zhlédnuto v kině. Film by se měl vždy soudit podle žánru. A pokud sleduju akční film, tak v rámci žánru nemůžu čekat, že by scénář nabídl něco, co už jsme předtím neviděli nebo že Amerika pro jednou bude méně "americká". Olympus Has Fallen je ultimátní GP, které je (v rámci žánru) bezchybným filmem, protože opravdový akční fanoušek nemůže chtít víc - není zde třesoucí se kamera, troufl bych si odhadnout, že oproti jiným filmům zde není použito tolik CGI, hlavní hrdina je namakaný svalovec, který má srdce ze zlata a i když zabijí každého zlého teroristu (znáte to, s teroristy se nevyjednává, teroristé se zabíjejí na místě) tak vy mu to rádi odpustíte, protože téměř okamžitě hodí nějakou tu hlášku. K tomu všemu je tam spousta záběrů na vlajku USA, holt to abychom nezapomněli, kdo je nejlepší velmocí na světě. Ale co je nejdůležitější, film baví. Film mě upoutal na celé dvě hodiny a ani ten přehnaný patriotismus mě nedokázal tak vytočit, abych tomuto snímku ubral tak moc na mém hodnocení. Já miluju akční filmy a jsem rád, když je natočí někdo, kdo tomu rozumí. A bylo fajn vidět Gerarda zpátky tam, kde patří. V super akčním filmu. 90 %. (19.05.2013)

Pane jo, jestli tohle viděl Kim, zavře toho holuba trénovaného nést jadernou hlavici zpátky do holubníku a přepíše strategické plány! Ač originální název spíše patří ke krizi japonského výrobce fotoaparátů, bude se zas a znova vyjebávat (neplést s vyjednávat) s teroristy. Fuqua se pokusil o poctivý akčňák jako z dob minulých, jenže svoji (nejen ideologickou) moderností přišel o náboj nadhledu i lehkost. Nicméně jsem si vědom, že kdyby se toho chopil Bay, či bláznivý Rolie, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Ostatně, druhý jmenovaný už finišuje s počinem, v němž Tatum v sídle prezidenta USA utancuje zlotřilé teroristy k smrti, takže se mám na co těšit.. Tady se občas připomene 9/11, Bůh žehná, až ho z toho bolí ruce a přísahá se na vlajku, co teatrálně padá ze střech. Není co divit, že jsem měl poslední dvě minuty položenou ruku na srdci. Ne, nebyl to infarkt. To já jen povstal a na celý sál si dojatě broukal Prapor posetý hvězdami - navzdory tomu, že mě vyrušováním podráždění diváci zasypávali nadávkami a poloprázdnými kelímky od coly. K absolutní nirváně mi scházel závěr, v němž by hrdinný agent se znovu nabytou ctí skopl toho na svobodu šlapajícího Asiata do fontánky před Bílým domem. „This is White House!“ (15.04.2013)

Ultrapatetický, naprosto vážně se beroucí reaganovský relikt kapitalistického realismu. Po všech těch akčních thrillerech, které nějakým - byť i jen minimálním - způsobem americkou politiku a vypjatý nacionalismus kritizují, je překvapivé vidět film, který končí prezidentovým proslovem "God Bless United States of America", vyvěšováním americké vlajky a potřebě se sjednotit. A světe div se, líbilo se mi to. Je to tak hloupé, až je to dobré. A jsem zvědavý, zda o tom vyjde nějaká studie, těch exaltovaných motivů znovu nalezeného patriotismu jsou tam desítky. Nový společný nepřítel, odvážní představitelé vlády, heroizování mariňáků, USA jediným a posledním světovým četníkem. To béčkové vykrádání dějových twistů ze Smrtonosné pasti, Přepadení v Pacifiku a dalších podobných filmů je jen omáčkou - důležité je ono poselství o nezlomnosti americké vlády a národa. Right-wing movie jaký tu dlouho nebyl. (22.04.2013)