Režie:
Tobias LindholmScénář:
Tobias LindholmKamera:
Magnus Nordenhof JønckHudba:
Hildur GuðnadóttirHrají:
Pilou Asbæk, Søren Malling, Dar Salim, Roland Møller, Gary Skjoldmose Porter, Amalie Ihle Alstrup, Linda Laursen, Jacob Lentz, Ole Dupont, Lise Nørskov (více)Obsahy(1)
Realisticky vyprávěný příběh mužské posádky nákladní lodi, kterou přepadnou somálští piráti v Indickém oceánu. Životy jednotlivých členů posádky se náhle ocitají v rukách Somálců a stávají se jen předmětem nelítostného vyjednávání pirátů s vládou, sídlící v Kodani. Snímek se vyznačuje dokumentaristickou estetikou a klaustrofobně budovanou atmosférou strachu a zvyšujícího se napětí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (164)
Už Bojem a Honem (spoluscenárista) Lindholm prokázal potenciál. A Únos mi to jen potvrdil. V Dánsku dobře situovaný, distingovaný profesionální vyjednavač kontraktů, jehož ovšem tentokrát čeká vyjednávání týkající se nejen peněz, a na druhé straně světa obyčejný kuchař těšící se na návrat domů, na který ale nemusí dojít…Úvodní přepadení možná působí chaoticky, zároveň však velmi autenticky. Únosci začnou vyvíjet pomalu sílící psychologický nátlak a vyjednávači v Dánsku jsou neustále na tenkém ledě. Dochází ke střetu 2 odlišných světů, z nichž se divák dokáže naladit na oba. Navíc, vše působí civilně a uvěřitelně, není tu prostor na falešné hrdinství (žádná tupá „hollywoodština“ s heroickou posádkou, která ozbrojené věznitele s klidem vyřídí). Dobře to demonstruje i nesmyslná ztráta, jež připomene, jak hloupé je někdy lpět na věcech. Následující emocionální dopad je pak silný, protože i po skončení v divákovi zůstává pachuť zmaru a ztráty. Pomalejší tempo a komornější atmosféra jsou jen ku prospěchu, dávám slabší plný počet. ()
Strhující procedurální drama, seversky odtažitá a nezaujatá filmová rekonstrukce únosu dánské nákladní lodě somálskými piráty. Narozdíl od neméně skvělého a strhujícího Kapitána Phillipse je to drama deheroizované a civilněji exponované. Tobias Lindholm je Pan Filmař! ()
Srovnání s Greengrassovým Kapitánem Phillipsem se přímo nabízí a ukazuje zásadní rozdíl mezi americkým a evropským pojetím žánru dramatu. V americkém zpracování látky jde o sázku na silnou individualitu, na špičkového profesionála, který svádí heroický souboj se zlem a může se přitom v nouzi spolehnout na vojenskou sílu a výjimečné postavení své vlasti - v době natáčení bylo obojí ještě nezpochybnitelné. Dánská verze je skromnější a představuje po všech stránkách protipól. Je to civilní, neokázalá záležitost, kde rozhodující roli nehrají zbraně, ale pevné nervy při nekonečném vyjednávání a faktor (vlekoucího se) času. V Únosu nehledejte žádné oblíbené thrillerové nebo dokonce akční prvky, tady jde o navození autenticity a zobrazení psychického rozpoložení zajatých námořníků. Herecké výkony jsou přesvědčivé, ale podřízené představě pomale plynoucího procedurálního dramatu. Nejde o nudný film, ale pokud divák upřednostňuje zábavu, Kapitán Phillips pro něj bude uspokojivější volbou. Celkový dojem: 80 %. ()
"Čas má hodnotu na západě. Pro ně neznamená nic." Ještě dříve, než se svým příspěvkem na téma somálská piraterie vpluje do kin Captain Phillips Paula Greengrasse, zakotvilo v nich dánské drama Únos. Jen co jsem se o tomto filmu dozvěděl, zvědavost mě ovládla. Jednak proto, že severské filmy obecně bývají vrcholně kvalitní co do popisu lidské psychiky a syrovosti, jednak proto, abych si mohl oba filmy porovnat (přičemž očekávám, že sotvaco s tak podobným základem bude tak rozdílné jako tyto dva filmy) a jednak proto, že za Únosem stojí Tobias Lindholm, autor scénáře k jinému nedávnému dánskému majstrštyku Hon. A po shlédnutí tohoto jeho díla jeho jméno začínám stavět na roveň svých nejoblíbenějších filmových tvůrců. Tady naprosto nejde o dynamickou akci, osvobozování, útěky a podobně (čehož si asi užijeme v americkém podání). Naopak středobodem filmu jsou záležitosti jako jednání pod psychickým tlakem, odpovědnost za cizí život, stupňování stresu a vůbec realistické podání situace s perfektně vystavěnými syrovými scénami, kdy i silnému a veskrze sympatickému řediteli dopravní společnosti nakonec ujedou nervy navzdory varování svého poradce. O poradci je ostatně dobře se zmínit (ředitele a kuchaře logicky zmiňuje kdekdo). Ten totiž do filmu vnáší ten naprosto realistický pohled na problematiku vyjednávání s někým, kdo má naprosto jiné vidění světa a komu není možno snadno kývnout na první požadavek (a vlastně ani na druhý a na třetí). "Nesmíte do toho dávat emoce," říká poradce a o několik scén dále se jasně ukáže, proč to říkal. Stejně tak je perfektní dialog při výměně faxů: "To dokazuje, že kuchař je naživu. - Ne, to dokazuje, že fax funguje." Film je výborný, se syrovou a dusnou atmosférou, výbornými výkony a působí až neuvěřitelně chlapsky ve smyslu souboj osobností. Jasné maximální hodnocení. P. S. Nemohl jsem při sledování nevzpomenout na film Kandagar, který je podobný, ale přecejen sází kromě psychického dusna i na (vydařené) vizuální hrátky a akci. ()
[SCANDI 2014] Kapringen ako prvý samostatný celovečerný film Tobiasa Lindholma je ideálnym prostriedkom na pozorovanie formovania autonómneho rukopisu i estetiky prostrednej generácie súčasných dánskych filmárov vo vzťahu k svetovej produkcii. Neokázalý realistický prístup látke, založený na pomalom stupňovaní psychologického napätia a dávkovaní informácií zo striedavej perspektívy dvoch hlavných postáv je strojcom autentickejších emócií, než je tomu u zaoceánskej konkurencie (narážam samozrejme na Greengrassove Captain Phillips). Výber ústredných mužských hrdinov dáva pocítiť fatálnu absenciu kontroly nad situáciou a znepokojujúci prerušovaný informačný tok (zmena postavy vždy znamená časový skok smerom vpred a ignoruje blockbusterovú koncepciu paralelných dejov pomocou krížového strihu) spôsobujú, že sa i samotný divák teší z každej možnosti námorníkov vyjsť na čerstvý vzduch alebo pokroku v rokovaniach. Vďaka tomu má Lindholm priestor stále kam organicky vyhrocovať situáciu, pričom po väčšinu diania sledujeme civilné postavy vykonávajúce rutinné činnosti - Peter jednoducho rokuje a Mikkel varí, presne tak ako v expozícii. Ešte väčší tlak na diváka vyvíja nemožnosť určiť kto z pirátov velí prepadu, keďže angličtinu ovláda iba Omar, ktorý je údajne len tlmočník. Psychologické peklo završuje úplné odrezanie od zásadných momentov, ktoré sú pre americkú produkciu charakteristické - nevidíme samotnú scénu prepadu a keď sa piráti vyhrážajú zabitím Mikkela a zaznie výstrel, trvá veľmi dlhú dobu, než sa dozvieme, či je skutočne mŕtvy. Tento postup je príznačný pre celý námet i naratívnu stratégiu filmu. Zároveň sa tým neumelo diferencuje od bežných žánrových filmov a inteligentne, nie však predpisovo poukazuje na prednosti dánskej kinematografie. 90% ()
Reklama