Stará panna

Můj týden se slečnou Muriel. "No, výborně! Začíná mluvit.“ Prázdninová známost, jíž vstupuje do popředí půvabná nenápadnost. Letní dýchánek, bizarně poetický hotýlek, malebné letovisko... Slunce příliš pálí, ta pravá slova zůstávají kdesi v dáli. Dovolenkáři s kouzelnou lehkostí ostýchavosti, svěží poctivostí. Trpělivá romantika se zachycením něžné rezervovanosti. Oko filmového fanouška potěší, když na kamenitou pláž zabrousí, známá rekreantka, v bikinách se opalující, v mořském vánku pózující, se slunečníkem korzující, zmrzlinu přinášející, "pařížská tanečnice" Maria Schneider. (21.07.2015)

Film, který jsem viděl před desetiletími, mi přesto zůstal v paměti. Je to příběh dvou již nemladých lidí a průlom konvence vymezující této věkové kategorii mezi mládím a stařincem jakýsi sociální vejminek svého druhu. Červánky moderního feminismu - i tak je možno kultivované, civilní herectví Girardotové popsat - neokázalý kult krásy na venek všedního ženství, žijícího niterným bohatým duchovním a citovým životem, jehož vnitřní krása prosakuje do výrazu obličeje již nemladého, to všechno bylo své době průlomem. Dnes se mi zdá, že to slovo kdysi je vlastně anachronní, protože "kulty" současnosti jsou takové, jaké jsou. Jakoby se čas obracel. (01.03.2008)

Mená: Filip & Anka & Mišo & Edita. Postavy: Gabo & Muriel & Pastor & znovu Edita. A napokon snáď i reálne priezviská hereckých predstaviteľov: Noiret & Girardotová & Lonsdale & Scobová. • Miesto stretnutia: Prímorské letovisko, a teda i v prvých dvoch konkrétnych prípadoch, postupné stretávanie sa na verejnej pláži du Bestouan. Scenár: Kritika francúzskej, zväčša konzumnej spoločnosti. Réžia: Vskutku naprosto nezvyčajný prístup z rozhľadu režiséra Jána-Petra Blanca. A čo tak ešte herecké výkony? Rovnako pozoruhodné, a to vďaka svojim úsporným režimom, tým pádom dávajú mimoriadne vyniknúť. • Čo napokon z toho vari vychádza? Nič iné, ako Stará panna, z toho vzísť predsa ani nemôže. • Potenciálna šanca si to opäť zopakovať? Rozhodne, áno, a to bez akýchkoľvek väčších obáv, keďže to len navýsosť ostatným vrelo odporúčam, len súčasne dopĺňam, že celková forma je trochu náročnejšieho charakteru, no dá sa na ňu i pomerne dosť rýchlo zvyknúť, stačí jej byť iba nakloneným. PS: Noiretovi a "girardotke", to svedčalo na „striebornom plátne” už dobrých 6 rokov pred príchodom kultového počinu v podobe Nežného kuraťa, čo v podstate iba podtrhli skutočnosť, že im to medzi sebou náramne dobre klapalo už pod režisérskou taktovkou Blanca s tým nepatrným rozdielom, že  z tohto uhla pohľadu sa najskôr jednalo o úplne rozdielnu líniu vzťahov, než práve v nadchádzajúcom prípade, i keď za všetkým treba znova hľadať lásku... (21.07.2023)

Co se ostatním na tomto neobyčejně podivném snímku líbí, to fakt nevím. Za sebe ale dávám opravdu odpad. To bylo neskutečně špatné, nudné, pomalé, zmatené, nezáživné, .... hrůza. Nejčastější záběr byl na Noireta, jak jí v jídelně. Naráz střih, zčerná obrazovka a následuje další kratičký obraz. A tak to jde celý film. Navíc se občas vynoří postava, o které nemá divák ani zdání a pak už se ve filmu neobjeví. Opravdu děs od začátku do konce. A bohužel ani Girardot ani Noiret tento dojem nenapraví. (05.04.2016)

Bylo to místy až roztomilé, především díky Girardotové a Noiretovi, kterým to spolu snad vždycky dobře klapalo. Tentokrát jako osamělí stárnoucí lidé see svými vrtochy a zaběhlými stereotypy, kteří k sobě velmi zvolna hledají cestu. Úsměvně poskládané dějové obrazy dokonale doplňovaly podivné postavičky (recepční, pokojské, teolog s chotí...) a celkově tak vznikl mile humorný film, který vyžaduje Váš čas, pohodu a klid, abyste si jej mohli vychutnat. (29.05.2011)