Pád Bílého domu

Krvavé akčňáky ja rád a tento ako návod na dobitie Bieleho domu bol parádny a našťastie sa ani nebral veľmi vážne. Gerard Butler je najlepší vyjednávač a úloha drsňáka v nesprávnom čase na správnom mieste mu sedne ako nikomu inému. Plnú paľbu si šetrím na White House Down ;-), I keď Channing Tatum, no neviem, možno prekvapí. (01.05.2013)

White House má tajnech pokojů a vchodů podle tohoto dílka víc než zámek ve Versailles a tak se není co divit, že Severokorejci zajmou prezidenta USA i s haldou ministrů... Samozřejmě Američané svůj Bílý dům s prezidentem brání co to dá a tak první hodinu a půl prakticky sledujeme jenom střelbu a létající těla. Neříkám, že ten C130 nebyl efektní, ale snadnost s jakou sundal ty Raptory byla jak z nějaké přiblblé počítačové arkády. Naštěstí i když všichni chrabří padli, máme tu bývalého člena nejbližší ochranky prezidenta, toho času po průseru v kanclu.... Ten vida z okna jak gatlingy z Herculesu kosí šiky agentů i národní gardy, zacvakne propisku, uloží rozepsanej dokument ve Wordu, od mrtvého sekuriťáka vezme kolťák a vestu a vydá se na svůj osamnělý boj s teroristy.... Butler je scénu od scény zkrvavenější, ale stále s drsnejma hláškama a jasnou představou jak postřílí Ali-wona a 40 teroristů.. V tomhle filmu z Bílého domu zbude hromada ohořelých cihel a mrtví jdou do stovek... Padají v něm Blackhawky a vybuchují auta... A mně to celé přesto přezevšechno nějak nebavilo. Asi už mi není 15... Doby Rambů jsou pryč a i když si někdo se slzou v oku možná zavzpomíná na Bruceovi ťapajícímu bosky po sklu v Nakatomi Plazza, - mně to nudilo. Amíci mají rádi tenhle typ filmů a já stále nevím proč. Asi proto, že si nedokážu představit jak jde nějaký náš major Zeman zachránit z hradu svého přiopilého příjmenovce.... Ať si mne Verbálek nazývá ,,umělecky založeným hnědopichem'' já víc než dvě hvězdy prostě nemůžu dát... * * (07.10.2013)

Když jsem viděl, jak se Žérárd choval v Bílém domě, tak upřímně doufám, že nikdy nepřijde na návštěvu k nám. Toto je přesně ten typ filmu, při kterém je zapotřebí především nedávat moc velký pozor, jinak byste ho totiž museli vypnout už po třetím z třistadvaašedesáti leteckých záběrů Obamovy chaloupky. (08.01.2015)

"Halóóó, tady Žérár". "Ahoj Žéráre, tady Pentagon, jak to jde?". "Pěkně na hovno! Upadl mi foťák a po pádu už nefunguje. Zkurvení ťamani! Za tohle je všechny zabiju! A pak si raději pořídím Praktiku, ta něco vydrží.". "A zvládneš to sám, Žeráre?". "Jasná páka, viděl jsem třikrát Smrtonosnou past a dvakrát Přepadení v Pacifiku, bude to piss of kejk, každý Američan má přeci právo na hamburger, tak nakonec ještě obejmu prezidenta a nechám ho pronést srdcervoucí projev!". "OK, Žeráre, my tu teda zatím budeme trojčit. Pak brnkni.". Totálně kýčovitý, patetický, tisíckrát viděný akční výplach, ale děkuju moc za dvě hodiny výborné, vcelku drsné a nostalgicky staroškolské zábavy!! Zdravím opět všechny umělecky založené hnědopichy. Poznáte je podle dvou hvězd. (28.06.2013)

Republikánská agitka za ryzí americké hodnoty, ochotě postavit se problému čelem a vše řešit s vážnou tváří. Chyba vidět to v opačném gardu kinopremiér, protože Emmerichovo brnkání na „demokratickou“ strunu přineslo víc tematické sebeironie, čímž se očekávání zde sráží na nulu. Fuqua dráždí divácké receptory pouze úctyhodným bodycountem, ochotou střelit do hlavy kohokoliv (i ženskou) a Butlerovskému stroji vylepšuje leda skill v počtu headshotů. Ve zbylém čase tak nějak bloudí potemnělými chodbami Bílého domu a raději nutí hrdiny mlčet, neb jim scénář nic moc zázračného nenahazuje. Nenapadá mě, kterých dvacet minut děje bych obětoval ve prospěch lepší kompaktnosti, ale tu čtvrthodinku s obsazením Olympu naopak stavím na akční piedestal toho lepšího, co můžeme v současnosti vidět. 2 a ½. (31.10.2014)