Reklama

Reklama

David prchá z blíže nespecifikovaného vězení, kde byl podrobován mučení. V pohoří Ardeche potká Thomase a Julii, kteří žijí v bývalé pastýřské usedlosti. Thomas píše knihy a Julie je výtvarnice. Oba se vzdali hlučného pařížského života, aby mohli v klidu tvořit a žít. Neznámý muž, kterému jen podají pomocnou ruku, vzbuzuje pochybnosti a podezření. Před čím se schovává a kde se vzal uprostřed hor a bez zavazadel. Thomas je důvěřivější, chce Davidovi pomoc, ale Julie se bojí, i když neví přesně čeho. A strach není dobrý rádce... Film s hereckým hvězdným triem Jeanem-Louisem Trintignantem, Philippem Noiretem a Marlene Jobertovou natočil režisér Robert Enrico, z jehož filmografie známe především film Dobrodruzi a Stará puška. (Česká televize)

(více)

Recenze (46)

dobytek 

všechny recenze uživatele

Ze začátku to mělo slušnou atmosféru, chvílema to bylo i napínavý a vypadalo to, že se bude jednat o nějakej (polo)zapomenutej klenot. Ale pak se to celý úplně zasekne a už se to nikam dál neposouvá. Dál už jenom sledujete blábolení třech postav. Navíc se tam všichni dost často chovali jako úplný pitomci. Co jsem zatim viděl filmy od režiséra Roberta Enrica, tak mi u všech připadalo, že se z toho prostě dalo vytřískat víc. ()

kagemush 

všechny recenze uživatele

No ono těch vodítek kdeže je ta pravda se ve filmu nachází povícero (klíč už v rozhovoru co vede Jean-Louis se svou něco hned po útěku z blázince),- je to předvídatelný a né že ne.Ono jde spíš o tu paranoiu co se tak hezky vine evropou posledních padesát let a co hlavně v šedesátých a sedmdesátých letech právě francouzi (a italové) uměli v některých filmech (třebaže i melodramaticky,ale co..)pěkně podat.Tak jako tady. K tomu tři moji oblíbení herci (sice občas vypadají jako by rejža už zase nedorazil). Takže nadprůměr.Ovšem. ()

Reklama

Pink.Panther 

všechny recenze uživatele

Paranoia thriller s nemalými psychologickými deficity a výbornou Morriconeho hudbou. JeanLouis Trintignant je téměř charakteristickým znakem ambiciózního filmu, jenže ambice nestačí. Nemá to tempo, vtip, žádné vzrušení, režisér s námi hraje trochu nefér hru místo aby nás vtáhl do problému a ve finále to končí pomocnou berlou špatného scénáristy. Asi nejslabší hl. role mého velkého oblíbence JLT, pro Enrica je toto bohužel standard s čestnou vyjímkou Staré pušky. Tam Enrico zamířil do černého. Jinak má ovšem mušku pramizernou. 50% Produkce: Président Films ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Vždy prchá. Vždy je pronásledovaný pro nějaké význačné tajemství... V 70. letech vznikalo na západě množství thrillerů s konspirační tematikou, které odrážely paranoidní atmosféru v době studené války, často různé kvality, ale s přibližně stejným ideologickým podtextem. Uvidíte-li něco podobného poprvé, netušíte předem do čeho jdete a máte zrovna štěstí na jeden z kvalitnějších snímků této řady, dost možná se vám dostane strhujícího zážitku, který s vámi slušně zamává a ještě budete ho nějaký čas rozdýchávat. Přesně takové pocity mi před třemi lety přinesl Kramerův Princip domina. Tyhle konspirační filmy mají trochu smůlu, že čím víc jich vidíte, tím víc u dalšího snadněji prokouknete filozofickou linii a tím méně strhující zážitky vám postupně přinášejí. Ale ono to Domino mělo oproti Tajemství i jednu další výhodu: svoji politicky vyhraněnou myšlenku vůbec netajilo, Kramer s ní vytasil na diváka hned v úvodním prologu a tudíž zůstává ve své manipulaci s divákem naprosto nevinně. Enrico s Jardinem konspiraci nechávají na poslední chvíli a působí to jako poslední záchrana nepříliš vyvedeného scénáře. Zatímco spočátku jsem byl plně vhozen do napjaté atmosféry, delší čas v ní setrval a při sledování vývoje situace s příchodem neznámého podezřelého člověka do cizí chaty nedokázal pohnout ani očima, v poslední třetině ve znamení zvratu za zvratem a často i podivného konání postav nutně směřujícího k závěrečné myšlence jsem už se žádnou z postav ani trochu necítil. Dovětek, který má po sérii několika nepravděpodobných zvratů a vztahového chaousu dodat chaotickému filmu myšlenku se společenským přesahem, mě tedy nerozházel, nepřiměl mě k zamýšlení. Leda k takovému, zde měl něco podobného Robert Enrico zapotřebí. Enrico, libující si často v lyrických scénách, natočil v Tajemství možná svůj nejnapínavější film. Ale dle mého názoru současně taky nejslabší. Naštěstí se mu podařilo vybudovat slušně paranoidní atmosféru, podporovánou spočátku hodně temnými flashbacky. Dávám tři hvězdy s lítostí, že v případě inteligentnějšího vyústění a propracovanějšího scénáře jich mohlo být víc. 70% ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Paranoidní konspirační drama, ve kterém  si divák nemůže být ničím jistý mám rád. Enrico s Jardinem se tady doslova vyžívají v dějových kotrmelcích a to na mě většinou zabere. Bavil jsem se výborně.  Někdy je ovšem film  trochu kostrbatý. Zrovna byl závěrečný zvrat je úžasný a pro mě zcela nepředvídatelný, ale trochu zmatený a rychlý. Asi by to chtělo ještě pár minutek navic a motivace Thomase (Noireta) pro mě byla po celou trochu nepochopitelná. Ale jinak jsem byl spokojen už jenom kvůli hvězdnému hlavnímu triu a zajímavému prostředí. Dopočítal jsem se na solidní čtyři hvězdy. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (1)

  • Natáčelo se na hradě La Chèze v departementu Côtes-d'Armor v Bretani v severozápadní Francii. První známá zmínka o pevnosti La Chèze je z roku 1278, hrad byl vždy obýván až do 5. července 1944, kdy ho během bitvy o Cheylard vypálili nacisté. Takto hrad ztratil střechu, všechny francouzské stropy, nástěnné dekorace a podobně. V roce 1946 hrad koupila obec a téměř 45 let zůstal k dispozici erozi a rabování. V roce 1989 se někteří obyvatelé rozhodli zámek obnovit a bylo vytvořeno Sdružení pro ochranu dědictví Boutièrois. (sator)

Reklama

Reklama