La Vieille Fille
La tardona
The Old Maid
Režie:
Jean-Pierre BlancScénář:
Jean-Pierre BlancKamera:
Pierre LhommeHudba:
Michel LegrandHrají:
Annie Girardot, Philippe Noiret, Maria Schneider, Catherine Samie, Michael Lonsdale, Edith Scob, Marthe Keller, Jean-Pierre Darras, Albert SimonoObsahy(1)
Starý mládenec Gabriel (P. Noiret) si žije spokojeným životem, který si okoření jednou do roka zahraniční dovolenou. Tentokrát se vypraví se svým ojetým cadillacem do Španělska, ale auto má poruchu a pan Gabriel je z těchto důvodů přinucen ještě ve Francii přespat v malém hotýlku. Při večeři mu připadají jak hosté, tak i personál poněkud divně, takže ho ani nepřekvapí, že dostal místo u stolu vedle stárnoucí ženy, která se o mužích vyjadřuje velice nelichotivě. Představí se mu jako slečna Muriel (A. Girardot). Oba osamělí lidé se druhý den setkají na pláži a to Gabriel ještě netuší, že přichází zásadní změna jeho života. (MVanis)
(více)Recenze (51)
Pochutnáníčko. V tom filmu se celkem nic moc neděje, pomalu se vleče k závěru, který je předvídatelný od úvodních titulků, a autoři se to ani nesnaží skrývat. Je to ovšem herecký koncert nejen dvou bezchybných hlavních představitelů, ale i spousty ostatních drobných postaviček. Navíc je celé vyprávění neustále protkáváno nepřetržitou řadou drobných vtípků a komických mini situací, které samy o sobě postačují k zábavě. Pátou hvězdičku filmu upírám pro přece jen pomalejší tempo, což je způsobováno zřejmě i dobou jeho vzniku. ()
nezvyklá francouzská komedie, ale milá, lidská ... taková Hrabalovská se spoustou různých figurek a drobných kouzelných scének, které dotváří dobrou náladu a vykouzlí určitě úsměv na tváří. Tempo je sice pomalejší, ale není na škodu. Možná i silnější 4 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Hrdinka filmu Stará panna patří mezi početnou skupinu introvertů, které vyčerpává hlučná početná společnost a kteří si nade vše cení klid, stabilitu a bezpečí. Není náhodou, že dvorní ilustrátor časopisu Respekt před časem na obálce čísla věnovaného fenoménu introverze zobrazil člověka ve skafandru. Slečna Muriel svoji citovou zranitelnost schovává pod maskou chladné odtažité ženy. Neumí vyjádřit svůj bohatý myšlenkový svět a její chování je plaché a zdrženlivé. Gabriel představuje zase typ muže, kterého označujeme jako starý mládenec. Má rád své pohodlí, své rituály a nic nenasvědčuje tomu, že by chtěl zaběhnutý fungující režim měnit. Závada automobilu ale donutí cestovatele změnit plány. Několik dní, kdy okolnosti přimějí oba na pohled tak rozdílné charaktery vzájemně se stýkat a komunikovat, stačí, aby vzniklo to, čemu říkáme láska na druhý pohled. Stará panna je snímek spíš nenápadný, intimní, s poklidným vyprávěčským tempem. Francouzský romantický film si spíš spojujeme se šarmem a elegancí, tady se ale nahrazují roztomilou neohrabaností, nedorozuměním a smolařstvím. Místo v romantickém žánru tak populární ztřeštěné bezstarostnosti tady režisér prosazuje spíš odstup a ironii umocněné civilním herectvím obou velkých hvězd francouzského filmového plátna. Celkový dojem: 75 %. ()
Sbližování dvou již příliš dlouho mladých lidí šlo jistě natočit svižněji a méně nudně, ale já jsem se bavil. Zejména těmi dlouhými nemluvnými pasážemi, do kterých když někdo promluvil, tak ho střihač nekompromisně ustřihnul uprostřed věty. Také hudba se vyznamenala, protože buď nebyla žádná nebo velmi nepříjemná. Abych však jen nehaněl, tak musím pochválit sdělované myšlenkové pochody obou protagonistů, dokonale poblblou pastorovu manželku i slečnu Muriel, která byla ve své soukromé převlékárně na pláži naprosto neodolatelná. ()
Film, který jsem viděl před desetiletími, mi přesto zůstal v paměti. Je to příběh dvou již nemladých lidí a průlom konvence vymezující této věkové kategorii mezi mládím a stařincem jakýsi sociální vejminek svého druhu. Červánky moderního feminismu - i tak je možno kultivované, civilní herectví Girardotové popsat - neokázalý kult krásy na venek všedního ženství, žijícího niterným bohatým duchovním a citovým životem, jehož vnitřní krása prosakuje do výrazu obličeje již nemladého, to všechno bylo své době průlomem. Dnes se mi zdá, že to slovo kdysi je vlastně anachronní, protože "kulty" současnosti jsou takové, jaké jsou. Jakoby se čas obracel. ()
Reklama