Stará puška

Film, který jsem (tajně, škvírou pod peřinou) viděla mnohem dříve, než bych bývala měla. Scéna s plamenometem mne pak pronásledovala v dětských snech a někde v těch krajích za zrcadlem už i zůstala. Jako dospělá vidím příběh o niterné potřebě odplaty, ale i o tom, že humanita má hranice, jejichž nerespektování vám může vzít lidskou tvář stejně, jako zavírání očí před zlem. Phillippe Noiret je tu vynikající, přerod zdvořilého lékaře v nelítostného lovce podal naprosto přesvědčivě. (12.06.2018)

Nesmírně silný film. To co jej činí tak sugestivním je nejen výborné herectví všech zúčastněných, ale především intimní lidskost, která ve filmu funguje jako účinný kontrast nesmyslného válečného běsnění. Nutno říci, že podobné situace skutečně nastávaly a také, že obdobné válečné zločiny (nejen) německých vojáků dokonce lze v rámci válečných situací do jisté míry i pochopit (nikoliv omluvit či ospravedlnit). Oni se ti vojáci totiž cítili nejen silní ale současně i v ohrožení a tak v případě jakéhokoli odporu (tedy i v situaci, kdy jim někdo nechtěl vydat krávu či vlastní dceru nebo manželku) skutečně stříleli, často notně bezhlavě a po všech bez rozdílu. Pocit nespravedlnosti a potřeba pomsty je ostatně jedna ze základních reakcí, jež jakákoli válka vyvolává... Celkový dojem: 90% (24.06.2018)

Ach. První zhlédnutí mě tehdy úplně rozsekalo. Noiret s rozlámanýma brejličkama a likvidující nácky, využívaje výhody domácího prostředí, mi přišel neobyčejně působivý. Jenže s uplynutím roků už to není ono. Způsoby vyvraždění německých vojáků jsou stále velmi neotřelé a rafinované, problém je, že si je trošku pamatuju, takže odpadá "oh" moment. Flashbacků a hlavně Romy Schneider je taky trošku moc a jenom zpomalují děj. Přesto si film zaslouží čtyry hvězdy. Minimálně za konec a plamenometovou scénu. (21.09.2009)

Snímek postupně nabírá monstrozní obrátky. Třeba tragická scéna s rodinou Philippe Noireta byla natočena tak silně a sugestivně, že jsem snad poprvé v životě cítil, že by mohla nastat chvíle, kdyby mě přestalo záležet na mém vlastním životě a šlo mě jenom o pomstu a že právě tahle chvíle nastala i u Philippa Noireta jsem poznal v jeho očích, když uviděl co se stalo jeho děcku a ženě. Následná akce ve stylu Ramba, měla na tehdejší dobu naprosto fantasticky natočený akční scény a v kombinaci s přímo ukázkovám herectvím Philippe Noireta nebylo pochyb, že nadešel čas pro paní pomstu. Dobře tavená atmosféra, jedna puška a spousty broků, jeden hrad a spousty chodeb, jeden nasranej doktor a spousty hnusnejch nácků, znamená jeden velký filmový zážitek na spousty dní . (25.11.2007)

Bolestivý snímek o obrovské síle jedince, který se v extrémní životní situaci dokázal postavit přesile (tyranovi). Má proti němu ovšem jednu nezanedbatelnou výhodu, dokonalou znalost prostředí. Samozřejmě, Philippe Noiret (doktor Julien Dandieu) snímku dominuje na všech frontách, předvádí excelentní výkon oceněný zaslouženým Césarem. To ale dle mého názoru nebylo jediným předpokladem k úspěchu. Ten bych dále viděl v narativní struktuře. Film (jemná oscilace mezi jednotlivými žánry) je rozdělen na dvě části - na městskou (tragikomickou) a venkovskou (akční/válečnou). Je prokládán častými flashbacky (doktorovy vlastní vzpomínky na své nejbližší), ty dávají jak hlavnímu hrdinovi, tak i divákovi na chvíli vydechnout, odpočinout si alespoň na malý moment od válečného pekla a zkoncentrovat se na další boj. Dandieu vede pouze svou vlastní válku, osobní vendetu. (22.11.2007)