Únos

OK chyby alebo logické "nezrovnalosti" by sa našli, najmä v oblasti vyjednávania, skoro nulového pohľadu na emocionalitu rodín zadržiavaných a pod.... Ale to vlastne nie je podstatné, keďže Tobias Lindholm je skrátka scenáristické eso (v tomto prípade aj režisérske) a všetko je tak autentické, pútavé a vťahujúce, že divák "je vo filme" od jeho začiatku až po koniec. Výborný film potvrdzujúci, že Dáni sú v súčastnosti (minimálne pre mňa) európskou kinematografickou jednotkou..už sa teším s čím príde šialenec Trier:) (30.10.2013)

Mladý Tobias Lindholm se za posledních pár let stal velkým zvířetem dánského filmu, píše scénáře k posledním Vinterbergovým filmům, které oceňují diváci i kritici a do toho si točí vlastní menší autorské "cinema verité" projekty na hranici dokumentarismu, které z jasných důvodů (viz zdeší jednohvězdičkový komentář) už divácky tolik vděčné nejsou, ale na festivalech se jim vede taky dobře. Vlastně více než dobře. Kapringen je nejlepší dánský film roku 2012 podle výročních cen dánské filmové akademie. -- Ta vyjednávací psychologie velké korporace s piráty je okouzlující. (21.04.2013)

Sice to není až taková pecka. Ale je zde naprosto úchvatně ztvárněno prostřední kanceláře a obchodního tlaku versus život na lodi s piráty a boj o přežití. Napětí by se dalo opravdu krájet a každým záběrem je vše ještě napínavější, herci jsou víc bez života a bez naděje. Jak už to bývá, konec je naprosto nepředvídatelný. Čekala jsem trochu více, ale i tak sever opět nezklamal. (07.09.2013)

Kapringen vs. Captain Phillips. Dva filmy se stejným námětem, přesto naprosto rozličným způsobem vyprávění. Jestli že je Captain Phillips brán jako hollywoodská výpověď na téma "Únos lodi somálskými piráty", tak Kapringen zdatně ukazuje spíše tu dokumentaristickou část bez veškerého patosu a pochopitelnou uvěřitelností - nadutí šéfové velké korporace, zoufalost rukojmích a to se daří maximálně. Škoda toho zdlouhavého začátku. (19.05.2014)

Veľmi vďačný (sme svedkami viacerých projektov súčasne), no spracovaním náročný námet. Filmári však pri dôraze na realistickosť príbehu a na takmer až dokumentaristický nádych filmu zabudli, že sa treba venovať aj kontaktu s divákom. Postavy síce boli charakterovo vykreslené pomerne presvedčivo a presne, ale prenesenie z plátna na diváka bolo chladné a bez emócií, z čoho pramenila aj moja ignorancia v závere, kedy som mal pocit, že režisér by aj chcel zatlačiť na pílku, ale už som mu to akosi nezožral. Samozrejme, že snaha o vymknutie sa z klasickej šablóny rukojemníckej drámy bola jasná, ale absencia poriadnej atmosféry je u mňa netolerantovateľná. Tempo filmu si ale drží dobrý spád, herci presvedčiví, režisérsky stabilné a celkovo obstojné. 70%. (02.11.2013)